Země.
Na dveře bytu kdosi zaklepal. V bytě byl velký nepořádek, jakoby se teprve někdo přistěhoval a nestačil vybalit. Za velkými okny bylo vidět několik futuristických mrakodrapů Los Angeles.
"Minutku," ozval se koktající Reginald Barclay, zatímco se snažil alespoň trochu ustlat svou postel,"... hned ... hned jsem tam!" a pokračoval s rychlým úklidem křesla.
Klepání se ozvalo znovu.
"Už jdu! Už jdu!"
Barclay si ani nedopnul svou uniformu a s kusem oděvu v ruce bežel rychle otevřít.
"Deanno!" uvítal návštěvu vřele.
"Ahoj, Regi!" odvětila Deanna Troi s úsměvem.
"Jsem tak rád, že jsi přišla. Je báječné tě opět vidět!" vypravil ze sebe Barclay a neustále při tom muchlal hadr, který držel v rukou. Deanna čekala ... a Reg ji jen s radostí pozoroval. Po chvíli ticha se Deanna zeptala: "Nevadilo by ti, kdybych šla dovnitř?"
"Ne ... ne, samozřejmě! Samozřejmě, jen pojď dál!" vyhrkl omluvně Barclay a ustoupil, aby mohla projít. Ještě než za ní dveře zavřel, už pokračoval v překotném mluvení. "Mohu ti něco přinést? Kávu, čaj ... mmm, počkej ... nic ... nic neříkej ... čokoládovou zmrzlinu!"
"Znáš mě, až příliš dobře. Ale jenom jeden pohár. Musím dávát pozor na svou postavu."
"Ale proč?" upřímně se podivil Reg. "Jsi ... jsi tak půvabná!"
Ty jsi vždycky věděl jak mi polichotit," skoro se zarděla Deanna.
Barclayho to tak vyvedlo z míry, že na ní opět zůstal civět.
Deanna se chvíli také usmívala, ale pak řekla: "Doneseš mi ji prosím?"
"Don ... donést co?" podivil se Reg.
"Tu zmrzlinu."
"Jistě, jistě ... zmrzlinu," vzpomněl si konečně a uvedl Deannu dál.
"Ne, ne ne ne ... pojď dál, posaď se, udělej si pohodlí," a ukázal na pohovku. Provinile odložil zmuchlaný hadr a ... zamířil do horního patra k replikátoru.
"Pěkný byt," rozhlížela se Deanna.
"Díky," zavolal Barclay zeshora a aktivoval replikátor: "Jeden pohár čokoládové zmrzliny."
"Právě jsi se nastěhoval?" ptala se dál, když uviděla ten nepořádek.
"Ne, ne," vysvětloval rychle Reg, "bydlím tu už ... uuuuuuhhh, ah, skoro dva roky. Jen jsem si ještě nenašel čas pořádně ... vybalit."
Zmrzlina se materializovala a Reg s ní zamířil dolů.
"Je všechno v pořádku, Regi?" ptala se podezřívavě Deanna.
"Samozřejmě ... proč, proč by nebylo?"
"Abych byla upřímná, připadáš mi trochu mimo."
"Já? Oh, to je jen tím, že jsem ... jsem tak rozrušen tím, že tě zase vidím," koktal Barclay a podal jí pohár. "Taky tě moc ráda vidím," uklidnila se prozatím a posadila se.
"Myslím, že Geordi byl trochu zklamán, že jsem ho nevzala sebou."
Barclay se posadil na pohovku a odvětil: "Já, ano, no, já, já doufám, že se s ním uvidím, uvidím později. .... ještě před tím než Enterprise opustí orbitu. Chtěl jsem si jen nejprve promluvit s tebou, to je přece normální, ne?"
"Jistě že," řekla Deanna, ale viděla, že je Barclay nervózní a neví co s rukama.
Po chvíli mlčení navázala: "Slyšela jsem, že pracuješ na projektu Pathfinder."
"No, já, já pracoval ... ale teď už ne," vysvětloval.
"Co se stalo?"
"Oh, ah, nic ... opravdu, jen už toho prostě na mě, uh, bylo moc," vypravil ze sebe.
Na stůl vyskočila bílá kočka a okamžitě začala ochutnávat Deannin pohár.
"Ale, ahoj!" reagovala roztomile Deanna.
"Neelixi!" okřikl kocoura Barclay. Vzal ho ze stolu do náručí a káravě mu vyčítal: "Nevíš, že je neslušné jíst jídlo našich hostů? Jestlis měl hlad, proč jsi něco neřekl? Deanno, ehm to je Neelix!" představil kocoura Reg a nervózně se zasmál.
"Neelix," opakovala Deanna, "... zvláštní jméno. Možná bychom ho mohli představit Datovu Flíčkovi."
Barclay se usmál a dál laskal svého kocourka.
Po chvíli ticha si Deanna povzdechla. "Mám pocit, že jsi mě sem nepozval, jen kvůli vzpomínkám na staré časy. Řekni mi, co se děje."
Reg věděl, že před ní své pocity nedokáže skrýt. Úsměv z tváře mu zmizel ... už se nechtěl přetvařovat. "Ztratil jsem sám sebe, Deanno."
"Sám sebe?"
"Na Voyageru," odvětil Reg ".... jsem posedlý Voyagerem," a dlouze se na ní zahleděl.

"Vidíš, jsi tu na dovolené a co jsem udělal? Zatáhl jsem tě do dalšího pracovního sezení.," vyčítal si Reg.
"O to neměj starost. Důležité je, že jsem tady a chci ti pomoc," řekla uklidňujícím hlasem Deanna.
"Díky."
"Tak ... začni pěkně od začatku."
Barclay propustil svého kocourka a za přecházení po místnosti se dal do vyprávění. "Napadlo tě někdy, že by tachyonový paprsek namířený na putující pulsar třídy B vyprodukoval tolik gravimetrické energie, aby vytvořil umělou singularitu?"
"To opravdu nemohu říct," odvětila trochu zmateně Deanna, která netušila o čem to mluví.
"Mě to napadlo. Ale moji nadřízení si mysleli, že by to poškodilo MIDAS."
"Midas?" zeptala se opět zmateně Deanna.
"Interdimenzionální komunikační komplex v mlhovině Mutara."
"Moc ti nerozumím, Regi."
"Omlouvám se."
"Ten začátek," pobídla ho Deanna.
"Začátek ... ano," zamyslel se Reg a snažil se uspořádat své těkavé myšlenky. "No, myslím, že to všechno začalo v holosimulátoru. Jaky vždy, že?" a nervózně se zasmál.
"Pokračuj," vyzvala ho Deanna.
"No ... já ... právě jsem projížděl několik simulací."

Barclay se pohyboval po holografickém můstku Voyageru mezi vědeckými konzolami a zadával příkazy: "Počítači, zvyš rozsah trasceiveru Voyageru o 20 procent."
"Rozsah trasceiveru je na maximu," odvětil strojový hlas.
Barclay si povzdechl a přesunul se ke kormidlu.
"Aplikuj úzkopásmový filtr do signálního procesoru."
"Filtr zapojen."
Z interkomu se ozval jeho vlastní hlas, zkreslený interferencemi."Voyagere, ozvěte se. Ozvěte se, Voyagere. Voyagere, ozvěte se. Tady velení Hvězdné flotily. Voyagere, ozvěte se, Voyagere."
"Dobře, dobře, dobře," mumlal si zatímco přešel k další konzole, kde pokračoval v práci.
"Teď zuž pásmo filtru o 0.03 kilohertzů."
"Regi, co tady deláš?" ozval se náhle káravý hlas.
"Oh. Uh, um, Pete [čti píte]," koktal přistižený Barclay. "Já ... já ... já jsem právě, ehm ..."
"Ano, projíždíš další simulaci. To vidím," dopověděl jeho nadřízený komandér Harkins. "Ale co tvoje diagnostika vysílače?"
"Správně. Ta diagnostika," koktal Reg.
"Už jsi ji doufám dokončil?" naléhal dál Harkins.
"Ehm ... skoro!" vyhrkl po chvíli koktání Barclay.
"Skoro není dost. Je to první věc, kterou ráno ukážeme admirálu Parisovi," odvětil velmi nespokojeně Harkins až se jeho pleš blýskala.
"Admirálu Parisovi?" nemohl si vzpomenout Reg.
"Neříkej, že jsi na to zapomněl," řekl nebezpečně Harkins.
"To ne, sa .. sa .. samozřejmě, že ne," rychle přitakal Reg. "Já ... já ... jsem si jen trochu popletl dny."
"REGI!?" nemohl tomu uvěřit Harkins.
"Počítači, ukončit program," řekl Barclay, aby ho ještě víc nerozdráždil. Můstek Voyageru zmizel a oba se ocitli v prázdné mřížované místnosti. "Teď, když o tom přemýšlím, je jen dobře, že zítra přijede admirál Paris. Můžeme ho seznámit s mojí teorií," snažil se to zamluvit Barclay, zatímco zamířili ven.
"Jakou teorií?"
Oba vešli do hlavní laboratoře, kde pracovalo několik vědců a techniků.
"Prostudoval jsem si prognózy mezihvězdných jevů z Deep Space Nine," pokračoval neoblomně Barclay, i když viděl, že mu Harkins nevěnuje příliš pozornosti. "Předpovídají, že ... že během tří dnů, proletí kolem Midasského komplexu ve vzdálenosti 4 miliard kilometrů putující pulsar třídy B."
To Harkinse upoutalo: "Myslíš, že by ten pulsar mohl komplex poškodit?"
"Ne, ne. Štíty to vydrží. Naopak, myslel jsem, že bychom mohli ten pulsar využít pro svou vlastní potřebu," drmolil Barclay, zatímco Harkins kontroloval práci svých podřízených.
"Jak?"
Barclay se dal do nového vysvětlovaní, zatímco musel pořád dávat pozor, aby mu Harkins neutekl.
"Předpokládejme ... předpokládejme, že nasměrujeme komplex na pulsar a vyšleme tachyonový paprsek. Teoreticky, bychom tak vytvořili gravimetrickou vlnu, dost silnou na to, aby vytvořila umělou červí díru. A můžeme tak navázat oboustranou komunikaci s Voyagerem."
"Regi, to všechno jsou opět jen tvé sny," odmítl to Pete.
"Ne, já ... já skutečně věřím, že to bude fungovat. Podle mých simulací ..."
Harkins ho tvrdě přerušil: "Na základě tvé minulé série simulací, jsme promarnili šest měsíců při vývoji transwarpové sondy."
"Tohle ... tohle je jiné. Tohle ..." snažil se Reg, ale nedořekl. Harkins ho přátelsky chytil kolem ramen a řekl: "Regi ... skutečně oceňuji tvoji představivost. To je to co tě dělá, tak cenným členem tohoto týmu, ale opravdu nehodlám sdělit admirálovi, že jsme objevili způsob jak komunikovat s jeho synem, jen kvůli nějaké absurdní teorii, která existuje pouze zde," a poklepal Barclaymu na čelo. "Teď, prosím, dokonči tu diagnostiku."
Barclay sklopil zrak ... a otočil se ke konzole. "Ano, pane."
Harkins odcházel, ale ve dveřích se ještě otočil. "A, Regi, nezapomeň ... dokud tu bude admirál, mluvím pouze já."
"Mluvíš pouze ty. Rozumím," souhlasil překotně Reg, aby rozptýlil jakékoliv Peteovi pochybnosti. Ten kývnul a odešel. Barclay za ním ještě dlouho hleděl.

"Pete se na mě pouze snažil dávat pozor, ale já jsem si byl jistý, že můj plán by fungoval. Nemohl jsem to jen tak vzdát."

V potemnělé laboratoři kdosi pracoval. Otevřely se dveře a vešel Harkins.
"Deláš přesčas?" zeptal se Barclayho skloněného na konzolou.
"Já ... dokončil jsem, uhm, tu diagnostiku, pane," řekl s ulehčením.
"Ano. Já vím. Už jsem si ji prohlédl. Dobrá práce," pochválil ho a sešel po schodech k němu. "No, proč už si nedáš volno?"
"Já jen, ehm, mám ještě pár věcí, které jsem chtěl dodělat," snažil se nějak vymluvit Barclay.
"Dobře, uvidíme se tedy ráno," souhlasil Harkins a měl se k odchodu. Pak se přece jen ještě zastavil. "A, Regi, proč ... proč už pro dnešek nevysadíš, když už jsi to dodělal?"
"Nevysadíš?"
"Zvu tě ke nám. Na kávu. Přijela Angiina sestra z Bostonu. A já, ehm, já myslím, že by ses jí líbil."
Reg nevěděl co říct. "Já .. já nemyslím, že ... mohu, uhmm ... dnešní večer už trávím s, uhm .. Neelixem."
Harkins se zamračil. "Oprav mě, jestli se mýlím, Regi, ale Neelix je tvoje kočka."
Reg si povzdechl ... takže si to pamatuje. Sklopil zrak a raději už nic neříkal.
"Dobře, kdyby sis to rozmyslel..." zakončil Pete.
"Díky. Pop .. popřemýšlím o tom," kývnul Reg.
Pete se otočil a odešel.

"Ale nemohl jsem odejít, dokud nebudu mít další důkazy, které by podporovaly moji teorii. Setkání s admirálem Parisem, mělo být už za 14 hodin, a já na nic nového nepřišel. Hloubání nad daty nepomáhalo. Rozhodl jsem se, že to co potřebuji je trocha ... inspirace.

Barclay přešel k ovládání holosimulátoru. "Počítači, aktivuj holografické zobrazení jídelny Barclay-11-gama."
V jídelně Voyageru byla spousta lidí, kteří popíjeli, smáli se a jedli.
Otevřely se dveře a pomalým světáckým krokem vešel Barclay.
"Hey, Regi!" přivítal ho Paris.
"Varování, je tu žralok," pronesl Chakotay v hnědých makistických šatech.
Torres, která byla podobně oblečená se zasmála a zvolala: "Nechť hra začne."
Všichni se přesunuli ke stolu.
"Co si dáš, Regi?" zeptal se Barclayho Harry.
"Jako obyčejně."
Kim přistoupil k replikátoru a objednal: "Počítači, mléko, horké."
"Díky moc, Harry," poděkoval rozšafně Barclay.
"Jen si u tebe pokouším šplhnout, aby jsi mě dnes večer při hře šetřil," podával mu Harry s úsměvem mléko.
"Ah, víš přece co vždycky říkám ... jestli to horko nemůžeš vydržet..."
"...prostě vypadni od warpového jádra," doplnil Barclayho prupovídku Harry.
Chakotay mezitím míchal karty, a s úsměvem řekl: "Posaďte se, poručíku a dejte nám smrtelníkům možnost se vám vyrovnat. To je rozkaz."
"Když tak naléháte, komandére, ale myslím, že je jen férové vás varovat, že nemám vůbec v úmyslu, nechat jen tak někoho z vás vyhrát."
Chakotay před něj položil promíchané karty. Barclay sejmul. "Teď, kde je uhm, Tuvok?" zeptal se.
"Řekl, že je nelogické pokračovat v prohrách s jasně lepším soupeřem," vysvětlila B'Elanna.
"Oh, to je zlé," politoval ho Barclay zatímco znovu promíchával karty. "Rád se dívám jak se ten Vulkánec svíjí. Takže, všichni znáte pravidla," řekl a začal rozdávat. "Dámy, jednoocí kluci, a sebevražedný král jsou trumfy."
"Ten člověk nezná soucit," podotkl Paris.
"Je to zabiják," souhlasil Harry.
"Takže, jedeme, lidi. Ani nevíte, jak mě bolí, když vás vidím prohrávat. Vždyť jste přece mí nejlepší přátelé."

"Doufal jsem, že mi poker pomůže uklidnit nervy natolik, že budu mít klidnou noc před ranní inspekcí, ale když jsem přišel domů, nemohl jsem přestat myslet na Voyager. Musel jsem se vrátit do holosimulátoru."

"To mi dělá opravdu dobře," říkal právě Barclay, když mu Doctor na ošetřovně masíroval záda.
"Terapeutická masáž může být efektivní léčbou na nespavost, poručíku, ale my se potřebujeme dostat k příčině vaší nespavosti, a najít nějaké trvalejší řešení," drmolil si Doctor své obvyklé hypotézy.
"To jen, že vždy když zavřu oči, má mysl se začne toulat," odmítal to Barclay.
"Můžete to blíže specifikovat?"
"No, mám obavy o projekt. Prostudoval jsem ten problém ze všech možných úhlů, nebo je tu ještě něco co jsem opomněl? Dělám toho dost?"
"Hmm," zamyslel se Doctor, aniž by přestal v masáži. "Akutní pracovní úzkost. Možná bych měl promluvit s kapitánem, aby omezila váš rozpis služeb."
"Něco mi říká, že mi nebude schopna pomoci."
"Jste neocenitelným členem této posádky, pane Barclay!" nedal se Doctor.
"Děkuji, Doctore. Je krásné být doceňován. Hmm. Ohh!"

Chakotay právě procházel chodbami, když potkal Rege. "Jdete spát, Regi?"
"Ano, pane," řekl se sebevědomým úsměvem Reg a pomalu kráčel dál.

"Z nějakého důvodu, jsem nikdy nespal ve svém apartmá tak pohodlně jako v holografické kajutě. Myslím, že se na Voyageru cítím víc jako doma."

Mezitím Reg došel do své kajuty a s blaženým úsměvem si lehl na postel.

Druhý den Reg vesele vešel do jídelny.
"Dobré ráno," pozdravil.
"Ránko, Regi," odvětil Harry.
"Vypadáš odpočatě," přidal se Tom.
"Ah .. spal jsem jako batole," pochlubil se.
"Pak máš možná dost energie na to, aby jsi nám udělal jednu ze svých proslulých sýrových omelet," vyzval ho hladově se tvářící Harry.
"Jo, umírám hlady," přidal se Tom.
"Omlouvám se, hoši. V 9:00 mám jednu velice důležitou poradu. Mám čas tak akorát na kávu."
Harry jen pokrčil rameny a nalil mu šálek kávy. "Ale nezapomeň na večer," připomněl mu.
"Eh? ... osvěž mi paměť."
"Slíbil jsi mi, že mě naučíš hrát Velocity (střelba z phaserů na pohyblivý terč)," řekl Harry.
"Ne, to v žádném případě," nesouhlasil Tom. "Reg a já máme na programu hoverball."
"Nebojujte, na všechny se dostane," snažil se je rozsoudit Barclay.
V tom se do jídelny přihnala B'Elanna a hned spustila: "Regi ... je mi líto, že tě musím opět vyrušovat, ale stále mám problém s rekalibrací warp jádra."
"Žádný problém. Stavím se ve strojovně a probereme to."
"Díky, skutečně to oceňuji," usmála se na něj a zase rychle odešla.
"Velocity, hoverball, rekalibrace warp jádra? Regi, opravdu nechápu jak to všechno stíháš," divil se Paris.
"Prozradím ti jedno tajemství," ztišil hlas Reg."Umím se rozdvojit."
Paris jen otevřel pusu a zase ji zavřel....

Na hlavní velké obrazovce laboratoře se objevila mapa galaxie. Harkins stál s admirálem Parisem v horní části laboratoře a seznamoval ho s výsledky projektu Pathfinder. Zatímco mluvil na obrazovce se objevila přibližná mapa Delta kvadrantu. "Delta kvadrant, sektor 4-1-7-5-1, čtverec 9. Tyto souřadnice udal Doctor z Voyageru jako pozici lodi, když byl jeho program přenesen do alfa kvadrantu před dvěma roky. Když budeme předpokládat, že sledují stejný kurs k Zemi, jsme schopni extrapolovat jejich pravděpodobnou pozici. Když předpokládáme průměrnou warp rychlost 6.2 a přihlédneme k různým astronomickým překážkám ... můžeme s dostatečnou přesností určit, že Voyager je v jednom z těchto tří sektorů." Mapa se změnila a zobrazily se jen ty tři sektory o kterých Harkins mluvil.
V dolní části laboratoře stáli v pozoru všichni zaměstnanci, včetně Barclayho a poslouchali výklad.
"Můžeme je kontaktovat?" zeptal se admirál.
"Jak víte, pracovali jsme spolu s Vulkanci na vývoji komunikačního komplexu MIDAS." Harkins se dotkl ovladače a na monitoru se objevil obrázek komplexu. "I když jsme pořád v testovací fázi, myslíme si, že nebude dlouho trvat a budeme moci vyslat signál hyper-subprostorovou rychlostí. Zpráva, které by normálně trvalo několik let, než by dorazila ke svému cíli, může být Voyagerem zachycena během několika dní."
Barclay vše tiše sledoval.
"Působivé," ocenil admirál. "budou nám schopni odpovědět?"
"Ne, pane," řekl s lítostí Harkins a v té chvíli zvedl ruku Barclay, aby se přihlásil o slovo, ale Harkins dělal, že ho nevidí. Barclay se tedy zase zařadil. Harkins nerušeně pokračoval: "Ale přinejmenším budou vědět, že je pořád hledáme. Pošleme jim všechny informace o hyper-subprostorové technologii a budeme doufat, že ji budou moci využít a zavolat zpět."
Barclay už nestál klidně .... nervózně přešlapoval a jakmile Harkins domluvil, ozval se sám: "Promiňte, admirále Parisi."
"Poručíku Barclay...." snažil se ho umlčet Harkins.
"Omlouvám se, komandére," mluvil rychle Barclay, protože věděl, že druhou šanci mít nebude. "Chci jen říct, že existuje možnost jak navázat, ehm, oboustranou komunikaci s Voyagerem."
"Na to teď neni vhodná doba," skoro ho okřikl Harkins.
"To je v pořádku, pane Harkinsi," vložil se do toho admirál. "Ať ten muž mluví. Jsem jedno ucho, synu."
Barclay se dal do koktavého vysvětlování. "No, ehm .. víte, je tam, uh, uh, putující třídy B ... uhm pulsar ... uhm a ... jak asi pravděpodobně víte, pane-pane uh, neutrinové emise uh ... co chci říct je, že s pomocí komplexu, můžeme vytvořit umělou uh uh ... sing .. eeee .. sing-singularitu." Během řeči šíleně gestikuloval rukama a koukal na své kolegy, aby mu pomohli s výrazy.
"Červí díru?" překvapivě pochopil admirál, co chtěl Barclay asi říct.
"Ano! Ano, pane," zaradoval se Barclay a začal nadšeně tleskat. "Mohli bychom ho použít jako tunel k-k rozhovoru s Voyagerem."
"Nemohu říct, že bych vám přímo rozumněl, ale získal jste si mou pozornost. Má to co říká, nějakou hodnotu?" obrátil se admirál na Harkinse.
"Pan Barclay má tendenci předbíhat sám sebe, pane. Naneštěstí, to co navrhuje, je mimo naše možnosti."
To si Barclay nemohl nechat líbit a rozkřikl se: "Ale vždyť jste se na to ani ...."
"Pane Barclay!!" zasyčel už naštvaně Harkins.
Ale Reg to nevzdával: "Vím, že jsem se nevyjádřil, uhm, moc jasně, ale se vší úctou, pane, co ztratíme, pokud se o to pokusíme? Myslím, že zapomínáme, že je tam 150 lidí ... uvězněno v Delta kvadrantu!"
Admirál Paris se zamračil. "Mám na té lodi syna, poručíku. Nezapomněl jsem na to ani na jediný den."
Barclay poznal, že přestřelil. "Omlouvám se, pane. Ne-nemys, uh ... nemyslel jsem to tak ..."
"Vezmi si na zbytek dne volno, Regi," řekl mírně Harkins.
"Ale ...," snažil se protestovat Reg.
"To nebyl návrh."
Barclay chvíli hleděl admirálovi do očí, ale pak sklopil zrak a schlíple odkráčel.

"Jak jsi se potom vypořádal se svými pocity?" ptala se Deanna, zatímco se už venku setmělo.
"Co tím myslíš?"
"No... promluvil sis potom s komandérem Harkinsem... omluvil ses?"
"Nó... ne. Chtěl jsem, uh, nejprve vylepšit svůj plán, já... vrátil jsem se do práce."
"A co jsi přesně udělal?"
"No, já.. potřeboval jsem něco, od čeho uh ... bych se mohl odrazit, abych mohl soustředit své myšlenky."
"To zní rozumně," kývla Deanna, "předpokládám, že jsi... se šel poradit s některým ze svých kolegů z projektu Pathfinder."
"No," zaváhal Barclay, ".. ne tak docela."
Deanna pochopila a povzdychla si. "Vrátil jsi se do holosimulátoru, že ano?"
"Jsou to jediní lidé s kterými jsem o tom mohl mluvit," zdůvodil to rychle Reg.
"To ale nejsou lidé."
"To já přece vím," rozrušil se Reg, ".. ale oni... oni mi pomáhají s mou prací."
"Poker, masáže.... spaní v holografické kajutě?" ryla do něj dál Deanna, "to zní spíše jako vyhýbání se práci."
"Nemohu se soustředit když nejsem odpočatý," argumentoval Reg.
"A nemůžeš relaxovat se svými přáteli?"
"'Přáteli'?" vyslovil Barclay pro něj toto neznámé slovo.
Deanna si opět povzdechla, bude to ještě horší než si myslela. "Komandér Harkins tě přece pozval do svého domu. A ty jsi místo toho odešel do holosimulátoru."
"To není to co si myslíš, Deanno," ohradil se rychle Reg, když poznal kam tím poradkyně míří. "Tohle není návrat mé holo-závislosti."
"Dobře," řekla smířlivě Deanna. "Vysvětli mi tedy, jak ti ty hologramy pomáhají při práci."
"No, mluvím s nimi o svých nápadech, řeším technické problémy."
Barclay se ve vyprávění přenesl do konferenční místnosti na Voyageru. Celá posádka seděla na svých obvyklých místech, zatímco Reg obcházel kolem a kladl jim otázky.
"Potřebuju specifikace, lidi!"
"Projděme si to znovu, pane Barclay," řekla se zájmem Janeway (s vlasy ještě do drdolu), která také stála a přešla pomalu k němu, "krok za krokem. Možná přijdeme na něco nového."
Barclay se dal do analýzy, zatímco ostatní jen tupě zírali na stůl. Netušili moc o čem to tu vykládá, byli přece jen pouhými hologramy.
"Máme náš putující pulsar. Máme náš interdimenzionalní komunikační komplex. Jak vytvoříme naši červí díru?"
"Tohle bychom mohli probírat celou noc," zmohla se jen B'Elanna.
"Víme, že můžeme vyprodukovat gravimetrickou energii ale ... můžeme to udělat na tak vysoké úrovni, abychom vytvořili singularitu?" zeptal se Barclay zatímco prošel kolem přemýšlejícího Chakotaye, který ale asi právě myslel úplně na něco jiného.
"Mluvíme tu o masivní subprostorové reakci," zareagoval Kim.
"Možná ... že to je ten problém," uvažoval dál Barclay.
"Regi?" ozval se taky Chakotay, aby aspoň něco řekl.
"Možná bychom měli přemýšlet v menším měřítku."
"Ztracíte mě," připojil se k Chakotayovu nechápavému výrazu i Paris.
Barclay se ale nedal zastavit. "A jak široké pásmo ve skutečnosti potřebujeme? Průměrná červí díra je obrovská, ale kdybychom zkomprimovali datový tok ..." a zagestikuloval rukama jakoby to právě dělal.
"...nepotřebovali bychom ten tunel tak velký," doplnila už B'Elanna.
"Co vás napadlo?" zeptala se Janeway s přihlouplým úsměvem.
"Mikro červí díra," vyjádřil se konečně Barclay.
"Působivé," ocenil standardně Tuvok.
"Tentokrát jste se překonal, Regi," nevycházela z údivu Janeway.
"Budu ale stále potřebovat .. um .. pomoc s detaily."
"Sestavte si tým," svolila kapitán, "využijte vše, co budete potřebovat."
Reg si radostně oddechl.

Barclay, B'Elanna a Chakotay se přesunuli do strojovny.
Barclay si pohrával s nějakým míčkem.
"Energie přibližně 60 terawattů by měla stačit," říkal právě Barclay a hodil míček Chakotayovi, který stál na druhé straně warp jádra.
"Myslíte, že to bude dost?" zeptal se Chakotay a hodil mu míček zpět.
"Mělo by," pokračoval Barclay a hodil míček opět Chakotayovi, který se musel hodně natáhnout, aby ho zachytil, "... ale stále si budeme muset nějak poradit s gravimetrickým rušením."
"A jak to uděláme?" zeptala se B'Elanna, zatímco Chakotay oběhl jádro a hodil míček z druhé strany. Barclay měl ale i tuto stranu vykrytou a zachytil ho. "Přemýšlel jsem o tom ... co kdybychom na komunikační signál aplikovali úzkopásmový filtr."
B'Elanna i Chakotay byli ohromeni. Chakotay hodil míček opět Barclaymu a při tom pronesl: "Barclay opět boduje."
Míček, ale zachytil komandér Harkins, který už je chvíli pozoroval. "Co se to tu děje?"
"Komandére ..." zakoktal Barclay.
"Tvůj přítel, Regi?" zeptala se B'Elanna.
"Ano," odpověděl místo Barclayho Harkins, "nepředstavíš nás?"
"Počítači, odstraň postavy," přikázal rychle Reg.
Reg s Petem zůstali stát uprostřed liduprázdné strojovny.
"Neříkal jsem ti snad, abys šel domů?" ptal se Pete.
"Já jsem, uh ... pracoval."
"Tohle nazýváš prací? Vytvořil sis hologramy členů posádky Voyageru."
"Oh, to .. to ... není tak jak si myslíš," snažil se to ne příliš věrohodně vysvětlil Reg. "Tohle je interaktivní, uhm, diagnostický program. Navrhl jsem ho tak, aby mi pomáhal ... řešit problémy."
"Jak už jsi tu dlouho?"
"Od schůzky s admirálem," přiznal Reg.
"Schůzka skončila před deseti hodinami," podivil se Pete.
"Já ... vím, že jsem tě před admirálem uvedl do rozpaků a omlou ... omlouvám se. Chtěl jsem jen vypilovat svůj nápad, abych ti mohl předložit konkrétní plán a na něco jsem přišel, Pete! Měl jsi pravdu, s tím, že nápad s červí dírou není v našich možnostech. Takže jsem ... jsem to zredukoval..."
Pete ale moc neposlouchal, a drsně ho přerušil: "Všechny ty tvoje přesčasy ... když zkontroluji záznamy simulátoru, zjistím že jsi všechny ty hodiny strávil zde?"
"No," nenacházel slov Reg, "ne-ne všechny."
"Tak kolik?"
"Možná,uh ... 20 nebo ... 30 hodin týdně."
"Nemyslíš si, že to je trochu nepřiměřené?"
"Ne, když nám to pomůže kontaktovat Voyager," ohradil se Reg.
Harkins chvíli přecházel, než pokračoval. "Dřív než jsem tě přijal do svého týmu ... jsem is prostudoval tvé záznamy. Už jednou jsi trpěl závislostí na simulátoru. Z mého pohledu to vypadá jako by se tvoje nemoc vrátila."
"Já .. já vím, že to .. to tak může vypadat, ale ..." snažil se protestovat Reg.
"Myslím, že potřebuješ psychologa," navrhl mu přátelským, ale neoblomným tónem Pete.
To Barclay už nevydržel a rozkřikl se: "Vše co potřebuji je, abys věnoval pozornost mým nápadům!"
Harkins jen smutně pokýval hlavou a klidně odvětil: "Měl jsem spíše věnovat pozornost tvému chování. Myslel jsem, že když ti dám více volnosti, budeme lepší přátelé. Neuvědomil jsem si jak moc jsi ...," a hledal chvíli to správné slovo, "... zaujat Voyagerem."
Barclay už se trochu zklidnil a pokračoval ve svých argumentech. "A co je na tom tak špatného? Dokážeš si představit, jaké to pro ně musí být ... když jsou ztraceni 60,000 světelných let od domova?!" opět zařval. "Dokážeš si představit ... jak osamělí musejí být?!"
"Je mi líto, Regi," řekl nesmlouvavě Pete, "... ale dokud nevyhledáš nějakou pomoc, jsi mimo projekt."
"To ... to nemůžeš udělat," zakoktal Barclay a jeho svět se zhroutil.
"Nedáváš mi na vybranou. Tento simulátor a laboratoř jsou pro tebe nyní oficiálně nepřístupné. A teď, jdi domů."
"Já neodejdu," snažil se ještě z posledních sil zaprotestovat Reg, "... ne dokud nevyslechneš to, co ti musím říct."
"Regi! Nenuť mě zavolat bezpečnost."
Barclay na něj jen zdrceně hleděl. Byl konec.

Admirál Paris seděl ve své kanceláři na Velení Hvězdné flotily. Na stole toho moc neměl, jen několik PADDů se spisy a zarámovanou fotografii svého syna Toma ještě v uniformě.
Ozval se bzučák a Paris se dotkl tlačítka.
"Co je, Nicole?"
"On je stále tady," ozval se hlas jeho sekretářky.
"Řekla jste mu, že mám na 15:00 sjednanou schůzku?"
"Ano, pane. Ale nechce odejít."
Paris si povzdechl. "Pošlete ho dál."
Otevřely se dveře a Barclay netrpělivě vešel dovnitř. "Admirále, uh, dí-díky, že jste mě přijal."
"Naháníte strach mé sekretářce, pane Barclay. Máte pět minut," povolil mu admirál.
"Pět minut, ano?" ujistil se ještě Reg.
"Posaďte se."
Jakmile se usadil, začal mluvit: "Uh, nejdřív ... nejdřív, bych-bych se vám chtěl ospravedlnit za můj včerejší výstup. Bylo to protože, já ... já ... mám velkou starost o Voyager."
"Ano, komandér Harkins mě informoval o vaší náklonosti k posádce Voyageru. Jak jsem vyrozuměl, trávil jste svůj volný čas s holografickým obrazem mého syna, a ostatních. Abych řekl pravdu, je to trochu zneklidňující."
"No, chápu j-jak to z vašeho pohledu musí vypadat, uh, ale to nic nemění na tom, že mám plán jak komunikovat s Voyagerem," vytasil se Barclay a zamával PADDem v ruce.
"Komandér Harkins si nemyslí, že je ten váš plán uskutečnitelný," namítal Paris.
"Mezitím jsem svou teorii vylepšil," řekl Barclay a podal PADD admirálovi, který ho skoro až příliš dychtivě přijal, "zjednodušil jsem ji. Vše o co žádám je dostat šanci ji vyzkoušet a jestli mám pravdu, je tu možnost, že budete mluvit s Tomem."
Admirál si jen zběžně prohlédl PADD, krátce pohlédl na obrázek svého syna a pak řekl: "Podle mého názoru vás komandér Harkins z projektu odvolal z dobrého důvodu a má na to právo. Nechci aby mé osobní pocity zasahovali do řádu Hvězdné flotily," odmítl admirál a podal PADD zpět Barclaymu.
Reg vytáhl další argument. "To ... to já jsem porušil protokol, já bych měl být potrestán. Ale posádka Voyageru by neměla být a ani ... ani vy. Potřebuji jen přístup do laboratoře na jeden jediný den. Poté, jestli já .. eeeh ... uh, jestli se mýlím, tak rezinguji."
Admirál o tom chvilku přemýšlel: "Nařídím prozkoumání vaší teorie. Jestli se ukáže, že to za něco stojí, nařídím komandéru Harkinsovi, aby na tom jeho team pokračoval," a natáhl ruku pro PADD.
"Ale ... ja jsem jediný, kdo ví..." snažil se protestoval Barclay.
"To je maximum co pro vás mohu udělat. Hezký den," odmítl admirál.
Barclay neměl jinou možnost, než nechat svůj PADD na stole a odejít.

"Takže to dopadlo dobře," zaradovala se Deanna, když Barclay skončil své vyprávění.
"Ne, ne, ne. Nedopadlo, vůbec ne," odporoval Reg.
"Admirál přece řekl, že prozkoumá tvé výsledky..."
"Copak to nechápeš?!" zajíkal se Reg, "jenom se mě snažil zbavit, stejně jako Harkins."
"Zkus se uklidnit," radila mu Deanna.
"Teď už chápeš, proč potřebuji tvoji pomoc," dodal Barclay už o poznání klidněji.
"Ano, chápu," kývla Deanna, ale myslela tím úplně něco jiného než Reg.
Ten si toho ale nevšiml a pokračoval: "Mu-musíš promluvit s admirálem jako poradkyně Flotily a říct mu, že jsem duševně zdráv a způsobilý se vrátit do služby."
"To nemohu udělat," odmítla opatrně po chvíli přemýšlení Deanna.
"Proč ... ne?!" rozkřikl se Barclay a bezmocně rozhodil rukama.
"Podívej se na sebe. Prožíváš akutní úzkost, nespavost a paranoiu. Udělal jsi co jsi mohl. Teď je čas nechat Flotilu, aby se o Voyager postarala." S každým jejím slovem si Barclay uvědomoval, že má pravdu.
"Teď se musíme postarat o tebe," zakončila Deanna, ale to Barclayho jen opět rozčílilo.
"Se mnou není vůbec nic v nepořádku!" odsekával jedno slovo po druhém.
"Sám jsi říkal, že jsi posedlý Voyagerem," namítala Deanna.
"A i kdyby!? Jestli mi posedlost pomůže v mé práci, je to oběť, kterou rád podstoupím. Malá nestabilita výměnou za kontakt se ztracenou lodí. Copak není Voyager důležitější, než můj psychický stav?!" řval už teď bezmocností Barclay.
"Voyager je důležitý! Ale stejně tak ty!"
"Ta loď ... její posádka," dodal plačtivě Barclay a posadil se, "... jsou všechno co mám."
Deanna si přesedla k němu na pohovku a mírně se zeptala: "Jak to?"
Z očí mu vyhrkli slzy a Barclay začal pomalu odkrývat celou pravdu: "Od ... od té doby co js-jsem odešel z Enterprise, už ... už to nikdy nebylo stejné. Je to jako kdybych ... ztratil svou rodinu."
"Takže sis vytvořil novou v simulátoru," doplnila ho Deanna, "...jenomže oni nejsou skuteční."
"Ale já nevím ... jak se s tím vším jinak ..... vypořádat."
"Pamatuješ si, když jsi nastoupil na Enterprise? Měl jsi potíže se včlenit do kolektivu, že?"
Barclay se zmohl jen na přikývnutí.
"Ale po nějaké době sis získal pár přátel. Můžeš přece to samé udělat tady, na Zemi."
"Ale, já ... já nevím jak," odvětil s beznadějí Reg.
"Budeme na tom pracovat společně," chlácholila ho.
"Ale vždyť přece zítra odlétáš."
"Rozhodla jsem se požádat kapitána Picarda o dočasné uvolnění ze služby ... abych mohla strávit nějaký čas se starým přítelem," řekla a usmála se.
"Ale, Deanno," zaprotestoval, "ty .. ty ... to nemůžeš udělat."
"Zkus mě zastavit," vyzvala ho s úsměvem Deanna.

V noci Reg nemohl usnout. Chvíli koukal do stropu a snažil se počítat ovečky, ale nedařilo se. Vstal a sundal ze sebe svého kocoura. "Promiň, Neelixi. Musím jít. Ne, ne, nepřemluvíš mě."

Barclay přišel k bezpečnostním dveřím laboratoře a dotkl se několika tlačítek na ovládacím panelu.
"Požadován autorizační kód," ozval se studený hlas počítače.
"Barclay alfa 1-7-gama."
"Přístup zamítnut. Tento kód byl zrušen."
Reg se rozhlédl a odstranil kryt panelu. Otevřel svůj kufřík a vyndal přístroj, kterým se napojil na počítačový systém.
"Počítači, zadej znovu autorizační kód Barclay alfa 1-7-gama."
"Přístup povolen," řekl počítač a dveře se otevřely. Barclay rychle zbalil kufřík a vešel do laboratoře. Zapojil několik přístrojů a aktivoval konzolu.
"Počítači, propoj se s komplexem MIDAS."
Na obrazovce se objevil komunikační komplex a Barclay okamžitě začal uskutečňovat svůj plán.

Už hodnou chvíli pracoval na konzole a nakonec řekl: "Aktivuj řídící matrici."
Na třech místech komplexu se objevily zlaté paprsky, které se spojily do jednoho.
"Matrice aktivována," oznámil počítač.
"Plnou energii do emitorů gravitonů."
"Emitory se nabíjejí."
"Hledej v oblasti obklopující komplex putující pulsar třídy B."
"Pulsar detekován na souřadnicích 227 na 41-6," oznámil po chvíli počítač.
"Dobře, dobře. Vyšli 60 terawattový tachyonový paprsek přímo do pulsaru."
"Tachyonový paprsek inicializován."
"Jak dlouho bude trvat k dosažení dostatečné úrovně pro vytvoření gravimetrické vlny o velikosti pěti miliónů teradynů?" ptal se dál Barclay.
"Přibližne 17 minut."

O 17 minut později už Barclay pracoval na vedlejší konzole.
"Počítači, nachází se na souřadnicích 343 na 27 mikro červí díra?" ptal se třesoucím se hlasem.
"Skenuji," oznámil počítač a nakonec vyflusl: "Potvrzuji."
"Věděl jsem to," zajásal Reg, "uprav fázové nastavení tak, aby trajektorie červí díry směřovala do Delta kvadrantu, čtverec 9, sektor 41751."
"Trajektorie stanovena."
"Otevři nouzový komunikační kanál a začni vysílat směrem k singularitě," pokračoval opatrně Bacrclay.
"Komunikační kanál otevřen."
Barclay se nadechl a začal vysílat: "Velení Hvězdné flotily volá Voyager. Ozvěte se, Voyagere. Voyagere, slyšíte mě? Tady je poručík Reginald Barclay."
"Odstup od konzoly," ozvalo se náhle za ním.
Barclay se vyděšeně otočil. Ve dveřích laboratoře stál komandér Harkins s dvěma členy bezpečnosti.
"Pete. Já ... já ... vyslal jsem zprávu," oznámil radostně.
"Odstupte, pane Barclay," řekl formálně Harkins.
"Dobře. Vyhrál jsi," uvědomil si svou situaci Reg a opravdu poodstoupil ... a to blíž ke dveřím holosimulátoru. "Počítači ... převeď ovládání do programu v simulátoru Barclay P-3 a omez přístup." Pak rychle proběhl dveřmi.
"Zastavte ho. A bude-li to nutné, omračte ho," velel Harkins. Oba muži si připravili phasery a rozběhli se za Barclaym.
Barclay rychle běžel chodbami Voyageru. Proběhl jedněmi dveřmi a zamířil do dalších. Dveře se začaly otevírat, ale Barclay udělal čelem vzad a schoval se za roh. Když doběhli oba bezpečáci, uviděli zavírající se dveře a okamžitě jimi proběhli. Barclay vykoukl zpoza rohu a rychle zamířil na opačnou stranu. Po několika krocích se málem srazil s Tuvokem.
"Tuvoku, viděl jste ty dva muže?"
"Neviděl."
"Vypadají jako od bezpečnosti Flotily, ale nejsou."
"Vetřelci?"
"Jdou po mě. Potřebuji vaši pomoc."
Tuvok se dotkl svého komunikátoru. "Tuvok posádce. Poplach - vetřelec. Počítači, lokalizuj všechny neautorizované osoby na palubě."
"Dva neidentifikovaní lidé, paluba 4, sekce 8."
"Izoluj je silovými poli."
Barclay kývnutím poděkoval a rozběhl se pryč.

Oba bezpečáci narazili na silové pole. Bylo i za nimi.
"Bezpečnostní tým komandéru Harkinsonovi. Jsme izolování silovými poli. Nemůžete ten program vypnout?"
Harkins stál u konzoly v laboratoři a snažil se dostat do systému. "Pracuji na tom," odvětil stroze.
"Přístup zamítnut. Ovládání simulátoru bylo zakódováno," oznámil chladně počítač.
Harkins se dotkl svého komunikátoru: "Harkins bezpečnosti. Potřebuji posily."

Mezitím se Barclay dostal do holografické strojovny, přistoupil ke stanici a hned vydával další příkazy. "Počítači, přesměruj trajektorii červí díry do Delta kvadrantu, čtverec 11, sektor 64238 a znovu odešli stejnou zprávu."
"Trajektorie stanovena. Vysílám," oznámil počítač.
Přiběhla B'Elanna a zmateně se ptala: "Červí díra? Co se děje?"
"Jen se pokouším pomoc pár přátelům," odvětil Barclay a už si postavy nevšímal. "Přišla odpověď?"
"Negativní," oznámil počítač.
"Přesměruj trajektorii červí díry," pokračoval.
"Regi!" vykřikla B'Elanna a hleděla za něj.
Když se Barclay otočil uviděl dva blížící se bezpečáky.
"Musíte jít se mnou, pane," řekl muž.
"Budu tě krýt," křikla B'Elanna a vytáhla phaser. Vystřelila na oba dva, ale nic se nestalo. Holografickým phaserem se špatně zabíjí. Oba zůstali chvíli překvapeně stát a to dalo Regovi dost času, aby unikl. Rychle se dostal do Jeferiesových průlezů a začal po žebříku šplhat nahoru. "Počítači, uzavři dveře Jeferiesova průlezu J53."
Dveře se tesně před přibíhající bezpečností zavřely...

Harkins se ještě pořád pokoušel dostat do systému, ale nedařilo se. "Počítači, přeruš dodávku energie do simulátoru."
"Nemohu splnit. Hlavní ovládání rozvodu energie bylo zakódováno."
"Velmi chytré, Regi," mumlal si Harkins a už to vzdával.
"Bezpečnostní tým komandéru Harkinsonovi. Ztratili jsme ho, pane."
Pak ho něco napdadlo. "Mám nápad. Jdu za vámi."

Harkins vešel do strojovny, kde zmateně pobíhala B'Elanna. Když uviděla Harkinse, okamžitě po něm vyjela: "Vás znám. Vy jste Regův přítel. Vy máte něco společného s tím, co se tady děje, že ano?"
"Počítači, vypni primární chladící systém," velel Harkins a pobíhající B'Elanny si nevšímal
"Jste blázen?" křikla na něj. "To způsobí protržení warp jádra!"
"Přesně tak," oznámil Harkins, vytáhl phaser a vystřelil ... B'Elanna se vypařila.

Barclay si to přihnal na můstek. Janeway okamžitě vstala a ostře se ptala: "Pane Barclay, chci vysvětlení, co se to děje na palubě mé lodi."
"Jednám v nejlepším zájmu Voyageru, kapitáne. Budete mi muset důvěřovat," řekl Barclay a přistoupil k OPS.
"Nikdy jste mi nedal důvod o vás pochybovat," souhlasila Janeway.
"Počítači, přesměruj trajektorii červí díry do Delta kvadrantu, čtverec 10, sektor 3658 a odešli zprávu," pokračoval Barclay a přešel k vědecké konzole.
"Trajektorie stanovena. Vysílám."
"Koho se to pokoušíte kontaktovat, Regi?" ptala se nechápavě kapitán.
"Varování," oznámil hlas počítače. "Protržení warp jádra za 45 sekund."
"Můstek strojovně. Hlášení!"
Nikdo se ale neozýval. Místo toho se otevřely dveře a vešel Harkins s dalšími bezpečáky. Janeway teď už ničemu nerozuměla.
"Vypni ten program, Regi," řekl Harkins hned jak vešel.
"Janeway bezpečnosti. Vetřelci na můstku," snažila se situaci zvládnout kapitán.
Barclay reagoval okamžitě: "Počítači, vztyčit kolem této vědecké stanice silové pole."
"Varování. Protržení warp jádra za 30 sekund."
Janeway hleděla střídavě na Harkinse a Barclayho. Pak se obrátila na Kima: "Harry, běžte do strojovny a opravte tu trhlinu."
Harry zmizel ve dveřích, ale neměl šanci to stihnout.
"Silová pole ti nepomohou, Regi. Je konec," řekl tiše Harkins a postavil se proti němu, kam až mu silové pole dovolovalo.
"Ale tohle je moje poslední šance," snažil se to omluvit Barclay.
"Protržení warp jádra za 20 sekund," odříkaval si počítač.
"Kapitán všem členům posádky," nevzdávala to Janeway. "Opusťte loď."
"Protržení warp jádra za 10 sekund."
Harkins pozoroval nervózního Rege a řekl: "Ať tak nebo tak, tento program skončí."
"Sedm, šest, pět ..." odpočítával počítač, zatímco Janeway hleděla na skupinku kolem Barclayho.
Reg se na ní zahleděl a smutně řekl: "Sbohem, kapitáne."
"4..."
"Počítači, ukonči program."
"2..."
Vše zmizelo. Zůstal jen Barclay, Harkins a dva muži z bezpečnosti. Barclay se provinile zahleděl Peteovi do očí.

Mezitím v Delta kvadrantu..... si to Voyager v pohodě hasil vesmírem.
Seven pracovala v astrometrice, když dovnitř přihopsal Neelix a radostně oznámil: "Jsem připraven na svou lekci."
Seven zvedla oči od konzoly. "Usoudila jsem, že učit vás zpívat je neefektivní využití mého času."
Neelixův úsměv povadl. "Ale já ... já jsem ... tolik cvičil."
"Ve vašem případě je cvičení irelevantní. Vaše hlasivky nejsou schopny vyprodukovat základní tóny, nemluvě o vašich rytmických nedostatcích."
"Ale v sonické sprše to znělo tak dobře."
"Možná byste měl omezit své projevy pouze na tuto oblast."
Náhle se konzola za ní rozpípala. Seven odečetla údaje a dotkla se komunikátoru. "Astrometrika volá můstek."
"Mluvte, Seven," řekla Janeway.
"Detekovala jsem něco, co vypadá jako mikro červí díra na souřadnicích 194.6 na 35."
Tuvokovy prsty se roztančily po konzole.
"Mikro červí díra?"
"Myslím, že je skrz ní přenášena nějaká zpráva ... na nouzovém komunikačním kanálu Hvězdné flotily."
Janeway pohlédla na Chakotaye, Chakotay pohlédl na Janeway. Kim pohlédl na Tuvoka, Tuvok pohlédl na svou konzolu, bylo mu to jedno ....

"Poslechněme si to, Harry," velela se zatajeným dechem Janeway a přesunula se k jeho stanovišti.
Z interkomu se ozval zkreslený Barclayho hlas. "Velení Hvězdné flotily volá Voyager. Ozvěte se, Voyagere."
Barclayho hlas umlkl.
"Pokuste se aplikovat úzkopásmový filtr do signálního procesoru," poradila Janeway a Kim to hned provedl.
Všichni se opět napjatě zaposlouchali do zprávy. "Slyšíte mě? Tady je poručík Reginald Barclay."
"To je vše," oznámil Kim. "Ať už je ten Barclay kdokoli, přestal vysílat."
Janeway nervózně přecházela po můstku a pohlédla na Tuvoka.
"Ta mikro červí díra se hroutí poměrem 0.2 procenta za sekundu," řekl Vulkanec.
"To nám nedává moc času," podotkla Janeway.
"K čemu?" podivil se Chakotay.
"Poslat zprávu zpět a doufat, že pan Barclay poslouchá." Janeway rychle přešla opět ke Kimovi, aby mu pomohla...

Barclay byl mezitím vyváděn z laboratoře. Cestou si pořád mumlal: "Mělo to fungovat. Nechápu, proč to selhalo."
V tom se otevřely dveře a do laboratoře se vřítil admirál Paris s doprovodem.
"Tady jste," řekl vítězně a zamával PADDem, "prostudoval jsem si teorie pana Barclayho. Myslím, že by to stálo za pokus."
"On už to zkusil, pane," řekl smutně Harkins, "a bez vašeho svolení. Nefungovalo to."
Z Parisovy tváře zmizel nadšený výraz. "Je mi líto, že to slyším," zmohl se.
"Stejně tak mě, pane," omlouval se Barclay. "Velmi si cením vaší důvěry, ale já ... já si ji nezasloužím."
"Co bych s ním měl udělat, admirále?" zeptal se Harkins. "Vloupal se do laboratoře, napojil se na komplex MIDAS, a kladl odpor při zatýkání."
Paris se zamračil. "Přivedl jste mě do těžké situace, synu. Doufal, že budeme schopni ... "
V tom se ozvalo pípnutí počítače.
"Přijímáme zprávu," oznámil jeden z Parisova doprovodu.
"Odkud?"
"Souřadnice 343.6 na 27."
Harkins udiveně pohlédl na Barclayho.
"Červí díra," vysvětlil netrpělivě Barclay a kdyby nebyl zatčen okamžitě by se vrhnul ke konzole. V tom se z interkomu ozval zkreslený hlas Janeway: "Velení Hvězdné flotily, ozvěte se."
"Voyager," zašeptal Paris.
"Regi," chopil se iniciativy Harkins, "pomozte mi vyčistit ten signál."
Barclay nebyl schopen pohybu, ale když na něj Paris kývl, konečně se probral z transu a stoupl si k ovládání.
"Zuž pásmo filtru o 0.3 kilohertzů," velel rychle Reg.
Signál se vyčistil a poněkud jasněji se ozvalo: "Tady je kapitán Kathryn Janeway. Slyšíte mě?"
"Myslím, že mluví k tobě," obrátil se s úsměvem Harkins na Barclayho.
Barclay se nadechl a začal: "Kapitáne .. tady je poručík Reginald Barclay z Velení Hvězdné flotily."
Když se po můstku Voyageru rozlehl Regův hlas, Kathrynino oko zaslzelo. Se šťastným úsměvem pohlédla na Harryho a on zase na ni.
"Je krásné slyšet váš hlas, poručíku," odvětila a snažila se o formální tón, který se jí moc nedařil. "Na tuto chvíli jsme čekali velice dlouho."
Obličej admirála Parise se rozzářil.
"Nápodobně," odvětil Barclay. "Naneštěstí se mikro červí díra hroutí. Máme jen několik chvil."
"Rozumím," pochopila Janeway. "Posíláme vám naše lodní deníky, hlášení posádky a navigační záznamy, právě teď," a ukázala na Tuvoka.
Tuvok jen kývl a provedl.
"Potvrzuji," oznámil Barclay, "a my vám posíláme informace o nové hyper-subprostorové technologii. Doufáme, že ji budete moci využít a udržovat tak s námi pravidelný kontakt. Přidáváme také několik doporučených modifikací vašeho komunikačního systému."
"Provedeme je hned jak to bude možné," řekla Janeway, již pevným hlasem.
Barclay se nadechl. "Je tu ještě někdo, kdo by s vámi také chtěl mluvit," a pohlédl na admirála Parise.
Paris chvíli nevěděl jak začít. Na tuto chvíli čekal tak dlouho. "Tady je admirál Paris," řekl nakonec.
Tom Paris pomalu zvedl hlavu od své konzoly.
"Zdravím, pane," odvětila Janeway.
"Jak se vaši lidé drží?" ptal se dál admirál.
"Velmi dobře. Jsou příkladnou posádkou včetně vašeho syna," a položila Tomovi ruku na rameno.
Admirál byl dojat a musel sebrat všechnu svou sílu, aby se mu netřásl hlas. "Řekněte mu ... řekněte mu, že mi chybí ... a že jsem na něj pyšný."
Tom pohlédl na Janeway, která mu jen pevněji stiskla rameno.
"Slyšel vás, admirále," řekla.
"Červí díra se hroutí," konstatoval tiše Barclay.
Admirál rychle pokračoval. "Chci, abyste všichni věděli, že uděláme vše, abychom vás dostali domů."
"Oceňujeme to, pane," řekla Janeway a její hlas se zlomil. "Mějte pro nás otevřené dveře hangáru. Doufáme, že ...."
Signál byl přerušen.
"To je vše. Jsou pryč," komentoval to tiše Reg.
"Dokázal jsi to, Regi. Omlouvám se, že jsem o tobě pochyboval," řekl vážně Harkins.
Barclay ale nebyl moc nadšený.
"Proč tak smutný obličej, pane Barclay," podivil se admirál.
"Protože ... protože je konec, pane."
"Ne, poručíku. Řekl bych, že projekt Voyager právě začíná ... díky vám."

Na Voyageru se oslavovalo. Neelix právě naléval šampaňské.
"Znáte někdo toho Barclayho?" zeptala se B'Elanna.
"Ačkoliv jsem nemusel, prostudoval jsem si jeho osobní záznamy," řekl Doctor. "Měl velmi barvitou kariéru a to nemluvím o neobyčejné lékařské historii. Léčil se z několika chorob jako transportní fobie a holo-závislost."
Neelix mezitím nalil kapitánovi i Chakotayovi. Doctor si vzal svoji vlastní číší šampaňského a pozvedl ji.
"No, ať už měl jakékoliv problémy, našel nás," komentovala to Janeway.
"Možná by ho měla Hvězdná flotila povýšit," uvažoval Chakotay.
Vešla Seven, prorazila si cestu davem a podala kapitánovi PADD. "Dokončila jsem analýzu dat, která nám pan Barclay poslal. Hyper-subprostorová technologie je slibná. Myslím, že se můžeme do budoucnosti těšit na komunikaci se Zemí."
"No, to si říká o přípitek," zvolal vesele Neelix.
"Komu vzdáme čest, Tome?" zeptala se Janeway.
Tom pozvedl svou číši a řekl: "Mému ... otci. Je uklidňující vědět, že tam stále je ... a také našemu nejnovějšímu čestnému členu posádky Reginaldu Barclaymu, ať už jsi kdokoli."
"Na zdraví! Na zdraví!" zvolali všichni,
"Na Pana Barclayho," dodala Janeway.

Cinkot skleniček se ozýval i z Barclayho apartmá.
"Blahopřeji," usmívala se Deanna.
"No, nejsem .. si tak jistý, že si zasloužím gratulaci," odmítal to Reg.
"Proč ne? Byl to pořádný výkon."
"Nedokázal bych to bez tvé pomoci."
"Proč tě o to komandér Harkins požádal?" změnila téma Deanna.
"No, myslím ... myslím že byl se mnou spokojený."
"A proč by nebyl? Jsi přece správný chlap," řekla s úsměvem Deanna a pozvedla číši.
"No, ne každý by chtěl, aby jeho švagrová chodila s někým s mou minulostí."
"Na nový začátek," pozvedla číši Deanna, "... a teď mi řekni víc o té šťastné slečně. Chci detaily."
"No, její jméno je Naděje."
"Děláš si legraci," nevěřila mu Deanna.
"Ne, nedělám, a-a-a" v tom Barclaymu skočil do klína Neelix, " ...a miluje kočky."
Oba se zasmáli.

© 2002 Anry