Na úvod se přiznávám, že jsem žádnou reportáž od Avalconu speciál 99 nezačala psát s takovou radostí, jako je tomu nyní. Jsem plná dojmů a těžko se mi je podaří zachytit v následujícíh odstavcích. O to víc začnu hezky od začátku. Ráno proběhlo v přípravách hned na dvě pondělní akce. Na Skalku jsme totiž dorazili už krátce po desáté. Ve vestibulu metra už na nás jako na opozdilce, čekal početný hlouček Stargejťáků. Snorchl se ujal navigace a zavedl do restaurace. Na programu byla první organizační akce týkajících se příprav Gateconu na Avalcon-Parconu 2003 v Chotěboři. Probrali jsme spoustu nápadů a vznikl také první nástin programu akce. S heslem "Stargate byl na Pentaconu jen slabý odvar", jsme krátce po půl druhé setkání ukončili.
Se Snorchlem, Petrou a Hankou Vittkovou jsme se symbolicky vtěstnali do Martinova auta a popojeli o pár ulic dál - po spleti jednosměrek a zákazů vjezdu dokonce úspěšně zaparkovali před hotelem Regina. V navigaci se stala nedocenitelnou mapička od CZ Kontinua. U vchodu jsme se setkali s dívčím trojlístkem z Plzně: T'Pel, Seven a Phas. Než jsme se stačili rozkecat, z hotelu vykráčel v kvádru oděný Samuel Thorn. Martin s visačkou "Pořadatel" nás vřele uvítal a sdělil, že nejsme první, kdo se bojí vstoupit dovnitř :) Poté nám ukázal cestu po schodech dolů do suterénu hotelu. Ještě před tím jsme pochopitelně nahlásili jména a zaplatili vstupné 500,-. Vyfasovala jsem šťastnou sedmičku, protože jsem se přihlásila přes stránky CZK hned první den zveřejnění Holodoctorovy návštěvy v Praze. V prostorách byla už spousta lidí, mnoho známých tváří (ani je tady nebudu vyjmenovávat, naopak, divila bych se, kdyby nepříšli :) Odložili jsme si kabáty a bundy a pokračovali po točitých schodem ještě o jedno patro dolů. Tam už byl připraven sál se židlemi pro vlastní akci. Pořadová čísla vstupenek nás opravňovala sedět v druhé řadě. Usadili jsme se bez problémů a obdivovali interiér hotelu Regina, který Roberta Picarda hostil už od minulé noci. Když pomyslně odbila druhá hodina odpoledne, stále chodili další a další návštěvníci.
Po čtvrt na tři se Míša ujala slova, tedy mikrofonu a všechny nás uvítala. Protože se rozhodla tímto rokem ukončit své předsednictví v CZ Kontinuu, zavzpomínala si před námi na své první počiny, tedy úspěšné pozvánky důležitých lidí točících se kolem Star Treku. Neopakovatelně se nám zapsala do duší Sylva Talpová coby dabérka kapitána Janeway, která přijala pozvání na PSST con v roce 2000. Večerní program conu se díky ní a živému dabingu velmi povedl a podle jejích slov to byl první krůček k tomu, že tento dabérský počin nebude jen další nic neznamenající čárka v seznamu nabídek práce. Míša pustila videonahrávku, ze které nám Sylva děkovala právě za to, že si z Kathryn vzala to nejlepší. Mezi Trekisty paní Talpová totiž nezavítala naposledy, v živé paměti mám ještě setkání CZK v Brně, kde ji doprovázeli Luboš Ondráček, Přemysl Přichystal a Jan Kolařík. Sylva byla na akci s Holodoctorem pozvána, ale bohužel kvůli pracovnímu vytížení nedorazila, stejně jako dabér Holodoctora, Přemysl Přichystal (ten byl dokonce vyobrazen na vstupenkách). Škoda, ale nevadí. V malé chviličce stačila Míša poděkovat za potlesku Filipu Krejčíkovi, pro kterého bylo zorganizování setkání s Holodoctorem druhým úspěšným počinem. Tím prvním byla pozvánka Garretta Wanga (Harry Kim) a Alice Kruge (Borg Queen) letos v květnu. Poté Míša "zvážněla" a přivítala toho, na kterého všichni tak netrpělivě čekali - Holodoctora.
V tom si to z druhé řady namířil před všechny nedočkavce Aleš Kadeřábek a za potlesku všech přítomných se ujal mikrofonu. Žádný proslov se nekonal, naopak, rozezvučela se známá árie z "La donna é mobile" (Tinker, Tenor, Doctor, Spy) a Aleš začal zpívat. V tom na něj navázal ze schodů scházející opravdový Holodoctor tedy Robert Picardo v celé své kráse! Blesky fotoaparátu se rozblikaly a celý sál si vychutnával jeho libozvučný hlas. Za bouřlivého potlesku jsme všichni Roberta uvítali. Ten na schodech chvilenku zapózoval pro nenasytné fotografy a poté dokráčel před publikum, kde se přívítal s Alešem. Míša na pana Picarda prozradila, že včera, tedy 27. října, slavil své narozeniny. Za CZK, potažmo všechny české fanoušky Star Treku, Aleš Robertovi předal dárek - ručně malovaný obrázek od Hanky Vittkové.

Mikrofon byl pak předán Petru Vackovi, který celé odpoledne působil jako Robertův tlumočník. Pan Picardo na úvod vyprávěl o tom, čemu se věnuje v současné době po ukončení natáčení Voyageru.
Posléze dostaly prostor otázky z publika, které utvářely zbytek první poloviny akce. Kdo uměl, ptal se přímo v angličtině, jinak se kladly otázky převážně v naší mateřštině. Holodoctor nám musel odpovědět na spoustu zvědavých otázek, jak ze soukromého života, tak z Voyageru. Například se kterým z herců si je nejbližší a jak je to s jeho vztahem k Seven. První Míšina otázka směřovala vlastně na Cutlipa, Robertově postavě ze seriálu Báječná léta. Míša si přála nakreslit "Ženské rozmnožovací ústrojí" tak, jak to zvládl před mnoha lety. Jejímu přání bylo vyhověno. Dozvěděli jsme se také, jak Robert nejprve aspiroval na roli Neelixe (neuspěl :). Teprve potom ho manželka přesvědčila, aby se pokusil o konkurz na Doctora. Na tuto roli se ucházelo kolem devíti set herců a Robert ji získal díky větě, která nebyla ve scénáři. Když totiž dořekl poslední repliku: "Mohl by, prosím, někdo vypnout můj program." podíval se po lidech kolem a vážně řekl: "Jsem Doctor, ne lampička.", aniž by tušil, že podobné věty používal už Leonard McCoy (Kostra). Než Holodoctor zazpíval parodii na téma televizních amerických společností, Míša si vyžádala vyprávět veselou historku z natáčení - dozvěděli jsme se, jak to bylo s obnaženým Tuvokem v epizodě Waking Moments. Tim Russ si nacpal do spodního prádla, které nebylo v záběru vidět, ponožku, a vypadal prý, jako by tam měl fotonové torpédo.
Jedna z otázek také byla, zda Holodoctor kreslil Seven nahou v epizodě Tinker, Tenor, Doctor, Spy. Bohužel prý nahá nebyla, ale jako všechny muže na palubě, vyváděla i jeho svým zevnějškem z míry. Při scénách, kde hrála, se snažil dívat vždy opačným směrem než stála, protože kdyby se jí díval do očí, jeho pohled by po chvíli sklouzl úplně někam jinam. Nicméně nikdy se nedotkl jistých zaoblených částí tak, jako Garrett Wang. Garrett mu ale tuto nehodu popsal se všemi podrobnostmi, takže pan Picardo měl pocit, jako by to sám prožil.
Došla řeč i na jeho oblíbené epizody Voyageru. Velmi si cení dílů Latent Image a Critical Care.
Skrz pátý seriál Enterprise jsme ho trochu vyvedli z míry : ) Ani ne tak tím, že mnozí seriál znají díky rippům z internetu, ale že nejoblíběnější z NX-01 je pro mnohé z nás psík Porthos :) Robert poznamenal, že to bude žalovat Scottovi :)
Další otázka se týkala nošení uniforem. Podle Holodoctora se nosí prý dost špatně - nemají kapsu a tak se musejí herci domlouvat, jak si založí ruce (jednou za záda, podruhé křížem). Další nevýhodou je jejich těsnost - když se jednou takhle Robert shýbl pro hypospray, roztrhla se mu uniforma na tom nejhorším místě. Od příště si nechával pro jistotu všechno podávat od druhých.
Holodoctor se nevyhnul také kuriózní otázce na téma palubních toalet. Kdeže prý na tom Voyageru jsou? :) Pan Picardo vzpomenul na Neelixovu scénu ve vaně a B'Elannu ve sprše, nicméně musel přiznat, že záchod jako takový neviděl. Nicméně, on jako hologram se na ně nikdy nepotřeboval ptát, ani je hledat :)
Robert nám také předčítal ze své první knížky "Příručka hologramu". Vybral si úryvek z kapitoly, jak mu byl naprogramován trávící trakt a jak následný zápach sváděl na Tuvoka.
Markéta Mašková, která si to namířila přímo k pódiu, naznačila nahlas Petrovi, že není tak docela od věci udělat si pauzu. Než se přestávka skutečně vyhlásila, Míša chtěla ještě jednu veselou historku z natáčení. Holodoctor ale už žádnou z rukávu nevysypal, za to nám zaparodoval Garreta Wanga, který v květnu také parodoval, sice ne jeho, ale Yodu. Tím skončila první část odpoledne. O přestávce se téměř všichni odebrali nahoru do baru.

Pan Picardo si zchladil své hrdlo půlitrem piva. Před tím ale musel podepsat barmanovi láhev vína. Pyšně si pivíčko později odnesl dolů, zatímco co byl stále v obležení dychtivých fotografů. Když usedl ke stolu, který už byl sklizen, všichni tušili, že přichází čas autogramiády. V ceně vstupenky byl Robertův podpis, např. na cokoliv, co si kdo přinesl. Podepsal by se prý i na jakoukoliv část těla, (aspoň myslím :), ale nikdo této lákavé nabídky nevyužil. Naopak, téměř všichni zůstali u klasických obrázků postavy. Kvalitní promo fotografie Paramountu se daly zakoupit přímo na místě. Filip Krejčík se ujal role pokladníka a za fotku dle našeho výběru inkasoval 200,-. O podpisy byl velký zájem, vytvořila se fronta až do zadní části sálu a ze schodů nebylo na Holodoctora ani vidět. Fronta neubývala, protože někteří chodili víckrát. Ani my jsme se neubránili touze nechat si na fotky zvěčnit Robertův podpis s věnováním.

Ani já jsem neodolala, ale něčemu úplně jinému :) Když jsem tak před Robertem stála, on dokončoval podpis a pofoukal zasychající fix, najednou ze mě po vnitřním boji vypadlo: "Can I touch your forehead?" Tak trochu s očekáváním padla kladná i když překvapená odpověď. "Oh, yes." A opravdu po pár sekundách jsem už hladila holodoctorovu plešku :) Dokonce jsem cítila, že pár vlásečků si Robert ještě udržel. Tím jsem si ale vykoledovala odvetu. Robert totiž odpověděl: "Can I touch yours?" Pochopitelne jsem svolila a naklonila se k němu. V tom mě Robert s citem doktora pohladil po čele. Tak trochu vyvedená z míry, co jsem si to zase dovolila :) jsem rychle odešla stranou, Holodoctor nepřijel přeci jen kvůli mně :). Původně jsem byla nabádána požádat Holodoctora o svolení polibku na čelíčko, ale to si nechám na příště i s odvahou, kterou k tomu budu chvíli sbírat :) Když Robert dopsal svůj poslední autogram, mohla si jeho pravačka na chvíli odpočinout.
Po našem podpisovém řádění zbyly na stole dvě nanečisto popsané A čtyřky. Netrvalo dlouho a Míša ohlásila další, poslední bod programu ve stylu: "Kdo má potřebu se s Robertem Picardem vyfotografovat, může tak nyní učinit."
Předek sálu se opět zaplnil. Robert střídal své fotopartnerky a fotopartnery jak na běžícím pásu. Vyfotit jsme se mohli buď svým foťákem nebo od profesionální fotografky, jejíž výtvory nechá vyvolat CZ Kontinuum. Samozřejmě jsem se před objektivy fotoaparátů protlačila taky. Ani nevím, jak se to seběhlo, pamatuji si jen, že jsem Robertově pravačce pomáhala najít cestu na můj bok a pak už jsme byli v objetí jeden druhého :) Holodoctor se příznačně tvářil, jeho mimika byla po celou akci neopakovatelná :)

Zprvu vypadalo, že focení zabere celý večer, ale dle mého odhadu se nakonec zvládlo do čtvrt hodiny. Robert si během pózování musel odložit sako, zima v sále rozhodně nebyla.
Závěr patřil opět dvojici Holodoctor-Holodoctor, kteří se rozloučili stejnou písničkou, kterou nás všechny uvítali - "La donna é mobile".

Něco před sedmou byl tedy program ukončen. Pan Picardo poděkoval za hezké odpoledne a za "Báječně ztrávený čas". Publikum ho nechtělo propustit,  rozlučkový potlesk byl skutečně hlasitý a dlouhý.
Na úplný konec se málem konala dražba malůvky ženského pohlavního ústrojí. Nakonec si ji nechala Míša, u které si určitě najde moc pěkné místečko na obrázky přeplněné stěně pokoje.

Tímto chci klubu CZ Kontinuum a všem, kteří se na organizaci pozvánky Roberta Picarda do Prahy podíleli, moc a moc poděkovat za krásné strávení našeho státního svátku, na který si další roky rozhodně v dobrém vzpomenu. Tímto také děkuji za dárek k narozeninám, které zanedlouho oslavím.

© 2002 Hypospray

Další fotky
Diskuze s diváky
Pohled do publika
Autogramiáda
A závěr...
Přídavek...

fotky © 2002 Hypo'Anry & Snorchl