Přemýšleli jste někdy o tom, co byste všechno podnikali, kdybyste dostali dva měsíce prázdnin? Dva měsíce pracovního placeného volna? Já jsem na přemýšlení měla týden a když pominu aktivity kolem FFka (čtyři týdny čistého času) a času s mamkou se stavebními úpravami u ní doma (tři týdny čistého času), tak my zbytek času zabraly domácí resty a pak ty internetové ('PCčkové'). Tak tak, dva měsíce prázdnin mi spadly do klína ani nevím jak a i když to možná zní pohádkově, já jsem se po celou dobu v princeznu neproměnila a prince neulovila :) Úbytek pracovních starostí měl ale za následek jednu nečekanou věc - zvýšenou aktivitu mé mozkové kůry a zvýšenou produkci všech možných nápadů - někdo by řekl, měla volno, nudila se a vymýšlela kraviny. Něco na tom pochopitelně bude, i když já bych to přeformulovala: Byl čas na realizaci takových nápadů, na které by se s největší pravděpodobností čas jinak prostě nenašel.Tak nějak jsme se vrhli do rekonstrukce u mamky, tak nějak jsem si udělala pořádek v DVD... a přes další "tak nějak" se uskutečnily Saliho narozky.

Po FFkový sraz, After after párty, oslavu Trekfestu, chcete-li, se už vlastně plánoval v den odjezdu z Chotěboře... ale to, čím ho zpestříme, nikdo netušil až do pondělí. To jsem večer na káju vyrukovala s nápadem Salimu překvápkové narozeniny načasovat právě na pátek, protože ač jsem se dívala do kalendáře z jakéhokoliv úhlu, žádné další setkání v tolika lidech, k tomu relaxačního (neorganizačního) charakteru jsem na další dva měsíce nenacházela. Nechci tím říci, že by se nic nechystalo, vůbec ne, s Czechtrekem je spousta práce a až do září mu nic konkurovat nebude a co se října týká, Armin a ani opakovací FFS by nemělo být důvodem se scházet a makat celý víkend. Loni se Trekfest s desetinnou čárkou (007,5) organizoval více méně po ICQ, emailech a já si nemyslím, že po výkonech, které jsme v Chotěboři předvedli letos, bude někdo z týmu organizátorů ještě na podzim příliš hyperaktivní. Suma sumárum, zdůvodnila jsem brzkou oslavu Saliho narozek myslím dostatečně, o to víc, že jsem vymyslela i dárek, čehož se ujal kája a dovedl nápad k dokonalosti :) V úterý večer nás v této myšlence podpořili Bedraz a Little a já proto mohla během středy všechny ostatní informovat. Bylo to dost narychlo, ale aspoň se nikdo neprokecnul a Sali opravdu nic netušil. Fox přijel standardně jako první a místo procházky naší městskou částí (minule :P) mi pomáhal s "dortem". Slovo dort jsem zauvozovkovala schválně, protože to vlastně žádný dort nebyl. Vsadila jsem na jistou kartu a upekla osvědčené čokoládové Brownies od doktora Oetkera. Zatímco Fox dopilovával svůj perník s marmeládou a čokoládou, já polila buchtu citrónovou polevou ve snaze docílit překrytí hnědé barvy barvou bílou. Proč? Původní nápad spočíval v nakreslení číslice 25 tmavou polevou právě na bílý podklad. Že ale citrónová poleva nedopadne jako na obrázku a na zákuzcích od profíků bylo jasné od prvního okamžiku. Takže v tu ránu se přestala řešit barva, ale konzistence. Ztuhnout!!! Celý pekáč se přestěhoval do mrazáku.

Tou dobou byl už přítomen kája, který přinesl vytištěnou kadibudku. No, kadibudka tomu říká Sali, řeč je samozřejmě o Tardis, lodi cestující napříč prostorem a časem v seriálu Doctor Who. Tak tak. Jirkovi jsme koupili přenosný USB hard disk 320 GB právě v modré "tardisové" barvě a o disku jsme jinak než o "Tardisu" ani nemluvili (pokřtěn :P) Kája na vrchní plastový obal nalepil vystřižený obrázek, přidali jsme malý vzkaz přímo do krabice ("Ahoj! Jmenuji se Tardis a jsem tvůj nový harddisk. Zvenku malý, zevnitř velký.) a i na obal přilepili náťukovou indicii. Mně to ale nedalo a krom disku jsem vymyslela a koupila ještě jednu pitominu s podtitulem "Když víme, co máš rád...". Byl to česnek. Fox pohotově poznamenal, že jako věnec kolem krku by Salimu udělal ještě větší radost :) No, v Globusu měli jen tuto síťku a na poškádlení to bohatě stačilo.

Dalším překvapením měli být pro Jirku lidi, hlavně ty, které nečekal. Byli jsme s kájou rádi, že zaskočila Molik, která se k nám tím pádem konečně podívala! A samozřejmě za Dana, kterému jsme se nakonec postarali o program celého víkendu. Účast až do neděle potvrdila kromě Foxe i Abbie, Xyll a Bedraz. Saren mě nejprve vylekal, že nemůže, protože ve tři ráno jel do Mnichova, ale do Uhříněvsi přijel, i když na otočku a s omezenkou alkoholu. Vůbec mi nedošlo, že se do Prahy zase vrací a až se vyspí, bude moci zase přijet (takže přišel jen o výlet do Skryjí a noční oslavování ... protože vážně bylo co slavit!). Kámen ze srdce mi totiž spadl hnedka, co přijel. Honza byl poslední, koho jsem čekala, vyjímaje oslavence, který měl v ideálním případě dorazit po všech jako poslední. Jirkovi se den předem zrovna přihodil malý pracovní úraz na ruce, ale plány na pátek nezměnil a přijel "poslušně" po deváté tak, jak slíbil.

Ještě předtím jsme museli dořešit narozeninový "dort". Ujal se Foxův nápad místo číslice 25 zapíchat svíčky do tvaru delty (poslední se vešla doprostřed, pokud počítáte :P). Také se vybrala písnička, která se pustí, jakmile vejde do obýváku ("Happy birthday" motiv) a všem jsme ukázali předem obrázek, který kája ten den zkolážoval, aby ty balónky někoho nepoložily tak jako třeba mě :) Můj první komentář na ICQ totiž zněl: "To Jirkovi nemůžeme udělat... Už teď jsme mrtví!" Asi jsem ještě nezdůraznila, že Sali slavit narozky nechtěl (to říkají všichni :P .. já taky :) ... protože nestíháme oslavy všech, takže proč třeba já bych měla mít tuhle výsadu), protože nemá rád překvapení. A to já zase jo, já překvapení miluju, mám ráda, když mě život dokáže mile překvapit natolik, že takový zážitek pak vybočuje ze stereotypu normálních dní a člověk si ho potom pamatuje třeba i celý život. Navíc je to u mě také o tom, že se dokáži vcítit do dotyčného a prožít to jeho očima, prožít s ním to hezké, to netradiční... Ale dost o mně. Tento večer byl Salův večer... takže co se ještě stihlo? Vychladit šampaňské, vyzrát nad soudkem piva a vyzkoušet projektor a natažené plátno (poprvé - taky jedno z překvapení).

Po deváté jsme Jirku vyhlíželi z lodžie a po zahlédnutí jeho auta a kontrolním prozvonění jsem čapla pípák od garážových vrat a seběhla do suterénu. Jirka standardně zaparkoval a hnedka v úvodu jsem musela improvizovat. "Není to Danovou auto?" (ukázal na opačný konec garáže) "Kde? Ne. Proč? Měla jsem ho taky pozvat?" "Ne, on by stejně nepřijel." No uff, byla mu povědomá značka Mondea, které jsme záměrně zaparkovali co možná nejdál, jenže zrovna v naší garáži je na každé parkovací místo vidět a když se kolem aut neprojíždí, tak se kolem nich vstupuje do domu k bytům). Navíc, parkuje tu tak málo vozů, že je na první pohled poznat, které tam normálně nepatří (něčí návštěva). Na výtah jsme museli čekat, někdo ho používal před námi, což zajistilo tam nahoře potřebný čas k zapálení svíček.

Co se dělo dál snad netřeba rozepisovat. Sali byl překvapený, pozitivně :) a rozhodně nebyl na nikoho nazlobený, že bude tento večer středem pozornosti. Příští rok to už bude horší :P

Postupně jsme mu popřáli a předávali dárky. Burdýs si to vynahradil aspoň přes telefon :)

Po lahvinkách, sladkostech apod. si Jirka rozbalil Tardis. Nenašli jsme doma menší krabičku, takže jsme jednu velkou vycpali šálami, přičemž jednu si Jirka nechal :P Sice mu v létě k ničemu nebude, ale člověk by měl myslet dopředu :)

Fox nakonec předával ještě jeden pekáček, perníkový, takže hlady jsme rozhodně netrpěli :)

Co dál? Přípitek! Na všechno! Na zdraví, na nás, na Star Trek, na akce!

Večer pak nerušeně pokračoval, i já si dala Absinth, můj první v životě :) Tvrdý alkohol okamžitě zapíjím vodou, nejinak tomu bylo tentokrát :) Jiní si ho vychutnali bez dodatku, viď Foxi :) Ze startrekových skleniček mu nešlo odolat :)

Oslavenec nám šel příkladem :)

Sladké jsme kombinovali se slaným, toasty (s feferonkami :P) a brambůrky.

A s blbnutím :)

Projektor fachal a dokonce se na to dalo i dívat :) ... volba byla jasná, Olympiáda v Pekingu! To jsme akorát získali první zlato.

Někteří se šli v noci ještě projít, na jiné padla únava a zalehli. Zítra je taky den :) Já měla radost, že se to povedlo snad jak nejlépe mohlo a že to Jirka rozjel tak jak to rozjel :) Na zelenou :))

© Hypospray 2008
www.TREKFEST.cz