Kapitola č. 11 - Klady a zápory

Admirál vešel do své pracovny a okamžitě zamířil ke komunikačnímu panelu. Spustil program a chvíli čekal na spojení. Dobře věděl, že se vystavuje nebezpečí odhalení, jak ze strany sekce tak odhalení Williamse na Phoenixu. Ale šance na získání nové a jak se zdálo vynikající technologie mu zastřela logické uvažování. Nervózně poklepával prsty na desku stolu. Rázné buch - buch se rozléhalo místností dokud logo UFP na obrazovce nevystřídala rozespalá tvář Williamse. "Co co? Co se sakra děje? Víte pane, kolik je hodin?"
"Buďte zticha Williamsi. Měním cíl mise vy a vaši..."
"Jak pane? Měníte? Ohó!!! Dohoda zněla jinak!"
"Zmlkněte!!!" zavyl Regayov. "Posílám vám data od našich vědců. Po vás chci, abyste pronikli na tu "průzkumnou loď" a pokusili se získat dominionské technologie!!!"
"Dominiosnké? Pane, ta loď na Dominion nevypadá."
"Williamsi, vy nejste technik, že ne?"
"Ne pane, to tedy nejsem."
"A nejste ani admirál, že?"
"Ne," procedil skrz zuby exagent, který už tušil, kam Regayov míří.
"Tak vidíte. Vy nejste nic. Respektive jste na útěku. Je na vás vypsaný zatykač a jestli vás lidé ze sekce dostanou, zřejmě si dovedete představit, co se s vámi stane!"
Williams se otřásl. Moc dobře věděl, jak to v tajné službě Hvězdné flotily chodí. Tato organizace se stávala pomalu něčím, jako TalShiar. Pracovala sice pořád pro UFP, ale čím dál více si hlídala svoje. A co se týkalo perzekucí, byli agenti jako Williams velice vynalézaví.
Přimhouřil oči a řekl jen: "Tuším."
"Výborně. Uvědomte si, že ať chcete nebo ne, mám váš život ve svých rukou. Stačí jeden dotek mé dlaně na panelu a máte to spočítaný. Ale stejně jako vám můžu zařídit mnoho nepříjemností, dokážu i pro vás mnoho pozitivních věcí." Regayov se zhluboka nadechl a jako by jejich předchozí debata neexistovala, pravil. "Dostaňte se na Dominionskou průzkumnou loď a pokuste se získat jejich technologii. Až splníte tento úkol, je Phoenix váš i s tou makistickou lůzou." Regayovovi asi hodně jde o postup, odhadl dobře Williams.
"Dobrá pane, přistoupím na změnu podmínek. Já dodám technologie, vy zpět mé postavení a pár kousků zlatem raženého latinia."
"Agarium vám stačí!" ukončil rázně debatu Regayov a opět ukázal, kdo tu má navrch.

"Pane, za 1 minutu dorazíme k doku," oznámil pilot.
"Kapitán na můstku." ozvalo se. Kapitán jen kývl k jedné z konzolí (což znamenalo "Na obraz!") a obrazovka na můstku se rozsvítila. Dok vypadal velmi nepoužívaně, jako břicho obrovského brouka. Sem tam se u něj pohnul automatický robůtek konající rutinní opravy a zacelující mikrotrhliny. To bylo dobré znamení. Dok nemá štíty, které by Saffronu mohly zabránit a zároveň to je neklamná známka toho, že je stále ještě použitelný...
Derrox zamířil přímo k Chevotovi: "Jak vůbec víte o tolika strategických místech v tomto prostoru?"
"Inu, byl jsem naprogramován ke zkoumání všeho neznámého v mém okolí, a proto jsem do vybití hlavních zdrojů naplňoval svůj program."
"Proskenujte to zařízení, ale z dálky, ať nedopadneme jako s tímhle hologramem!" rozkázal Deffrem a dal si záležet na slově hologram.
"Chci vědět o pohybu třeba jenom milijoulu energie." Pak si upravil uniformu.
"Vážený pane Deffreme, důkladně jsem prostudoval ve vaší knihovně databázi komodora Data "O lidských emocích" a usuzuji z toho, že ke mě chováte velmi silnou nedůvěru, proto vás prosím, abyste těchto pocitů zanechal, protože k nim není důvod. Přečetl jsem si také něco o urážce a myslím, že po některých vašich výrocích mám právo být uražený."
Chudák Chevot, si ani neuvědonil, jak jeho klidný melodický hlas vytáčí Deffrema do červena, ale ten se až nadlidsky ovládl a klidně vyslechl hlášení, že dok nebo základna je plně vybavena a poháněna něčím na způsob transwarpového motoru. Vše je jak má být, až na jednu vadu - chybí jí zaváděcí software k hlavnímu počítači.
"To by snad neměl být takový problém." zamumlal si Derrox jak pro sebe, tak pro můstek. Pak elegantně ťukl do odznaku.

"Pane Bárto, seberte všechny techniky. Potřebujeme vytvořit naváděcí systém k tomu, co vidíte před sebou. Byl byste schopen?" zkoušel své naděje Quarrantin.
"Jóóó, klidně, tak za sto a jednu zimu. Proti tomu, co máme před sebou je centrální počítač UFP dětskej sčot, a to je to jenom nějaká podružná báze, jak říkal Chevot."
"Já bych možná věděl..." ozval se od turbovýtahu Jeffrey. Ten chlap nevylezl ze své laboratoře od té doby, co objevili Chevota. "Trochu jsem zkoumal Chevotův program a nechal jsem si udělat i rozbor toho jeho rosolovitého hardware..."
"A tak to zase jo. Hej, Petere, zaskoč ke starýmu do strojovny na pivko, možná to zmáknem. Konečně bude ten hološoumen užitečnej! Peklo konec!" vypravil ze sebe Bárta, který teprve teď přerušil vysílání.
"Mohl jste se aspoň zeptat!" ohradil se Chevot, který začínal brát ty Datovy žvásty o emocích vážně.
"Ó pardón. Zapomínám na dobré způsoby." řekl s pořádnou dávkou nadsázky Jeffrey. "Ten váš sliz by se dal použít jako rozhraní a vy byste mohl být zaváděcí program a obsluha v jednom." A jak řekl, tak bylo.

Dokem na DS9 lomcoval hluk startujícího raketoplánu. Uvnitř seděl praporčík Klondsky a sebevědomě se usmíval. Ruka mu jenom kmitala po LCARS a on si potichu pobrukoval pod fousy.
"Můstek runaboatu 4. Máte povolení ke startu. Buďte doma co nejdřív!"
"Děkuji, Klondsky konec!"
Motory zahučely. Stroj se pomalu zvedl a prořízl silové pole hangáru. Vesmírná stanice se pomalu vzdalovala a Kondsky nastavil kurs na červí díru. Na chvíli ho ovanul pocit nervozity a jemě se mu svíral žaludek.
"Počítači, maximální warp, kurs červí díra." Vesmír se slil v jednu barevnou šmouhu. Čtyřka prolétla červí dírou. Klondsky ručně přešel na impuls a pak začal scanovat okolí. Čísla, které mu počítač vyplivnul, mu jasně naznačila, kterým směrem se vydat. Klondsky "sešlápnul plyn." Raketoplán minul zbytky federačních stanic a pak už jen jako policejní hafík držel "stopu" neznámých objektů.

"Proveďte přibližovací manévr. Pomalu, opatrně chlapci," povzbuzoval Maxwell svou posádku. "Tááák, to je ono, pěkně se za něj pomalu pověste, ... Status?"
"Patnáct vteřin do transportu pane!" oznámil mu Deskte od svých senzorů. Napětím stažená tvář Maxwella dávala tušit, že akce, kterou se se svým Phoenixem chystá provést, je velice obtížná. Když za ním Williams přišel, že je třeba provést výsadek na tu zvláštní loď a požadoval, aby na to vyčlenil své lidi, dalo mu kupu práce ex-agenta přesvědčit, že nebudou nadmíru riskovat. Cítil odpovědnost za posádku a v koutku své zatvrdlé makistské duše i za tuhle loď. Phoenix nebyl nic moc, jeho nedostatky a chyby, které na sebe upozorňovaly každnou chvíli, ho občas doháněli k šílenství, ale hlavní bylo, že to je JEHO loď. Prokletí kapitánů. Postavil proto spolu s lodním technikem průzkumnou sondu a právě se ji chystali zašoupnout pod štíty do té cizí lodi.
Deskteovo hlášení: "Deset vteřin!" ho vytrhlo z jeho přemýšlení a celá jeho osobnost se zaměřila na splnění úkolu, přesně jako za starých časů... "Pět." "Čtyři." "Tři." "Dva." "Odmaskovat!" přikázal Maxwell. "Jedna." "Transport!!!" Paprsek hmoty rozřízl věčnou vesmírnou tmu a Phoenixova sonda úspěšně vnikla na nepřátelskou palubu.
"Máme signál?"
"Ano pane, pouze video."
"Na obraz..." pronesl sebevědomě Maxwell a dychtivě čekal, co se na obrazovce objeví...

"Ten dok je sice pravěkej, ale má skoro dnešní techniku," pochvaloval si Jeffrey.
"Chevotův program se už prokousává hardwarem a za chvíli nás to bude poslouchat."
"No jenom aby," zůstával nadále skeptický Bárta. "Vůbec nevíme, co má ten hologram za lubem."
"Žádné strachy, Chevot souhlasil s tím, že ho po akci nahraji zpět jen do uzavřeného okruhu a plně sladím jeho systém s naším včetně bezpečnostních kódů. Nezapomeňte, že mám diplom i z kybernetiky osobnosti."
"Pánové, nerad ruším vaši konverzaci o mě, beze mě, ale můžeme se pustit do práce." oznámil Chevot, zjevně potěšený novým prostředím.
"Bárta můstku, dok v provozu, hologram otevírá průchod. Přesuňte myšku do díry na alfa 59.87.6 bravo 0.5 a ..."
"Dál vás navedeme vlečným paprskem." ohlásili Jeffrey a Chevot společně svůj nový objev.
Saffronem to lehce trhlo a tiše se sunul do doku.

Lika se začlenila do davu jiných lidí. Téměř si jich nevšímala. Celá její mys se odevzdávala tomu světlu. Chodba začala stoupat. Světlo jí zavedlo do dveří na samém počátku. Nastoupila na malou plošinku a ta jí vyvezla do jakési laboratoře. Světlo jí přikázalo ať se posadí. Pak se místnost napustila voňavým plynem a Lika sladce usnula, aby mohla podstoupit lékařskou prohlídku. Ona to nevěděla, ale byla na vesmírné stanici De"d-uu, dvojčeti stanice De"d-u, obíhajících kolem dokonale skryté planetky v pásmu radioaktivních asteroidů v jedné neznámé soustavě, jejíž polohu zná jen hrstka zasvěcených. V soustavě, která produkuje nejvíc Bílého ketracelu v kvadrantu. A pár světelných let od ní byl její Quarrantin.

Po pár hodinách byl Saffron jako nový.
"Na ty roky šlape jako hodinky." pochvaloval si Derrox rychlost strojů při opravách.
"Chevot kapitánovi."
"Poslouchám."
"Našel jsem něco, co by nám mohlo pomoci infiltrovat Dominionskou výrobnu Bílého ketracelu. Mám maskovací zařízení."
Kapitán byl ohromen: "Jak se vám to povedlo?"
"Mám takový pocit, že něco podobného stanovy Flotily zakazují." poznamenal s notnou dávkou ironie Magnusson, který si vyslechl zprávu spolu s Derroxem.
"V naší situaci, účel světí prostředky. Bez Ketracelu nám JemHadaři zboří věznici. Už teď lezou po stěnách a to jim Quazi dává poslední zbytky tý náhražky." poznamenal Deffrem.
"Chevote, víte jak se to ovládá?"
"Podobně jako celá Ore-x'at, maskování je taky na organickém základě. A aplikace bude jednoduchá."

Raketoplán číslo 4 se vznášel prostorem. Kolem se pohybovaly malé částice vesmírného prachu a nebezpečně rychle se přibližoval pás asteroidů. Přístroje začaly varovně pípat. Největší asteroid držel kolizní kurs. Celá loď se rozeřvala. Náhle se ozvala exploze. Klondsky se strazil s velkým asteroidem a loď vybouchla. Ale jemu to nevadilo. Byl již dávno usmrcen...

Chevot měl pravdu. Jediné, co se na trupu lodi změnilo bylo to, že na přídi a na gondolách spočívali "majáky."
"Tak, dědo, můžete to prubnout!" kontaktoval Bárta kapitána. "Kapitáne! Vymažte nás z tohohle vesmíru." Trvalo to snad deset sekund. Z majáků se vynořily miliony červených a černých pavouků a pokryli celou loď. Pak se slili v jednu hmotu a loď zmizela.

Lika se probrala. Měla na sobě špinavou a propocenou uniformu, komunikátor chyběl. Jiná vůle, které začala říkat "Učitel", jí vedla směrem k hangáru. Dostala loď. Učitel jí podrobně vysvětlil ovládání, které je vlastně automatické, ona bude pouze kontrolovat. Otvor, kterým se dostala do kulovité kabiny, byl zamaskován silovým polem. Jedna jediná tryska se aktivovala. Ze střechy se vysunulo mechanické chapadlo. Kormidlo nastavilo automaticky kurs na planetku. Ze stropu se vysunula ohebná trubička se špičatým koncem. Než se Lika vzpamatovala, našla si cestu do její pravé nosní dírky. Lika cítila, že se plazí nahoru. Pak jí nepříjemně zamravenčilo celé tělo. Učitel se jí vypařil z mozku a ona mohla znovu rozumně uvažovat. Její tělo však ochrnulo, reagovalo pouze na příkazy lodi. Její ruka kmitala po panelu a planetka se přibližovala. A pak si vzpoměla na Quarrantina. Její vědomí zaúpělo.

Quarrantin se probudil. Byl ve své kajutě. Něco ho vyrušilo? Zdál se mu sen? Ano! Viděl Liku. Začalo mu tlouct srdce. Potřeboval ho někomu vylít. Staré rány se otevřely. Oblékl se a klusal do simulátoru. Do pusy mu stékaly slzy...