Kapitola č. 10 - Horizonty událostí

Liky se zmocnilo vzrušení. V ruce třímala phaserovou pušku a za zvuku těžkých kroků se blížili k můstku.
"Kde je asi můj Quarrantin," povzdechla si.
Vedoucí skupiny zatím dorazil k zablokovaným dveřím a dva jiní přidělali na obě strany grafitové rušičky. Potom celý tým mlčky ustoupil. Ozvalo se lupnutí a vchod na můstek Saffronu byl volný. Přiklusali zrovna ve chvíli, kdy se Scharkers postavil před "kapitána." Lika rychle přejela očima všechny přítomné. "Tam! Támhle je!" Derrox zatím klidným hlasem promlouval k měňavci. Lika měla takovou radost, že ho vidí. Rozeběhla se k němu. V tom momentě zkoprněla hrůzou. Slyšela jen výkřik bezmocného člověka a pak jí kalhoty postříkala krev. Vykřikla. Falešný kapitán se lekl a zpanikařil. Lika velkýma vlhkýma očima sledovala, jak jeho ruka ohromnou rychlostí sahá k pasu, kde nahmatala něco, co byla pravděpodobně zbraň. Chtěla odskočit, ale měňavec to bral jako útok. Ze zbraně vytryskl zlatavý paprsek a zasáhl jí do podbřišku. Pomalu se loučila se životem. Otevřela oči a naposledy se podívala na muže, kterého tolik milovala. Po celém těle se jí rozlilo nesnesitelné teplo.
"Qua-rran..." Stačila ze sebe vypravit. Pak se její tělo svezlo na podlahu.
"Tak, takovéhle to je, když je někdo mrtvý" pomyslela si. Cítila odporný zápach a vzduch byl jako asfalt. Co se týče barvy i co se týče dýchatelnosti. Pak se jí nad hlavou pomalu rozlévalo světlo.
"Bůh existuje!" vyklouzlo jí. Ale nebyl to bůh. Byla to normální zářivka, která zaregistrovala pohyb a proto se sepla, aby osvítila malou železnou celu.

Kapitán svolal do konferenční místnosti vysokou radu. Z kamenných tváří se nedalo nic vyčíst, ve vzduchu panovala velmi nervózní atmosféra. Derrox si odkašlal.
"Tak. Máme tady dalšího, kdo nám může pomoci, stejně jako uškodit," shrnul jednou větou celý Chevotův problém. "Čert ví, co je to vůbec zač... Může mluvit pravdu, stejně jako si vymýšlet! Já osobně jsem vše prošel ze všech stran, ale rád bych uvítal i vaše názory."
"Kapitáne, osobně si myslím, že..."
Piddiiddii. Zvuk Interkomu přerušil debatu v samém začátku. "Kapitáne. Máme tu další neznámý objekt. Držíme kolizní kurs. Jeho rychlost je neuvěřitelná!: Warp faktor 9.99, to se zatím nepodařilo žádné lodi Federace, kromě Promethea! Myslím, že byste tu měl být. Můstek konec!"
"Už běžím. Bohužel, porada se odkládá na neurčito..."
Vyšší důstojníci odklusali na můstek. Snad každého svírali pochybnosti. Co se to zase děje!!!

Praporčík ze stanice DS9 právě dodělal částicovou analýzu warpsignatur lodí, pohybujících se u červí díry. Obrazovkou blikala a oznamovala samé samozřejmé hodnoty. Rutina. Vzal šálek s kávou a dal si pořádný doušek tohoto nápoje. Hlava mu klesala únavou. Minulá noc byla perná. Služba mu končí za pár minut. A pak sprchu a do postele... Hmmm. Co kdybych si službu zkrátil? Co zmůže nějakých sto dvacet sekund? Blesklo mu hlavou... Chvilku sváděl vnitřní boj. Představa sprchy a odpočinku byla ale tak lákavá! Postavil se, narovnal si uniformu a rázným krokem odešel z můstku. Jakmile se za ním zavřely dveře, na panelech se rozblikaly varovné kontrolky a po monitorech běhala neuvěřitelná čísla...

Na můstek Saffronu zatím dorazili všichni potřební. Magnusson nevěřícně koukal na monitor a snažil se rozřešit záhadu neznámého plavidla.
"Vypadá, že je taky z biohmoty, vysílá to nějaký signál... Nemáme šanci to rozkódovat!"
"Pane, nějak mi zlobí databáze," ozvala se obsluha navigační sekce.
"O, pardon," ozval se odnikud hlas a teprve potom se vedle Defrema zjevil Chevot.
"Zas ten kybernetickej zmrch," zavrčel bezpečák.
"Dokončil jsem propojení mé databáze s lodním počítačem. Vaše zásady jsou skoro shodné s těmi, které mi vštípili mí tvůrci." Derrox si toho holodrzouna změřil pohledem.
"Pane," ozval se navigátor," ta loď je nejvíce podobná tomu, co počítač označuje jako inspekční loď."
"Vidíte," zajásal Chevot. "Funguje to. Inspekční lodi byly používány Zakladateli pro tajný průzkum nepřátelského území a přepadové kontroly svých jednotek. Mají plazmové skupenství - dokáží se změnit v cokoliv. Tahle zřejmě podle programu automaticky prohledávala sektor a snažila se najít pomoc. Jakmile jsem se zhmotnil, aktivoval jsem lodní maják."
"Takže to znamená?" nadechl se Defrem.
"Přiletěla na zavolání. A znamená to i to, že jí mám pevně pod kontrolou a můžu ji ovládat!" dokončil Chevot.

"Spusťte záznam!" Pronesl klidně Williams.
Obrazovka s napisem - Scenery - zablikala a začala chrlit záplavu všelijakých dat. Jedničky, nuly, sem tam písmenka a různě se točící křivky... Nic čemu by vojenská mysl rozuměla. "Hmm zajímavé," zabručel si exagent a uprchlík v jedné osobě pro sebe, ale nebyl z toho vůbec chytrý. Aby ukázal svůj rozhled dodal: "Zvláště tohle," dořekl a ukázal na opakující se křivku.
Obsluha se na něj udiveně podívala. "Ale pane, to je signatura našich motorů."
"Ano já... já vím, právě to mi připadá zajímavé." odpověděl a proklínal se, že neukázal na druhou stranu obrazovky. "No ... vlastně, co jste mi chtěl ukázat?" snažil se zahladit poslední stopy po své blbosti Williams.
Mladý Bajoran zatřepal hlavou a začal hlásit: "Asi před třiceti minutami jsme zachytili podivné vysílání. K lodi Saffron se připojil jakýsi neidentifikovatelný předmět a..."
"Neidenti...CO???" Zvýšil hlas Williams.
"Ehm. No jo vlastně," zabručel Deskte. "No je to nějaké plavidlo, ale nemáme ho v databázi a co se týče..."
"Tak proč jste ho neproskenovali? To je celá tahle posádka k ničemu?" Pronesl Williams nahlas a pohlédl k soptícímu Maxwellovi.
"Hele, já chtěl říct, že co se týče skenerů," pokračoval Deskte, už dosti namíchnutý... "Nepodařilo se nám proniknout trupem a myslím, že ani ze Saffronu na tom nebyli líp. Sledovali jsme je a podle tohodle," ukázal na soubor čísel, "to vypadá, že ty dvě lodě mezi sebou komunikují. A teď asi před deseti minutami jsme zachytili něco jako přenos hmoty," chtěl říct, ale pak se podíval na Williamse a řekl jednoduše: "TRANSPORT."
"Hmm," řekl Williams. "Pošlete ty data do mé kajuty," zabrblal "Willi" a bez slov díků odkráčel.
"Jo, jak si přeješ, federační houne!" pronesl Deskte a zmáčkl CI´sw (Copy).

Když Williams vběhl do kajuty, přivítala ho obrazovka jeho terminálu blikáním: "Přijatá data." Sedl ke stolu. Dotkl se své obrazovky. Jednou. A po druhý. Zřejmě to byla jedna z těch dotykových, sice ne zrovna poslední model, ale i tak plnící svůj účel. Systech 54528A hlásala malinká cedulička na vrchu obrazovky. Jedna z věcí, co Williamse bavila na službě v sekci, byl přísun všelijakého materiálu. Ne že by se běžně dopouštěli zpronevěr, i když tady se vlastně jednalo o určitou dotaci, signovanou admirálem Regayovem.
"Data zkopírována," přerušil text jeho přemítání.
"Odeslat - Velitelství H. Flotily - Kodovani 58-98.Wiliams - subject: Data scenerů čas 54887.4/a - odeslat," zadával rychlostí blesku Williams příkazy svému počítači. Na obrazovce naskočilo logo Hvězdné flotily.
"Vítejte v Informačním systému," ozval se hlas počítače. "Jaké máte přání?" Williams zamířil k civilnímu komunikačnímu systému. "Země, obvod - Amerika - sektor 5878 - číslo 0428913872." diktoval počítači údaje. Když dostal Williams od Regaye ten jistý úkol, domluvili se na tom, jak se budou kontaktovat. Williams právě vytočil číslo Regayovy soukromé linky.
"JO!" Ozval se nabrušený hlas.
"Tady Williams. Máte poštu "pane admirále." řekl jízlivě agentík.
"Williamsi! Jestli to nebude stát za to, tak si mě nepřejte!!!"
"Pane, je to něco velkýho. Být vámi, tak sebou hodím a okamžitě to přetáhnu z vašeho terminálu na uzavřený okruh." Ještě toho dne Regayov studoval záznamy skenerů z Phoenixu. Byl na tom po technický stránce o mnoho líp než Williams a co nevěděl, to zajistil výzkumný tým. Byt Admirálem se občas hodí."
"Tak mě napadlo porovnat to se signaturami lodě stíhačů nepřítele a když jsem to projel přes hlavní defragmentovač, vypadá to, že se na devadesát procent shodují, pane admirále," dokončil vyčerpávající hlášení šéf výzkumu.
Regayov byl úplně zahlcen informacemi. Řekl sice ať provedou detailní analýzu dat, ale tolik toho nečekal. V duchu skláněl poklonu vědcům Federace a zároveň je tak trochu podezíral, jestli si z něj nedělají srandu.
"Hm dobrá, poručíku. Děkuji vám. Ted bych uvítal strategický rozbor."
"Přes daný objekt nepronikly skenery. Navíc disponuje transportním zařízením, jak jste mi řekl."
"Co si myslíte, že to je?"
"No my nevíme přesně pane, ale když jsme nad tím přemýšleli, vypadá to na průzkumnou loď. Pohonný systém té věci nám není nějak jasný, protože zde nejsou známky po gondolách nebo něčem, co by tu věc pohánělo. Ale pokud jsou vaše údaje pravdivé."
"To jsou,"
"Pak se se vší pravděpodobností bude jednat o určitou formu průzkumného plavidla."
"A podle čeho?"
"Usuzujeme tak podle toho, že stejně jako není památky po nějakém pohonném systému, není vidět nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo palebný nebo vrhací systém. Alespoň nic z toho, co známe, pane."
"Ale nepopíráte, že ta věc může mít nějakou zbraň!"
"To nepopírám, pane. Když však vezmu v úvahu naší hypotézu o průzkumné lodi, podle našich měřítek by měla obsahovat alespoň lehké fázerové nebo odpalovací zbraně. Nejsme si ale vědomi nějaké obrany a tak."
"Ta loď má přece štíty?!"
"Ano... vlastně ano. Má štíty. Ale aby se průzkumník spoléhal jenom na své štíty to se nám, tedy mě a mému týmu, nezdá pravděpodobné."
"Máte nějaké návrhy pro infiltraci nebo likvidaci?"
"Tedy pane, nejsme si jistí... provedli jsme sice pár testů, ale většinou jen formou programu simulace. Podařilo se nám trochu napodobit štíty té lodi, ale zase ne natolik, aby se nám je podařilo reprodukovat a začlenit do výbavy sekce."
"Škoda," posmutněl Regayov.
"Ano, je to škoda pane, bezpochyby se jedná o unikátní technologii."
"Ano, to bez pochyby, proto ji musíme získat."
"Rozumím pane, tedy, jak jsem řekl, podařilo se nám napodobit ty štíty a když jsme na to adaptovali záznam v době před a po transportu se ve štítu objevily trhliny," řekl nečekaně vědec a zároveň postoupil k monitoru s nákresem. "Podívejte se." zmáčkl tlačítko Spusť. "Je to v mikro sekundách pane. Pozor... TEĎ vidíte?" Vědec zastavil animaci a ukázal na drobné skvrny v nákresu štítu. "Tudy by prošel náš transport. Museli by jsme ho posílit vetší dávkou energie, což by znamenalo, že by jí nebylo dost pro pohyb lodi, ale vetší nebo vlajková loď by to mela zvládnout i v pohybu."
"Větši nebo vlajková," pomyslel si Regayov. "On tam venku má jenom starej šrot, u kterýho je rád, že aspoň manévruje."
"Ale, jak říkám pane, nejsme si jistí a mohlo by se stát, že během přenosu hmoty by došlo k ztracení vzorce."
Ztracení vzorce. Jak klidně lze popsat smrt rozložením na atomy... problesklo admirálovi hlavou. Ale ta lůza z Phoenixu si nic jinýho nezaslouží... "Děkuji vám, řekl a odkráčel do své pracovny."

Kolik času uběhlo, nevěděla. Hodiny? Minuty? Dny? Biorytmus se jí zbortil, působilo moc stresujících faktorů. A přitom se ještě cítila tak bídně. Ta zbraň, ten přístroj, musel jí něco udělat s hlavou. Jako by myslela ve dvou rovinách. Jedno bylo její normální myšlení a to druhé? Jako by byla napojena na někoho dalšího? Schoulila se v rohu a myslela na rodinu. A na Quarrantina. A na "normální svět". Z myšlenek jí vytrhl ostrý jekot. Jedna z kovových stěn cely se bortila a ona tak mohla vyjít ven. Ze stropu vypadl malý robůtek nesoucí jasnou, zlatavě svítivou kouli. "Vyjdi ven a následuj to světlo!" ozval se jí v myšlenkách jasný a silný hlas. I když zdravý rozum nechtěl, tupě uposlechla. Ztratila kontrolu nad sebou sama.

"Vy tupče! Co vás to proboha napadlo!" Mladý praporčík sklopil smutně hlavu. "Tady. Jedno neidentifikovatelné plavidlo. Tady druhé. Tři, čtyři, pět! Propluly kolem naší stanice a vy si toho ani nevšimnete. A pak zmizí do díry. Úžasný. Analýza motorové signatury: NEZNÁMÁ!!! S dvěstě násobnou dávkou radiace než je přípustný!!! Rozumíte tomu vůbec. Víte co to znamená? Naprosto neznámá technologie si pluje sem a tam, nikým nekontrolována. Víte, co s váma udělám, PANE KLONDSKY. Vy si teď vezmete runaboat, myslím, že čtyřka je zrovna volná, a BUDETE TO SLEDOVAT!!" Sisko si odfrkl a praporčíkovi se rozzářila tvář:
"Díky pane. Jak..."
"...jsem přišel na to, že to chcete sledovat?"
"Přesně tak!"
"Sám jste mi to na začátku naší debaty navrhl. A mě to nepřipadalo tak hloupé. Kvalifikaci máte a loď taky. ODCHOD!"
Praporčík potěšeně sprintoval k turbovýtahu. Po dlouhém úmorném čase se teď něco stane. Konečně ho čeká černá hlubina ... bez ... bez hranic. Bez hranic?

Rozevřely se dveře nákladového prostoru a v nich se objevila postava. Paprsky z umělého osvětlení se vedraly do místnosti plné všelijakých kontejnerů a zásobníků. Stohy náhradních baterií, různého harampádí lemovaly žlutou barvou označenou cestu tak dokonale, že stačilo málo a skladu neznalý mohl klidně zabloudit. Náš neznámý pomalu jako někdo, kdo nechce, aby byl spatřen, vkročil dovnitř, zavřel dveře a zamířil k pultu. Slabé píp píp dávalo v nastálé tmě tušit, že se dotýká obrazovky a zadává příkazy. Vzorce, které vkládal do systému, měly za úkol vyřadit skladové scenery a protože měl náš neznámý s touto technikou zkušenosti, bylo jejich vypnutí otázkou malé chvíle. Když byl spokojen se svou prací, narovnal se a pronesl: "Počítači světlo." Prudký jas ozářil postavu našeho známého kapitána Maxwella. Jeho kroky směřovaly do zadní části místnosti. Chvíli skenoval oblast, přecházel sem a tam a jeho trikodér - dosti podivného vzhledu - chrlil záplavu čísel a křivek. Najednou ho upoutala drobná fluktuace v záznamu elektrického pole. Když se ujistil, že se nejedná o chybu jeho přístroje poodstoupil a nastavil svůj fazer na šok. Vypálil. Svištící paprsek prořízl vzduch v místnosti a najednou se roztříštil na tisíce a miliony jisker. Elektrický výboj, který způsobil, vyřadil maskovací zařízení chránící kódovaný kontejner. Modré Logo UFP rozdráždilo Maxwellovu makistikou duši k maximu. Přistoupil ke kontejneru a snažil se dostat dovnitř. Zámky nereagovaly a protože si nebyl jistý obsahem bedny, nechtěl riskovat násilné otevření. Prozatím mu stačilo, že ví o existenci kontejneru. Co v něm je, se jistě dozví ve Williamsových záznamech...

Na můstku panovala ospalá nálada. Zvuky konzolí sem tam prořízly ticho, které zde panovalo. Kapitán seděl zahloubán ve svém křesle. Asi po desáté hodnotil situaci. Loď je v hrozném stavu, je na ní pochybná existence a může ovládat jednu pojízdnou knihovnu a jednu super rychlou sondu s možností změnění se na cokoli. Jeho tvář teď byla stále zachmuřená. Bárta na tom byl stejně. Ve strojovně se podělalo každou hodinu, co se dalo. Když mu začala kolísat energie po celé lodi po "špatné proceduře štěpení dilithia", už to nevydržel a ťukl na komunikátor: "Kapitáne, nerad vás opět ruším, ale MUSÍME NAJÍT DOK NEBO COKOLIV, KDE NÁM OPRAVÍ TENDLE KÝBL ŠROTU!!! Strojovna konec!"
Kapitán se zvedl: "Počítači, lokalizuj na lodi jakýkoli hologram."
"Není třeba," zasyčel mu za zády Chevot. "Stačí zavolat a jsem u vás..."
"Výborně! Jak jste jistě zjistil, loď je na tom bídně, takže si potřebujeme někde odpočinout a opravit to nejdůležitější..."
"Myslím, že přesně vím, co myslíte. Pár světelných let odsud je starý a už nevyužívaný dok. Vybudovala ho jedna podivná a neznámá kultura, která později zmizela beze stopy, ale myslím, že po těch pár stovkách let poslouží stejně dobře jako..."
"Pilote, nastavte kurs, který vám hologram zadá. Budu v kajutě!"