Kapitola č. 12 - Dok

Saffron teď vypadal, jakoby právě vyplul poprvé z loděnice Hvězdné flotily. Černá písmena nápisu NCC 1993 se majestátně leskla na přídi. Na můstku vládla spokojenost. "Pane, provedl jsem kompletní analýzu Chevotova programu. Je naprosto bezpečný, ale pro jistotu jsem do jeho "těla" vložil pár bezpečnostních podprogramů. Teď začnu s Bártou a Chevotem modifikovat můj pokusný systém ARALIX-2 jako propojovací program. Saffron na něj už slyší, teď ještě naučit to ten sliz."

Zatímco opravy probíhaly v plném proudu, začal se Bárta nudit. Napadla ho jediná věc. Začal se na vlastní pěst potuloval po doku s Jeffreyem. Z hlavního doku vedla jedna temná chodba, ze které se pak dál odpojovaly další. Jeffrey a Bárta došli ke dveřím na konci jedné z nich. Ty se nejdřív snažili otevřít normálně, ale   pak se Jeffrey naštval, chvilku tápal kolem vchodu a nakonec sundal panel a začal se v ovládání dveří hrabat.
"Chvíííli… Tááákkk. Už to bude…"
"Nechceš phaser? Jedna rána…"
"Počkej…"
"Fakt nechceš???" Bártovi odpovědělo zasyčení. Dveře se otevřely. Vybafla na ně tma. Rozsvítili baterky a rozhlíželi se.....
Vpadli do prostorné a temné místnosti. Vzduch byl těžký a jediný zdroj světla byly kužely jejich baterek. Vpravo bylo jakési schodiště, jinak byla místnost prázdná až na pár rezavých kontejnerů u protější stěny...
Bárta k jednomu kontejneru přistoupil a setřel prach. Na víku se odkryl jemně zářící symbol Bajoru a nápis ve stejném jazyce.
Bárta chvíli mlčel, a pak tajemně zašeptal... "Zbraně skupiny D..."
Jeffrey se na něj podíval pohledem znamenající "nevěřím ti ani slovo."
"No co, moje holka byla Bajdžoranka, tak jsem se trochu učil..." řekl Bárta na vysvětlenou. "A přestaň na mě čumět tak blbě a pomos mi to otevřít, ať se podíváme, co to má znamenat…"
Jeffrey přidal ruku k dílu a víko se zhouplo na rezavém pantu.

Světla baterek ozářila prázdný prostor plný pavučin. Bárta rozvířil trochu prachu a vyděsil osminohého tvora, který prchl někam do kouta. Nic.
"Hmmm. Tak možná vedle," řekl Bárta a dobýval se do kontejneru vedle.
"Počkej! Nezdá se ti, že má ňák vysoký dno?" zbrzdil ho Jeffrey. "Možná když…"
Zdánlivé dno bedny se sklopilo a odkrylo silové pole, držící dvě celkem velké zbraně.
Jakmile Jeffrey silové pole pohybem ruky vyřadil, Bárta jednu zbraň vyndal. Poodešel. Za rohem uviděl něco, co by mohlo posloužit jako cvičná zeď. Namířil na ní. Ozval se pisklavý výstřel. Uprostřed kontejneru oblezlého osminohými tvory byla ohromná díra. Kolem se válela spálená a škubající těla "pavouků".
Jeffrey se na to podíval z jedné strany, z druhé strany a suše polkl s konstatováním: "No to je teda....no nemám slov…"
"Tak tohle by se proti Dominionu mohlo hodit!!" řekl Bárta a pak zavolal Quarrantina. "Kapitáne, máme tu něco, co se může hodit!!!" A sadisticky se zasmál.

"Kapitáne. Už přes dvacet minut nemáme odpověď od raketoplánu číslo 4! Jeho signál se ztratil přibližně tady!" Důstojník zatím popošel ke stolu kapitána Siska a ukázal hluboko za červí díru.
"Před tím, než se ztratil, hlásil pan Klondsky vysoké emise radioaktivity, letěl prý u obrovského meteorického roje. Pak se odmlčel, kratičce se ozval, prý vletěl dovnitř, no a... od té doby o něm nemáme zprávu!"
Kapitán si přejel rukou přes obličej. Zdá se, že právě ztratil jednoho ze svých nejlepších mužů...

Po polední obloze se líně vznášely mráčky. Slunce pražilo, ptáci štěbetali a foukal jemný větřík. Trochu jí rozcuchal, ale jemu to samozřejmě nevadilo. Oba dva tohle místo milovali. Malá skalka uprostřed lesů, nalevo stezka, napravo vodopád. Místo stolu měli velký kámen, na který položil strakatý ubrousek. Všechno kolem vonělo. Kromě šepotů stromů bylo naprosté ticho. Bylo jí nádherně. On se naklonil. Zřejmě ji chtěl políbit. Otočila se na něj a... Z úst se jí vydral odporný výkřik. Rozpraskaná kůže, visící maso a sem tam odhalená kost. Místo očí krvavé otvory. A příšerná pusa. Lekla se. Chtěla utéct. Noha se jí smekla. A ona se propadla někam dolů...
Rachel se s trhnutím probudila. V hlavě ji ještě doznívaly zbytky odporného snu. Pár vteřin ležela bez hnutí, pak vstala a zamířila k velkému krbu.
"Počítači oheň!" V krbu se objevily plameny. Sedla si do starobylého křesla. Nemohla ten pohled vyhnat z hlavy. Proč jen se koukla. Jistě, chtěla ho naposledy vidět. Ale... Měla si na něj zanechat tu nejhezčí vzpomínku. Jeho tělo bylo v rozkladu a jí se i jako zkušené lékařce udělalo špatně.
Vstala. "Počítači, ukonči iluzi!" Krb zmizel a místo něj se objevil replikátor.
"Cohranův ležák, půl litru, šest stupňů." Počítač splnil její rozkaz. Vypila pivo na ex, ale lehnout už si nešla. Posadila se k oknu a přemýšlela.
"Potřebuju si s někým promluvit. Jistě, je tu odborná pomoc, psychiatr... Ale to není ono. Potřebuju si popovídat s někým, kdo Johna dobře znal. Potřebuju se vypovídat... Ale on byl John takový samotář... Snad jen párkrát jí povídal o tom... O tom Borgovi... Ano! Chodil za ním k warp jádru!" Rachel si vzala župan, vyšla na chodbu. V prvním turbovýtahu se zastavila. "Strojovna!" řekla rozhodně.

Kapitán v ruce držel dlouhou, skvěle vypadající a rudě nabarvenou zbraň. Potměšile se usmíval. Jemně přejel dvojitou zapuštěnou hlaveň a nakonec pušku podal Magnussonovi, od něhož jí převzal Defrem. Ten na ní pohlédl spíš s obavami.
"Quarant... Kapitáne, smím-li něco namítnout, tak mi nepřipadá zrovna nejlepší, že si po doku běhá mužík ze strojovny a kolega vědec, najdou zbraň, kterou v životě neměli v ruce a okamžitě s ní vystřelí. Jak se zdá, tak Bajorané o tomhle doku věděli a nejen to, oni ho i využívali... Osobně bych raději sestrojil kvalifikovaný tým. Představa, že například Bárta odpálí protipulzní subprostorovou bombu v domnění, že se jedná o sonickou plašičku Choovaků, se mi moc nezamlouvá..."
Derrox na něj pohleděl a když v jeho tváři uviděl skutečné obavy, zastyděl se, že ho to nenapadlo jako prvního.
"Máš pravdu. Počítači, lokalizuj členy posádky nacházející se v doku!"
"Nalezeno pět známek života..."
"Zdá se, že Bárta vykecal o nekontrolovaném vstupu do doku, kde se dalo… Co?!"
"Ale…" zakoktal Bárta.
"Navaž spojení!" řekl radikálně kapitán nečekajíc na obhajobu.
"..."
"Tady kapitán. Z bezpečnostních důvodů se všichni vraťte na Saffron! Luisi?"
"Ano?"
"Sestav tým. Musíme prozkoumat ten dok co nejpodrobněji, možná nám přinese nečekané možnosti. Dávám ti patnáct mužů...Odchod!"
Pak jeho pohled mlsně sklouzl zpět na zbraň...

Luis okamžitě vypadl z můstku. V duchu přemýšlel, koho vzít. On, Jawise, Klingon Weyt, to jsou tři... Kapitán chce odletět do šedesáti minut, tak to chce pořádnou akci... Tak koho ještě?

Na obraz! Pronesl Maxwell. Obrazovka na můstku blikla a skrz čáry a kosmický šum se objevily tmavé nerozeznatelné obrysy trupu Dominionské lodi.
"Přidejte víc jasu."
"Nepomáhá to pane!"
"Zkuste termální zobrazování!"
"Negativní pane!"
"Senzory!"
"Negativní pane!"
"Sakra!" zabublal si Williams. A pak dostal nápad.
"Vysuňte rameno!"
Pomalu naváděl sondu k trupu lodi. Všiml si tam něčeho, co mu vzdáleně připomínalo elektrické vedení.
"Dejte mi slabý elektrický puls sem a připravte záznam!"
Když přeskočila jiskra celé osazenstvo můstku Phoenixu oněmělo. Na obrazovce se objevila obří prázdná místnost.
"Ta loď je prázdná!" zařval Williams. Zdálo se mu, že se proti němu spikl osud.
"Ksakru, ksakru, ksakru!" začal řvát a demolovat zařízení můstku.
"Zklidněte se Williamsi," chytil ho chladně za ruku Maxwell. "Pokud tam něco bylo, tak to přesunuli na Saffron. Stačí uvažovat. Zachytili jsme přece transport ne?"
Kapitánova slova exagenta uklidnila. Urovnal si uniformu, sedl do křesla a s třesoucím hlasem se zeptal: "Kde je Saffron teď?"
"Asi jeden světelný rok odtud," odvětila mu obsluha senzorů.
"Doveďte mě k nim a já se transportuju k nim na palubu. Maxwelli, dejte mi dva lidi, vy budete Saffron sledovat dokud, nepošlu signál, aby jste mě vyzvedli!" Jak to dořekl, ozval se mužík od senzorů: "Kapitáne, to je něco neuvěřitelného! Saffron právě zmizel!"
"JAK, JAKŽE? Cože?" pronesl silně otřeseně Williams a viditelně neměl daleko k srdečnímu kolapsu.
"Nevím pane, vypadá to, že má maskování!"
"Kde by vzala ta kocábka maskování?!"

Zhruba za deset minut byl celý tým kompletní. Na kapitánovo přání si vzali i výsadkové skafandry. Tým se vesměs skládal z ostrahy a vědců. Vydali se směrem, kde Bárta našel zbraň. Díra v kontejneru ještě jemně jiskřila a na zemi bylo jezírko žhavého kovu. Po pár minutách Deffrem rozdělil tým na dvě skupiny. Klingon Weyt si vzal ostrahu a společně probírali zbylé kontejnery, Deffrem s Jawisem sebrali vědeckou část, dohromady jich teď bylo šest.
"Tak teď kam?"

"Kapitáne!!! Kapitáne!!! Jem-Hadaré uprchli! Zabili ostrahu a teď bloudí po lodi! Ketracel přestává působit!! Jsou agresivní a brzy zemřou! Potřebujeme elitní ochranku! Jsou nebezpeční!!"
Kapitán zaúpěl… "To se musí stát zrovna teď, když mám nejlepší lidi někde venku!" Trochu si zanadával, když přikazoval povel pro žlutý poplach.

Šest rukou ukázalo rozdílnými směry.
Luise však nejvíc lákaly pokřivené dveře, takže bylo rozhodnuto. I když bylo zamčeno, na pravé straně bylo něco jako elektronická klika...
"Krok jedna, odstranění krytu!" řekl s nadsázkou Deffrem a sundal kryt. Viditelně měl z neznámého prostředí dobrou náladu."
"Krok dvě, prozkoumání obvodů…" rukou začal prohmatávat obvodové buňky.
"Bacha chlape!" zakřičel Jawis. Celý tým ustoupil asi o pět kroků zpět.
"Co je??? Krok tři…"
Nedořekl. Z obvodu se vyhrnula eskadra osminohých živočichů a vrhla se na Deffrema, jehož tvář rychle bledla. Ztrácel krev...