After after párty ve znamení třech osmiček pokračovala. Proč třech osmiček? Protože včera, 08.08.08. jsme to už pořádně rozjeli a slavili Saliho narozky. Ráno jsme vstávali vzhledem k akční noci přiměřeně později. I já. Nepamatuji si, že by mě po ránu někdo někdy předběhl v koupelně, ale tentokrát se to podařilo Janě :) Kuchyň se uklidila docela rychle a protože počasí vypadalo slibně, nemuseli jsme měnit původní plán a to výlet do Skryjí ke skryjskému jezírku.

Rozhodli jsme se s kájou v 'šokování' Saliho pokračovat a tak jsme ho posadili do našeho vysloužilého Saxa. Po včerejšku se na volant necítil, tak jsme toho náležitě využili. Marně hledal pásy na levé straně ... tentokrát byly na straně pravé! A Jirko nebudeš mít pod sebou pedály, opravdu ne, pro jednou to určitě zvládneš, uvidíš! :) Dana jsme posadili ještě na horší místo, ke mně dozadu. Ten si zase musel zvyknout, že nemá dveře a že když bude chtít vystoupit, musí se domluvit se Salim :) Jirkovi dalo Saxo zabrat, nejprve na něj vypadlo zrcátko, které pohotově chytil (s reflexy to nebylo zas tak špatný :P) a pak mu zůstaly v ruce 'dvířka', spíše krytka od přední schránky na příruční věci. Potom se už raději ničeho nedotýkal :)) Danovi autíčko taky neulehčovalo cestu, drncalo a naklánělo se zprava do leva v zatáčkách, nejspíš neúměrně moc :P "Měl jsem si vzít radši taxíka."

Zdálo by se, že posádka druhého vozu má vystaráno, ale to by si Jirka nesměl všimnout nezvyklého kývání pravého zadního kola.
Dan: "Já se na to nemůžu koukat!" Sali: "Já taky ne, úplně mě to hypnotizuje."
Na benzínce jsme natankovali, koupili týdenní dálniční známku, aby Saxo mohlo na dálnici a nakoukali cestu. Kolo se řešilo až ve Skryjích.

Tam jsme dorazili v jednu odpoledne a zaparkovali vedle sebe na velkém prostranství u autobusové zastávky. Sali se Xyll se snažili nejprve vyměnit a pak upevnit stávající pneumatiku. S nářadím z auta na výměnu kola nakonec nestačili. Ale do Prahy zpátky jsme se vrátili všichni v pohodě, takže ...

Když jsme nastudovali rozcestníky a určili si směr, kam vyrazíme, neodolali jsme a zaskočili ještě do zdejšího obchůdku s lahůdkami.

Když jsme míjeli poslední rodinný domek, ocitli jsme se rázem na poli už s odrostlou řepkou olejkou (její žluté kvítky trápily kdejakého alergika na začátku léta). Pohled na nebe byl fascinující. S Abbie jsme si nádherné výhledy nafotily.

Cesta se pak stočila do lesa. K zastavení zlákaly pouze ostružiny :) a mě motivy pro objektiv :P

Už už jsme tady :)

Účelně položená kláda lákala k lenošení, ale zvědavost nám nedala a krom Sala, Dana a Martina jsme se postupně všichni vydali zjistit, co že je to za tou skálou :) Jirka byl rád, že je rád a Dan neměl na horolezení vhodnou obuv (původně mel dorazit jen na včerejší oslavu).

Obnášelo to dostat se přes řeku suchou nohou pomocí vyčnívajících kamenů, vrškem to obejít a opatrně sejít zase dolů mezi skály.

Poté to opět některým nedalo a vydali se zdolat další skálu :)

Nějaká parta dětí to pojala opravdu horolezecky a vyškrabala se až úplně na samotný vršek. My se šli jen juknout ze zpoda, jak moc strmé to je. Nemít foťák a z ničehož nic bolavá stehýnka :), možná bychom si to lajsli :) Pozorování rybiček a papání bylo daleko bezpečnější aktivitou :)

Pro cestu zpátky jsme chtěli změnit trasu, abychom se podívali do jiného koutku lesa a povodí Zbirožského potoka, ale zdejší kemp nebyl průchozí.

Nezklamala ale už zdejší restaurace, kde nám překvapivě chutnalo. Xyll si dala tvarůžkový salát pro plechové huby, kofovalo se a odpočívalo :)

Ale do Prahy se nám ještě nechtělo... bylo tak krásně... takže jsme nabrali nový kurz a přes most se dostali na druhý břeh Berounky. I při cestě autem bylo na co se dívat...

Poslední kilometřík před naší další zastávkou, kam jsem se rozhodli při cestě zpět zajet podívat, si Bedraz, Fox, Samuel a Sali zpestřili procházkou.

Tou zastávkou byl přívoz Oty Pavla (no, ignorujte to, když se nacházíte v kraji Oty Pavla :P). Nepamatuji se, kdy mě naposledy někdo převážel na přívozu, takže jsem si to nechala ujít .) Nejprve to vypadalo, že se tam všichni nevejdeme, ale náš kapitán věděl, jaké jsou jeho možnosti, resp. možnosti jeho pramice.

Na lodi jsme se dozvěděli, že přilehlá vesnička Nezabudice akorát dneska slaví 900 let od svého založení. Docela náhoda :) Na druhé straně jsme byli velmi rychle, do pěti minut určitě.

Břehu dominoval nádherný strom, ale naše kroky směřovaly dál, až do zdejšího muzea Oty Pavla.

Na cestě zpátky byla lodička trošku prázdnější, Martin se mohl posadit a já mu pořídit pořádnou fotku z přívozu :) ... ala Neelix :) A nechala se vyblejsknout taky :)

Kája, Dan a Abbie siestovali mezitím na dece a hlídali auta :) Než jsme se vydali bez dalšího odkladu do Prahy, skákli jsme přeci jen do slavících Nezabudic. Na ohňostroj jsme už nepočkali, bylo ještě moc světla.

Pro Saliho a Dana opět okořeněné cestě zpět, aneb brždění patří k výletu :) jsme zahnízdili zpátky na Titanu. Saren dorazil krásně na čas, tento večer bez alkoholové stopky :P Načal se proto další soudeček a Dan s Martinem se každý po svém rozhodli spotřebovat zdejší zásoby krabích tyčinek, což se jim povedlo! :)

Jirka se stavil na otočku doma, aby kájovi dovezl kvádro, košili, kravatu i kalhoty na svatbu, na kterou jsme byli pozvaní další víkend. Ta se i přes vytrvalý sobotní déšť vydařila a my si mohli zavzpomínat na náš velký den před už více jak rokem :) Ale zpět do současnosti... i když, jak se to vezme :) Abbie, Saren a kája si navlékli brusle, čímž přijali pozvánku projet se v naší garáži po hladkém povrchu (mohu potvrdit, garáž je fajn :P). Nikdo z nich se nevysekal.

Večer jsme ale už akčněji než včera nepojmuli, využilo se instalovaného projektoru a po fotkách si pouštěli suprovej seriál 'How I met Your Mother'. Oslovil kde koho :P
Jirka zkusil otestovat Tardis, zda je kompatibilní s jeho noťasem... a byl :)

V neděli jsme se do garáže vrátili, tentokrát natočit podklady na preview na TwisteCup pro Czechtrek 3. Byla to jediná ST aktivita, které jsme se věnovali. Jak jsem psala v úvodu, tenhle sraz neměl a nebyl pracovní :) což nám dost prospělo :)

Jak preview dopadlo, se můžete podívat tady.
No a protože počasí s námi bylo za jedno, využili jsme opět troje brusle a vydali se prozkoumat dráhu v Dolních Měcholupech.

Ostatní lelkovali na dece, ale zase ne pořád, samozřejmě...

Já jsem byla sklízet ovoce, protože zdejší pizzerie procházela rekonstrukcí, což mi připomnělo, že budu muset brzy do práce :P Samuelův chleba sklidil ještě větší úspěch :))

Víkend se povedl, i když polovina týmu nakonec z nejrůznějších důvodů nemohla. Nejvíce se mi stýskalo po Jacobovi, kterému to překazila nemoc na poslední chvíli a na sraz se moc těšil. Ale jak to tak vypadá, když teďka po měsíci dopisuji reportáž, budeme mít nejspíš ještě více záminek se scházet :P a to je dobře :) Jacobe, už se moc těším!!! P.S. o ten zmrzlinový pohár nepřijdeš :)

© Hypospray 2008
foto dále Dan, Fox a Abbie
www.TREKFEST.cz