Po zasněžených pláních cizí planety se proháněl skučící vítr. Sem tam bylo vidět ledové masívy, které dotvářely tvář krajiny. Pod jednou takovou krou se začalo cosi objevovat - byl to transportní paprsek, který právě transportoval dvě osoby v izotermických bílých kombinézách. Jedna z nich vytáhla z kapsy trikordér, odečetla údaje a ukázala další cestu. Postupovali mezi krami a stále kontrolovali svou pozici trikordérem. Zdálo se, že pátrají po něčem konkrétním. Po několika stech metrech došli na místo, které hledali. Postava s trikordérem se sklonila a přiložila ho k zemi. Pak ho položila na zem a vytáhla z kapsy rozmrazovací zařízení, které zabodla do ledu a nakonec odstranila rozbředlý sníh. Pod ním se objevil hladký umělý povrch. Postava se dotkla komunikátoru a ohlásí: „Našli jsme to.“ Je vidět, že obě postavy jsou na vrcholu jakési pravidelné kry… Voyageru zamrzlého v ledu.

Oba dva pokračovali ve zkoumání ledu. Po chvíli jeden z nich oznámil druhému: „Zdá se, že struktura je dostatečně stabilní.“
Druhá kývla, dotkla se komunikátoru a ohlásila někomu nahoře: „Jsme připraveni k transportu dovnitř.“
„Rozumím,“ ozval se v komunikátoru ženský hlas.
Když se dostali dovnitř, rozsvítili baterky a postupovali zničenými koridory lodi. Všude bylo plno ledu a trosek. Oba si konečně sundali brýle - jsou to Chakotay a Harry Kim.
„Nevypadá to tu tak, jak si pamatuji,“ pronesl Harry.
Oba postupovali dál a svítili na ledové stěny. Pak Kim přistoupil k jednomu panelu a odstranil z něj trochu námrazy, Chakotay na něj přiložil jakýsi přístroj a aktivoval ho. Ovládací panel se rozsvítil a Kim se snažil probudit počítač lodi. Po chvíli snažení řekl: „Rozvod energie je zničený, nervové uzly zmrzlé, paluby 9 až 14 jsou teď tam kde byla paluba 10. Byly slisovány.“
„Zdá se, že do ledu narazili při plné impulsní rychlosti,“ přemítal Chakotay, „co E.M.H.?“
„Pokouším se dostat na ošetřovnu,“ ale nic nefungovalo. „Systémy neodpovídají, ztrácím rozhraní. Vyměnte baterii.“ Chakotay to chtěl udělat, ale panel pohasl. Kim do něj naštvaně bouchl a křikne: „No tak!“
Chakotay ho ale zklidnil: „Budeme pokračovat, zůstaňte na příjmu,“ a oba se rozešli různými směry jak si původně naplánovali.

Chakotay po chvíli došel na můstek. Vše bylo pokryto sněhem a námrazou. Rozhlédle se a začal po něčem pátrat. Na zemi leželo mrtvé tělo jednoho člena posádky pokryté jinovatkou a Chakotay ho pomalu obešel.
Kim zatím vlezl do jednoho Jefferiesova průlezu a chtěl se tak dostat na ošetřovnu. Hned za dveřmi průlezu, ale leželo další mrtvé tělo. Kim odvrátil zrak a rychle postupoval kupředu.
Chakotay dál prohledával můstek. Před konzolou kormidelníka leželo Parisovo tělo. Posvítil si na něj a když ho poznal, pokračoval dál. O stupínek výš leželo další tělo --- kapitán Janeway.
Kim se zatím dostal na ošetřovnu a přistoupil k ovládacímu panelu. Odstranil jinovatku a připojil zařízení, které si přinesl.

Chakotay přistoupil k operační konzole, za kterou leželo mrtvé tělo Seven Of Nine.. Sklonil se nad ní a dotkl se komunikátoru: „Chakotay volá Tessu.“
„Mluv,“ ozvala se Tessa Omond, která byla na oběžné dráze v Deltaplánu.
Chakotay pokračoval: „Našel jsem ji. Zaměř ji transportérem, a přenes ji do laboratoře.“
„Rozumím.“
„A rychle,“ radil ještě Chakotay. Pak si pro sebe zamumlal: „Tak tohle není moc šťastné setkání.“
Po chvíli se Tessa opět ozvala: „Mám ji zaměřenou.“
A hned poté se tělo Seven dematerializovalo.

Kimovi se zatím podařilo zprovoznit ovládání holoprojektoru na ošetřovně. Objevila se postava Doctora, který trochu zkomoleným hlasem řekl: „Udejte druh lékařské....“ pak si uvědomí že je v temné zničené místnosti a rozhlédne se kolem.
„Dlouho jsme se neviděli,“ odvětil Kim.
„Praporčíku?“ otočil se rychle Doctor
Kim ho přerušil: „Teď jsem jen Harry, je to dlouhý příběh, kde je váš mob ilní emitor?“
Doctor byl zmaten, ale přesto přistoupil ke stolu pokrytému námrazou: „Co se stalo s lodí,“ zaptal se s panikou v hlase, „a kde je posádka.“
„Nemáme čas, kde je ten emitor,“ řekl už ostře Kim.
„Samozřejmě tady,“ řekl Doctor a ukázal na stůl plný ledu a sněhu. Kim do něj praštil a krabička s emitorem se rozskočila. Vyndal přístroj a podal ho Doctorovi.
„Tady, aktivujte ho, jdeme pryč.“
„Ale, ale já žádám vysvětlení,“ naléhal Doctor.
V tu chvíli vrazil na bývalou ošetřovnu Chakotay:
„Jedno vám dám,“ a přistoupil těsně k Doctorovi. „Přišli jsme změnit minulost.“

O patnáct let dříve na Voyageru. Ve strojovně probíhala oslava. Většina posádky byla shromážděna kolem upraveného warp jádra. Všichni tleskali, smáli se a házeli konfetami. Pak přišla B’Elanna s láhví šampaňského v ruce a láhev rozbila o hrazení kolem jádra.
Posádka ji odměnila bouřlivým potleskem a jásotem. Dokonce i Tuvoj se zdál být nějak veselejší. Kapitán stála s Chakotayem po boku na horním podlaží strojovny a snažila se utišit dav: „Dámy a pánové, prosím,“ a počkala až vše ztichne, „chtěla bych vám představit,“ a ukážala na warp jádro, „novou generaci mezihvězdného pohonu, kvantový proudový pohon.“
Posádka propukla v jásot, ale kapitán pokračovala: „Čtyři roky, dva měsíce, jedenáct dní ... přesně tak dlouho už je Voyager v delta kvadrantu. Během této doby jsme posunuli hranice známého vesmíru a co je důležitější přežili. Teď je čas vrátit se domů.“
Kapitán se sama rozesmála a posádka opět propukla v jásot. „Užijte si oslavu, ale pamatujte,“ zakončila Janeway, „máme ještě hodně práce, než zítra odletíme.“
Poté se rozběhla nenucená zábava a kapitán odcházela s Chakotayem. „Kvantová matrice... benamitové krystaly ... borgská technologie, máte představu, co nám na to řekne Hvěz dná flotila?“ zeptala se kapitán Chakotaye.
„Myslím, že nebudou mít námitky. První proudový pohon Federace, to už by nás mohli nominovat na Cochranovu cenu.“
„Už pracuji na svém proslovu pro převzetí,“ zažertovala Janeway.
Chakotay se usmál. „Rád bych za to poděkoval Borgskému společenstvu,“ dodal Chakotay.
„Máte už plány na večeři?“ zeptala se Janeway.
„Nic zvláštního, jen schůzka s replikátorem,“ odpověděl Chakotay.
„Zrušte ji ... to je rozkaz,“ řekla rozhodně Janeway.
„Ano, kapitáne,“ odpověděl způsobně Chakotay a díval se za její vzdalující se postavou.

Neelix procházel kolem jádra a někoho hledal. Pak ho zahlédl. „Poručíku, poručíku, promiňte,“ a přikročil k B'Ellaně s Tuvokem. V ruce držel nějakou věc a tu jí teď nabídne. „Toto je příspěvek k novému pohonu,“ a ukazuje obrovskou mrtvou mouchu. Určitě není ze Země.
„Děkuji,“ zmohla se B'Elanna, „a co to je?“
„Talaxianská ... chlupatá moucha,“ odpověděl Neelix jako by to samo o sobě vše vysvětlovalo. Když ale uviděl že to B'Elannu příliš nenadchlo, pokračoval:. „Je to stará tradice mezi mými lidmi. Pokud je takové stvoření uloženo někde na lodi, nosí to štěstí. Tento exemplář jsem měl v motorech na své lodi pos ledních šest let,“ a předával svůj dar B'Ellaně. Ta chytla „mouchu“ za její dlouhý ocas, zhnuseně si ho prohlédla, a odpověděla „Je rozkošná.“
Teď se ozval Tuvok: „Pane Neelixi, vy jste nekonečným zdrojem překvapení.“
Neelix to ale vzal v dobrém a s radostí poplácal Tuvoka po rameni: „Děkuji vám, pane Vulkáne,“ a odešel.
O kousek dál stála Seven, v pravé ruce držela skleničku šampaňského a udiveně si prohlížela svou levou ruku. Vypadalo to jako by si myslela, že se její ruka každou chvíli nějak změnit. Přistoupil k ní Doctor a nevěděl, co si má myslet. „Seven?“
Seven se na něj podívala a nevěřícně vysvětlila. „Moje visuální procesory a pohybový kortex - nefungují,“ a stále při tom civěla na svou ruku.
„Vypadá to na potíže s kortikálním implantátem, ra ději se na to podíváme,“ řekl Doctor a vytáhl svůj trikordér.
Seven, ale pokročila kupředu.
„Zůstaňte v klidu,“ řekl Doctor.
„Nemohu splnit,“ odpověděla suše Seven a dál se potácela kupředu.
Pak Doctora něco napadlo: „Vy jste opilá?!“
„To není možné,“ odvětila malátně Seven.
„Vaše úroveň synteholu v krvi je 0,05 procent. Kolik skleniček šampaňského jste vypila?“
„Jednu,“ odpověděla uraženě Seven.
„Borgové očividně nesnášejí lihoviny,“ doplnil Doctor. „Pojďme na ošetřovnu, dám vám inaprovalin, ten vás postaví na nohy,“ přátelsky se na ní usmál a vedl si Seven pryč.
„Já jsem se jen pokoušela zlepšit své společenské způsoby, přesně jak jste mě instruoval.“
„Ano,“ ujišťoval ji Doctor, „děláte to skvěle.“
Seven to zřejmě dojalo, protože se zastavla a dotkla se Doctorova ramena a ukázala na něj ukazováčkem.
„Vy jste vždy byl mou největší oporou, Doctore,“ a poplácala ho po hrudi. Pak ještě vážně dodala, „vy ... vy jste můj mentor.“
„Ano,“ odpověděl Doctor s nuceným úsměvem, protože to už je všichni kolem sledovali.
Doctor ji tlačil kupředu a Seven mu stále lichotila..
„Jsme jako jeden,“ pokračovala. Doctor se jen usmíval, a snažil se být co nejméně viditelný. To se mu ale nepodařilo, protože se Seven otočila ke Kimovi a dodala : „Jsme téměř jako jeden.“
Kim upíjel ze skleničky a usmíval se. Otočil se k Parisovi, který něco dělal na postraní konzole a zeptal se ho: „Viděl jsi to? Zdá se, že naše „vojanda“ oslavovala až příliš ... Co podnikneme?“
„Počkej moment,“ ozval se zaměstnaným hlasem Tom.
Kim se naklonil k Parisovi a když uviděl co dělá, překvapeně se zeptal: „Ty procházíš diagnostiku warp jádra? Teď?“
Paris se zbytky konfet na ramenou se narovnal a unaveným hlasem řekl: „Harry..., myslím, že jsme vyrobili Edsel.“
„Cože jsme...?“ ptá se nechápavě Harry.
„Pitomost. Něco může selhat,“ vysvětloval Paris. „Včera jsem projel simulaci, a při maximální rychlosti jsem objevily fázové variance 0,42.“
„0,42?“ ptal se Harry, „Bude to drsná jízda, ale dokážeme to.“
Tom se ale nedal tak lehce přemluvit a hlasitě řekl: „Pokud nás něco vyhodí z proudový rychlosti uprostřed letu,“ Harry si dal rychle prst před ústa a Tom se ztišil. „mohlo by to poškodit kvantovou matrici,“ zakončil šepotem.
Harry zapomněl na šampaňské a tiše se zeptal: „A řekl jsi to už kapitánovi?“
„Ještě ne. Nechci pokazit zábavu, dokud si nebudu stoprocentně jistý.“
Harry si povzdechl. „Dobře Tome, pokud ti to udělá dobře, tak můžeme hned teď jít do simulátoru, a projet několik simulací. Je to pravděpodobně jen porucha senzorů,“ snažil s e ho uklidnit a oba zamířili do simulátoru.

Tom seděl za svou konzolou na můstku. „Máme plnou impulsní rychlost.“
„Spouštím proudový pohon,“ ohlásil Harry. „Kvantové pole je stabilní, deflektor na maximu.“
„Přechod na proudovou rychlost za čtyři, tři, dva...“ Simulace lodi se otřesla, a na obrazovce se objeví světle šedý tunel.
„Výkon energie stabilní,“ hlásil Paris.
„Štíty na sedmdesáti třech procentech,“ přidal se Kim.
„Vypadá to dobře, drž deflektor na téhle úrovni a měli bychom ...,“ řekl Paris, když v tom se kontrolky červeně rozblikaly. Paris odtáhl ruce od řízení.
„Máme tu fázové variance,“ ohlásil Harry. „0,1 ... 0,2.“
„Remoduluj deflektor,“ přikázal Paris.
„Bez účinku ... 0,4“
„Vypínám pohon,“ oznamil Paris.
„Ne počkej, zkusím invertovat kvantové pole,“ naléhal Harry.
„Už to nejde. Proudové pole se hroutí!!!“ křikl Tom.
O chvíli později se otřásl můstek a počítač ohlásil: „Varování, trhlina trupu na palubě 10.“
„Ztrácíme strukturální integritu,“ ozval se Harry. Nebylo už jiné východisko.
„Počítači zastav program,“ křikl Paris a znechuceně se odvrátil od řízení.
„Ještě jednou a podaří se mi přesměrovat energii do deflektoru a trochu dříve ....“ nevzdával to Harry.
„To nepomůže,“ řekl Paris a přešel za Harrym k Operačnímu.
„Nemůžeme to jen tak vzdát,“ stále naléhal Harry.
„Dvacet tři simulací, dvacet tři katastrof. To není chyba senzorů.“ řekl Tom a povzdechl si. „Musíme jim to říct.“
Teď už to vzdal i Harry.

„To nemůže být pravda. Pohon jsme otestovali molekulu po molekule,“ protestovala B'Elanna a netrpělivě přecházela po strojovně.
„Je mi líto, B'Elanno,“ omlouval se Paris.
„Ráda bych prozkoumala výsledky simulace,“ ozvala se Seven.
„Simulátor dvě -- udělejte si je sama,“ utrhl se na ní Paris. „Prostě to tak je, a jestli si nedáte pozor párkrát vybouchnete.“
Janeway se opřela o hrazení kolem jádra a přemýšlela.
Ozval se Chakotay: „Prostudoval jsem jejich závěry, kapitáne. Pokud se zítra ráno pokusíme použít proudový pohon, odpoledne už budeme v únikových kapslích.“
„Zdá se, že nemáme jinou možnost, než to zrušit,“ souhlasil i Tuvok.
„Ano, buď to...“ ozval se Paris, „a nebo to zkusit Harryho způsobem,“ přešel k Harrymu a zpříma mu pohlédl do očí.
Janeway ožila: „Praporčíku?“
Harry vidí, že je ve slepé uličce. „Ano mám jeden nápad. Je to trochu ošidné, ale mohlo by to vyjít. Potíže vždy začnou v 17 sekundě letu. Objeví se fázové variance a proudové pole se stáne nestabilním. Co potřebujeme je mít někoho v raketoplánu před Voyagerem, který by ty nestability vyrovnával.“
„Ano,“ pochopila ihned B'Elanna, „mohli by zmapovat práh proudového tunelu, během jeho formování a poslat nám zpět fázové korekce. To je skvělý nápad, Harry.“
Harry přešel doprostřed mezi ně a pokračoval. „Teď přijde ta nebezpečná část. Raketoplán může být jen několik sekund před Voyagerem. To pilotovi nedává příliš času na kompenzaci.“
Janeway se otočila Parise. „Tome?“
„Pár sekund?“ ptal se nevěřícně Paris, protože Harry neřekl tak úplně pravdu. Zdá se, že už tuto možnost také zkoušeli v simulátoru.
Teď Harry přešel do naléhavého šepotu. „Dokážeme to, kapitáne! Posaďte mě do toho raketoplánu a já tím tunelem Voyager bezpečně provedu.“
Janeway rozmýšlela, jak se má rozhodnout a podívala se na ostatní. Kim viděl, že zatím nikoho nepřesvědčil, a proto se k nim otočil a pokračoval. „Co máme na výběr? Rozebrat ten pohon? Měsíce práce k ničemu?“
„Postavili jsme pouze experimentální mechanismus,“ chladně argumentoval Tuvok, „předpokládali jsme nějaká zdržení.“
Harry se ale nedal odradit. „Benamitové krystaly, které jsou jádrem toho stroje se už začínají rozpadat. Může trvat roky než syntetyzujeme nějaké další! Já nevím jak vy, ale já jsem na tom nedělal jenom proto, abych mě zastavila nějaká 0,42 fázová variance.“
Harry přešel až k Janeway, pohlédl jí zpříma do očí a zeptal se: „Nemáte námitky, kapitáne?“
„Ne,“ odpověděla kapitán, která se také nechtěla rozejít s myšlenkou brzkého návratu domů. „Dobře, pane Kime ... přesvědčil jste mne. Připravte letový plán, do hodiny ho chci mít na stole,“ a rychle odcházela, aby si to ještě nerozmyslela. „Ano, madam,“ poděkoval ještě Kim.
Janeway se otočila a řekla: „Dám vám vědět jak jsem se rozhodla,“ a už opravdu odešla.
Kim zaťal vítězně pěst a Tom se jen ušklíbl.

Kajuta kapitána byla tmavá a byla slyšet tekoucí voda. K apitán si pročítala Kimovo hlášení, když se ozval zvonek. „Vstupte.“
Dveře se otevřely a vešel Chakotay.
„Komandére,“ pozdravila ho Janeway. „doufám, že jste ještě nejedl.“
„Ne, dalo by se říct, že jsem hladový, ale předpokládám, že jste mne zavolala kvůli zítřejšímu letu,“ odpověděl Chakotay také s PADDem v ruce.
„To přece není důvod ke zrušení naší večeře,“ odvětila Kathryn s úsměvem a nabídla Chakotayovi židli u stolu. „Naprogramovala jsem do replikátoru recept podle mé babičky -- zeleninové Biryani.“
Kathryn vzala do ruky láhev a nalila sobě i Chakotayovi.
„To zní lahodně,“ odvětil Chakotay, „nevěděl jsem, že umíte vařit.“
„Obyčejně moje schopnosti končí u šálku kávy, ale při zvláštních příležitostech jako dnes...“
„Zvláštních příležitostech?“
„Naše poslední noc v Delta Kvadrantu. Řekla bych, že to je zvláštní až dost,“ řekla s úsměvem.
„Už jste se tedy rozhodla,“ pochopil Chakotay.
„Odlétáme, zítra v osm nula nula, vy a Harry budete v Deltaplánu a Voyager bude hned za vámi.“
Chakotay si uvědomil, co bude muset udělat, povzdechl si, ale nahlas řekl: „Posádka bude potěšena.“
Janeway si všimla Chakotayova nepříliš velkého nadšení. „Ale co vy Chakotayi, co si myslíte o mém rozhodnutí,“ téměř zašeptala.
Chakotay si opět povzdechl a vzal do ruky PADD, kterrý si přinesl.
„Analyzoval jsem Kimův letový plán. Teorie je to dobrá, jenom je v tom příliš mnoho neznámých. Pokud se něco se proudovým pohonem pokazí...“
„... mohla by to být naše jediná šance jak ho využít,“ přerušila ho Kathryn.
„To je pravda,“ souhlasil komandér, „ale pokud by jste ukázala tato data, jakémukoli inženýrovi Hvězdné flotily, myslel by si, že jsme šílení. Můžeme přece najít jiný způsob jak se bezpečně dostat domů. Čekali jsme tak dlouho ...“
„Dost dlouho,“ přerušila ho rychle J aneway, „čekali jsme už dost dlouho. Vím, že je to riziko ... možná největší jaké jsme kdy podstoupili ... ale já ho chci podstoupit. Jdete se mnou?“
Chakotay se krátce usmál. „Vždycky.“
Kathryn vstala a přešla k Chakotayovi. „Když mluvíme o riskování,“ a mírně se k němu naklonila, „... jste připraven vyzkoušet domácí kuchyni?“
„Zburcuji ošetřovnu,“ odvětil s úsměvem. Janeway se také usmála a dotkla se jeho tváře. Na stole zůstal PADD, který si Chakotay přinesl. Ten samý ležel na stole za patnáct let pokrytý sněhem a ledem!

Budoucnost.
Deltaplán se pohyboval na orbitě cizí zmrzlé planety. V jeho zadní části se právě Doctor seznamoval se skutečnostmi.
„Patnáct let?“ ptal se nevěřícně.
„Plus mínus pár týdnů,“ opravil ho Harry, který vypadal o hodně straší než jen o patnáct let, a který si právě svlékal izotermickou kombinézu.
„Kde jsme?“ ptal se dál Doctor.
„V sektoru Takara,“ odpověděl tentokrát Chakotay, „u hranic alfa kvadrantu.“
„A posádka?“
„Kromě nás dvou ... mrtví,“ řekl drsně Harry.
„Předpokládali jsme, že se kapitán Janeway pokoušela nouzově přistát na povrchu této planety,“ řekl Chakotay. „Loď musela být příliš těžce poškozena. Všichni zemřeli při nárazu.“
„Byl jste posledních 15 let pohřben pod ledovcem,“ zakončil Kim.
Zdálo se, že si Doctor na něco vzpomíná.
„Ano, a vy dva jste byli v Deltaplánu, před Voyagerem. Vy jste to dokázali!!“
„Ano vrátili jsme se na Zem,“ řekl Harry trpce, a konečně se z kombinézy vyvlékl úplně, „vrátili jsme se domů, Doktore, --- a vyžádalo si to jenom smrt všech, na kterým nám záleželo.“
„Harry!“ okřikl přísně Chakotay Kima.
Kim mu vrátil ledový pohled.
„Hvězdná Flotila po nás jistě již dlouho pátrá,“ změnil Doctor téma.
„Hvězdná Flotila,“ odfrkl si Harry s odporem, „Hvězdná Flotila vzdala pátrání po Voyageru už před devíti lety. Museli jsme vás najít sami.“
Doctor překvapeně pozvedl obočí. „No, nevím, co bych měl říct kromě ... děkuji. Předpokládám, že bych jinak zůstal pod tím ledem navěky.“
Tato myšlenka mu byla zřejmě nepříjemná.
„Nepřišli jsme zachranit váš program,“ zchladil ho Chakotay, „přišli jsme zabránit té katastrofě dřív než se stala.“
Doctor vyvalil oči. Harry se zatím téměř převlékl a vysvětloval dál.
„Chápejte, Doctore, před patnácti lety jsem špatně spočítal proudový práh a předal Voyageru špatnou fázovou korekci. BUUM!!!“, a Harry rozhodil rukama, „vypadli z tunelu a odmrštěni do ledové smrti. 'Děkujeme vám, praporčíku Kime'. Ale měl jsem dost času na to, abych si znovu svou chybu promyslel -- a teď vím jak ji napravit. Takže... se chystáme poslat Voyageru nové fázové korekce,“ dodal Kim a oblékl si hnědou koženou bundu.
Doctor byl zmaten a zamračil se. „Není na to trochu pozdě?“
„Objevili jsme způsob jak komunikovat s Voyagerem v minulosti, těsně před incidentem,“ vysvětloval Chakotay.
„Lepší pozdě než nikdy,“ dodal Kim.
„Zprávu zpět časem?“ divil se Doctor.
„Přesně,“ odvětil Chakotay.
„Ale jak?“ ptal se už úplně zmateně Doctor.
Kim přistoupil ke konzole a dotkl se několika tlačítek. Ze stěny vyjelo lehátko, na kterém leželo mrtvé tělo Seven. Doctor se nad ní sklonil. „Já nerozumím.“
„Jeden z jejích lebečních implantátů,“ vysvětloval trpělivě Chakotay, „je vysílač zkonstruovaný pro komunikaci mezi Borgskými vojáky.“
„To je pravda,“ souhlasí Doctor, „je aktivováno mezihvězdným majákem.“
„Chceme po vás, abyste ten vysílač vyextrahoval a zjistil přenosovou frekvenci,“ odhaluje konečně plán Chakotay.
„To by neměl být problém,“ řekl Doctor, „vypadá to, že se její tělo dobře zachovalo.“
„Dobře, to nám kam máme tu zprávu poslat. Teď ta těžší část - potřebujeme vědět, kdy ji vyslat. Můžete se dostat k chronometrickému uzlu Seven a určit přesný okamžik, kdy její kybernetické implantáty, přestaly přijímat energii z jejího organického systému?“ ptal se Doctora.
„Čas její smrti?“ pochopil Doctor.
„S přesností na milisekundy, pokud to bude možné,“ kývl Chakotay.
Harry tvrdě poplácal Doctora po rameni a až Doctor ucukl, protože to je ruka na které měl svůj mobilní emitor a Kim doda: „Já věděl, že nám pomůžete,“ a poprvé za celou dobu se jeho tvář rozjasnila.
„Řekl jste, že jste objevili způsob jak komunikovat se Seven v minulosti. Jak?“ ptal se dál Doctor.
Kim se otočí a vyndá kovovou schránku. „Podívejte ... součástka 36698 ... Borgský časový vysílač,“ a otevřel schránku. Uprostřed je v ochranném obalu malý přístroj.
„Flotila to našla v jednom vraku borgské krychle v beta kvadrantu,“ vysvětloval Chakotay.
„A my jsme to ukradli,“ dodal nevzrušeně Kim.
Doctor byl překvapen a chtěl něco říct, ale v tom se ozval zvuk otevíraných dveří a vstoupila malá žena v hnědém oblečení. „Máme potíže, dálkové senzory zachytily loď Federace,“ oznámila žena, která pilotovala Deltaplán.
„Kolik máme času,“ ptal se Chakotay.
„Přešla jsem na nižší orbitu a remodulovala naše štíty, ale nebude jim moc dlouho trvat, než nás najdou. Máme šest hodin, pokud budeme mít štěstí.“
„Řekněte mi to přímo,“ ozval se Doctor, „...vy jste uprchlíci?“
„'Nejžádanější v galaxii',“ ušklíbl se Kim, „taky jsme ukradli Deltaplán ... přímo s loděnic Federace. Jsme obviněni z velezrady a z úmyslného porušení Časové Základní Směrnice.“
Doctor tím, ale nebyl tak pobaven jako Kim. „Skvělé. Z ledové krabice přímo do plamenů.“
„Na to nemáme čas,“ zarazil Doctora Chakotay, „dejte se do práce.“
Doctor kývne.
Chakotay se zatím domlouval s Tessou. Stálií u sebe jako by byli víc než jen přátelé. Chakotay ji požádal, aby se oblékla do izotermického obleku a pak že se ještě jednou transportují dolů, protože potřebují záznamy ze senzorů Voyageru. Pak Chakotay odchází.
Zatímco se Tessa oblékala, Doctor trikordérem zkoumal tělo Seven. Tessa ho oslovila: „Ahoj, Doctore.“
Doctor byl zmaten. „Známe se?“
„Ne,“ odpověděla Tessa, „ale cítím se, jako bychom byli staří přátelé. Jsem Tessa Omond.“
„Zdravím,“ pozdravil ji teď pořádně Doctor, jako by si ji teprve teď všiml.
Tessa se zatím navlékla do kombinézy. „Je pro mě ctí, konečně se setkat s tak nechvalně proslulým E.M.H. programem.“
„'Nechvalně'?“ ptal se téměř provinile Doctor.
Harry se otočil od své práce. „Vyprávěl jsem jí pár hororových příběhů, “ řekl Kim a šibalsky se usmál.
„Ve skutečnosti, jsem o vás slyšela jen to nejlepší,“ uvedla vše na pravou míru Tessa.
„Aha,“ pochopil konečně Doctor její vtip, „a jak jste se vlastně zapletla tady s Bonnie a Clydem?“ a očima přejel po dveřích, kde zmizel Chakotay a Kimovi.
Tessa se usmála. „Zajímám se o Voyager už po delší dobu.“
„Spí spolu,“ přerušil ji ostře Kim.
„Pardon?“ ptal se zaskočený Doctor.
„Chakotay a Tessa - jsou milenci,“ vysvětloval Kim, jak malému dítěti. Jediné co byl Doctor schopen ze sebe vypravit je: „Chápu,“ a opět se zabral do práce.
„Pravdou je, Doctore,“ řekla Tessa a úplně ignorovala Harryho, „že jsem nechtěla, aby tahle práce zůstala jen na Chakotayovi a Harrym. Myslela jsem, že bych mohla s něčím pomoc.“
Otevřely se dveře a nakoukl Chakotay. „Můžeme?“ Tessa jen kývla a zamířila ke dveřím.
„Hodně tepla,“ popřeje jim ještě Harry s úsměvem. Chakotay kývl a oba odešli.

Chakotay a Tessa stáli na můstku Voyageru před OPS a pokoušeli se dostat k záznamům senzorů Voyageru.
„Ovládaní je trochu těýkopádné,“ řekla Tessa, „myslela jsem, že jsi říkal, že Voyager byl výstřelkem techniky.“
„To bylo tehdy,“ odvětil Chakotay neutrálně.
„Podařilo se mi najít záznamy senzorů,“ pokračovala Tessa, „... ale ... počítač mi odmítá přístup.“
Chakotay zamířil ke svému starému křeslu. „Mé velící kódy by měli stále mít nějakou váhu.“
Obešel pažení a ztěžka se posadil do svého bývalého křesla. Nostalgicky přejel rukama po opěradlech a zřejmě ho to velmi rozrušilo. Pak si chvíli hrál s ovládáním na své konzole.
„Hmm ... zdá se, že je tu jeden aktivovaný soubor,“ a spustilí ho.
Ozval se silně poškozený poslední záznam z kapitánova deníku. „...snad nám pomůže štěstí ... chtěla bych pro záznam říct, že posád ... Voyageru... jednala... se ctí a odvah...“ v tu chvíli záznam končil, byl příliš poškozen.
Chakotay znovu pohlédl na tělo Parise i kapitána a Tessa si všimla, že Chakotay není ve své kůži.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho.
Chakotay stále hleděl na display a pak tiše pronesl: „Ano, jenom ... že když jsem naposledy seděl v tomhle křesle všichni tady byli... naživu.“
Chakotayův hlas se třásl, s námahou vyslovoval poslední slova. Tessa se posadila na vedlejší sedačku a položila mu svou dlaň na rameno. „Jsme tady, abychom je dostali zpět.“
Chakotay jí pohlédl do očí a nuceně se usmál. „Můžeš mi podat ten trikordér?“ ptal se už rozhodně.
Tessa sáhla do kapsy a předala mu trikordér. Chakotay ho aktivoval, naťukal příkazy a položil ho na konzolu. Pak se otočil na Tessu.
„Právě nahrává data. Bude to chvíli trvat,“ a vstal, aby uvolnil napětí. Tessa také vstala a chtěla Chakotaye přivést na jiné myšlenky.
„Asi nemáme čas na prohlídku lodi?“
Chakotay se smutně usmál. „Bohužel. Kromě toho jsem nechal ve své kajutě nepořádek.“
Pokročil k ní o krok blíž.
„V několika hodinách, pokud vše proběhne podle plánu, změníme minulost,“ řekl tiše Chakotay, „posledních patnáct let ... zmizí... Nemusíme to udělat.“
Tessa udělala obličej.
„To říkáš ty mě?“ ptá se, ale hleděla při tom jinam.
„Myslím to vážně,“ odvětil Chakotay.
„To já taky, a nemám v úmyslu to po tom všem vzdát.“
Chakotay se odvrátil, zdálo se, že toho má hodně o říct, ale nedostávalo se mu slov.
„Chakotayi?“ pobídla se zmateně Tessa.
„Podívej se na mě,“ řekl konečně Chakotay a otočil se k Tesse, „jsem nervózní, mrznou mi nohy ... nevím jak to mám říct... Směšné, že? ... všechny ty dlouhé roky jsem směřoval k tomuto okamžiku - a když konečně nadešel, jediná věc o které jsem schopen přemýšlet je, že tě ztratím,“ a opět pokročil k Tesse.
„Srdcem jsi byl ale vždycky tady ... na Voyageru,“ odvětila s láskou v hlase Tessa, „a to se nikdy nezmění. Ty patříš sem. A kdo ví? Možná se někdy setkáme,“ a teď i ona pokročila blíž k němu.
„Ale co když ne ...?“ řekl Chakotay a ještě se k Tesse přiblížil.
„Pak mi stejně budeš chybět,“ odvětila tiše Tessa a oba si zblízka hleděli do očí. Oba věděli, že toto může být jejich poslední chvilka o samotě.

Zatím v Deltaplánu pokračuje Doctor v analýze Seven.
„...znamená to, že se vše změnilo,“ řekl Kim do panelu u které ho stálí. „Dlužíš mi to!“
V tom se ozval Doctor: „Pane Kime, potřebuji vaši pomoc.“
„Už musím jít,“ pronesl temně a ukončil práci na konzole.
Doctor na něj tázavé pohlédl. „Co to mělo všechno znamenat?“
„Ale nic. Jen dopis příteli. Jak to vypadá?“
Doctor si prohlížel fragment lebky Seven, její oční bulva byla na stole tam kde před tím leželo její tělo.
„Žádné poškození infrastruktury,“ oznámil Doctor, aniž by přestal zkoumat součástku ve své ruce, „ale potřebuji izosondu.“
„Hned to bude, Doctore.“
Zatímco Harry hledal Doctor se zeptal. „A ... jaké to bylo? Myslím váš návrat domů?“
Harry slabě potřásl hlavou. „Ohňostroje antihmoty, spousta hodnostářů, Vulkánský dětský sbor. Ano, dokonce nám na naše uniformy připnuli medaile. Chakotay držel řeč za posádku Voyageru. Ani jedno oko nezůstalo suché. Admirál McIntyre dokonce chtěl, abych se oženil s jeho dcerou.“
Doctor viděl, že Kim na tu dobu nevzpomíná právě v nejlepším. „Při nejmenším jste nebyl uvězněn pod dvacet metry ledu,“ připomene mu.
Harry ostře pohlédl na Doctora. „Ani nevíte kolikrát jsem si přál, abych byl.“
Doctor se trochu stáhl a snažil se omluvit. „Předpokládám, že to pro vás muselo být těžké, když jste ztratil své nejbližší přátele a kolegy.“
Kim konečně našel izosondu a odfrkl si: „'P ocit viny zachráněného'. Ano. Hodně jsem o tom slýchával od poradců z Velení.“
Vykročil se sondou k Doctorovi.
„Říkali mi: 'Musíte přijmout skutečnost, že jste naživu. Chytit se znovu svého života. Jít kupředu',“ řekl ironicky Kim a s odporem potřásl hla vou. „Nastoupil jsem se na první loď, která směřovala do hlubokého vesmíru. Pokoušeli jsme se vypočítat, kde by mohl Voyager vyletět ze proudového tunelu. Čtyři roky pátrání ... Byli jsme blízko ... Cítil jsem to! ... Potom, velení Hvězdné Flotily řeklo, že je čas pátrání ukončit. 'Malá pravděpodobnost úspěchu' ... Všichni ti admirálové, kteří mi potřásali rukou při návratu -- šel jsem za každým z nich -- žebrat o to, aby pátrání pokračovalo. Ale velmi brzy i admirál McIntyre přestal reagovat na mé výzvy. A tak jsem odešel z Hvězdné Flotily.“
Kim se otočil ke konzole a Doctor se snažil změnit téma rozhovoru.
„Pro záznam,“ oznámil hlasitě Doctor, „přenosová frekvence Seven je 108,44236000,“ a ukázal údaj Kimovi.
„To by mohlo být naše šťastné číslo,“ řekl Kim už trochu radostněji, „začínám ho zadávat,“ a otočil se opět ke konzole.
Doctor pokračoval ve vyptávání. „A kdy jste se dal na vaši 'cestu zločinu'?“
„Když jsem podruhé zaslechl o tomhle klenotu,“ odvětil klidně Kim a ukázal na schránku s kouskem Borgské technologie.
„Pane Kime,“ zeptal se opatrně Doctor, „zastavil jste se někdy, aby jste si uvědomil, co se to chystáte udělat? Změna minulosti by vše mohla ještě zhoršit. Přinejmenším jste vy a Chakotay přežili. Proč pokoušet osud?“
Při jeho slovech, tvrdl výraz v Harryho obličeji.
„Tahle časová linie,“ řekl Kim pomalu ale rozhodně, „existuje pouze proto, že jsem před patnácti lety udělal chybu!! Posádka mi věřila a já jsem je zklamal.“ Při posledních slovech vypadal jako by se chtěl na Doctora vrhnout a roztrhat na kousky.
Doctora zachránilo varování počítače. „Taktický poplach. Přibližuje se loď, ve směru 1-8-4 na 7.“
Kim beze slova vykročil k pilotní kabině následován Doctorem. Podíval se na senzory a oznámil: „Našli nás,“ pak aktivoval spojení s povrchem, „Chakotayi!“
„Mluv,“ ozve se z interkomu Chakotayův hlas.
„Hvězdná Flotila nás objevila. Teď nebo nikdy.“
„Už se na tom pracuje,“ odvětil Chakotay.
Harry se zahleděl do Doctorových očí. „Jestli máte nějaké pochybnosti, řekněte mi a já váš program vypnu. Ale pokud jste s námi, tak společně vyzveme osud.“
Doctor musel uhnout pohledem, ale neměl příliš na výběr. „Pomoct čestnému zloději, a nebo strávit věčnost v kybernetickém zapomnění?“ uvažoval Doctor, „... vyzvěme tedy osud.“
Kim se usmál a znovu tvrdě poplácal Doctora po rameni. Znovu na místo, kde měl svůj mobilní emitor, z čehož Doctor není očividně nadšen.

Kapitánův deník, hvězdné datum 52143.6. S trochou štěstí, toto bude můj poslední záznam v delta kvadrantu. Ale jestli nás štěstí opustí, chtěla bych pro záznam říct, že posádka Voyageru jednala vždy se ctí a odvahou.
Před Voyagerem letěl Deltaplán a vše bylo připraveno na spuštěny proudového pohonu.
Chakotay ve Deltaplánu dělal poslední kontroly. „Generátory štítů?“
„Aktivovány,“ ohlásí Harry.
„Tok plasmy?“
„Stabilní.“
„Spojení?“
„Navázáno.“
„Oběd?“ zeptal se Chakotay v dobré náladě.
„Salámové sendviče,“ odpověděl s úsměvem Kim.
„Připraven, praporčíku?“
„Ano, pane.“
Chakotay se dotkl komunikátoru. „Chakotay volá Voyager. Jsme připraveni.“
Kapitán Janeway s vážným výrazem na tváři přecházela po můstku. „Všem členům posádky, tady je kapitán. Zaujměte svá místa, zabezpečte všechny systémy, a připravte se na zapojění proudového pohonu,“ a pomalu si sedla do svého křesla.
„Inicializovala jsem telemetrické propojení s raketoplánem,“ ozvala se Seven, jejíž místo bylo hned za kapitánem a Janeway kývla. „Přizpůsobte se jejich kursu a rychlosti,“ přikázala Parisovi.

Budoucnost.
Deltaplán letí vesmírem. V těsném závěsu se za ním byla loď třídy Galaxy.
„Dohánějí nás,“ hlásila Tessa, „vzdálenost 200 tisíc kilometrů a stále se zmenšuje ... To ty jsi inicioval ty úhybné manévry,“ ptala se překvapeně Tessa.
„Dělám co umím,“ odpověděl Chakotay. „Harry, jak jsi daleko?“
Harry byl nakloněn nad stolem a horečně pracoval na součástce, kterou Doctor vyextrahoval z těla Seven.
„Borgský vysílač je aktivován. Teď už jen čekám až mi Doctor sdělí časové souřadnice.“
Doctor se snažil dostat do zbytku lebky Seven, na které zůstalo i její umělé oko, a nenechával se ničím vyrušit. „Ještě pár minut,“ řekl jen.
„Urychlete to. Máme za ocasem hvězdnou loď třídy Galaxy,“ naléhá Chakotay.
„Dělám ja nejrychleji umím!“ odsekl Doctor a stále se snažil proniknout do skeletonu.
„Volají nás,“ ozvala se Tessa, „Chceš s nimi mluvit?“
Chakotay chvíli přemýšlel. „To by nám mohlo získat trochu času, dej to na obrazovku.“

Na obrazovce se objevil Geordi La Forge v kapitánské uniformě a notně zestárlý.
„Tady je kapitán LaForge z hvězdné lodi Challenger. Zdá se, že máte naspěch.“
„Dalo by se říct,“ souhlasil Chakotay.
„Proč nevypnete impulsní motory a své štíty,“ pokračoval smírně Geordi. „a nepromluvíme si z očí do očí.“
„Bude vadit když odmítnu?“ zeptal se Chakotay se stejnou laskavostí.
„V podstatě ano.Víme, o co se chcete pokusit a nemůžeme vám to dovolit. Rada Federace vám ale dává ještě jednu možnost. Předejte nám Borgský vysílač i raketoplán. Pak bude obvinění ze spiknutí staženo.“
Tessa potřese odmítavě hlavou. „To není moc dobrá nabídka. Pokud uspějeme, tak ta obvinění nebudou vůbec existovat.“
„Jestli uspějete,“ přerušil ji kapitán, „ovlivní to bezpočet životů.“
„Jsme tady abychom zachránili sto padesát lidí - naši posádku,“ řekl Chakotay závazně.
LaForge kývl. „Rozumím. Možná bych udělal to samé být na vašem místě. Ale já musím chránit svou posádku, a ne se zabývat 15 let starou historií. Takže ... vás opět žádám. Zastavte, a vraťte vysílač.“
„Vy přece víte, že to nemohu udělat,“ odvětil Chakotay.
„A vy víte, že se vás musím pokusit zastavit,“ řekl kapitán.
„Ano, vím,“ kývl s porozuměním Chakotay. „Hodně štěstí.“
„To i vám,“ rozloučil se Geordi šeptem.
Ve chvíli kdy je komunikace přerušena, Challenger na Deltaplán vystřelil.
„Míří na naše motory,“ hlásila Tessa.
„Štíty na maximum. Připravit všechny zbraně.“

Deltaplán zrychluje - tentokrát o 15 let dříve. V těsném závěsu za ním letěl Voyager. Janeway seděla ve svém křesle na můstku. „Voyager volá Chakotaye.“
„Ano, madam?“ ozvalo se z interkomu.
„Připravte se na proudovou rychlost.“
„Rozumím.“
„Vpřed!“ velí kapitán.
Paris kontroloval svou konzolu. „Proudová rychlost za čtyři... tři... dva...“
Prostor před Voyageru se zhroutil a objevil se diamantový tunel. Voyager udržoval stálou vzdálenost za Deltaplánem, který jako první vletěl dovnitř.

Deltaplán se otřásl po dalším zásahu.
„Štíty jsou na šedesáti dvou procentech,“ hlásila Tessa.
„Opětuj palbu,“ velel Chakotay.
„Přímý zásah,“ ozvala se za okamžik Tessa, „ale bez účinku na jejich štíty. Nemůžeme se s nimi rovnat, Chakotayi.“
„Jen pokračuj,“ přikázal jí Chakotay.
Deltaplán se znovu otřásl. Doctora to trochu vyvedlo z rovnováhy ale podařilo se mu neupadnout.
„Nechci naléhat, ale ztrácíme tady energii,“ překřikoval hluk Harry.
„Malý moment, přepínám na záložní zdroj,“ říkala Tessa.
Panely se znovu rozsvítí.
„Díky,“ řekne Harry. „Doku, potřebuju ty časové souřadnice, hned.“
„Vyrušování to neurychlí,“ odsekl Doctor.

Seven stála u OPS a něco se jí nezdálo. „Detekovala jsem fázové variance 0,1...0,2.“
Janeway pohlédla na Parise. „Kormidelníku!.“
„Stále čekám na údaje od Harryho,“ odpověděl Tom.
„0,3,“ hlásila Seven.
„Voyager Deltaplánu,“ zavolala kapitán, „potřebujeme ty korekce hned teď, nebo budeme muset odstavit pohonnou jednotku.“
„Už se na tom pracuje, kapitáne,“ řekl Harry.
Deltaplán se otřásl a Chakotay pohlédl na konzolu. „Práh kolísá!“
Kim se snaží spočítat korekce. „Ok,“ mluvil si pro sebe, „já to dokážu... Kompenzuju prostorové gradienty ...,“ odříkával jako by byl ještě v simulátoru, „stabilizuji geometrii deflektoru. Mám to!“ řekl už nahlas vítězně.
„Dostávám fázové korekce,“ hlásil Paris na Voyageru.
„Fázové variance mizí,“ ozvala se Seven.
„Štíty drží,“ doplnil Tuvok.
„Vypadá to, že jsme to dokázali,“ řekla Janeway.
V tu chvíli se Voyager silně otřásl.
„Fázové variance narůstají,“ hlásila Seven, „0,3 ... 0,4.“
„Harry, co se děje?“ naléhala se kapitán, „fázové variance stále narůstají.“
Kim rychle přehlédl kontrolky a hodil bezradný obličej.
„Nej ... nejsem si jistý, kapitáne. Mělo by to fungovat.“
„Potřebuji odpověď hned, Harry,“ naléhala dál Janeway, „už nemáme moc času.“
Harry se rozhlédl jako by se chtěl okolostojících na něco zeptat, ale byl tu sám.
„Musím rekalibrovat senzory.“
Na Voyageru zněl, ale Harryho hlas velmi zkresleně.
„...mohlo by...pohon...korekce.“ Ale dál už nebylo slyšet nic.
„Ztratili jsme spojení,“ ohlásil se Tuvok.
„Telemetrické propojení s Deltaplánem bylo také přerušeno,“ dodal Paris, „Proud se destabilizuje.“
„Odstavte pohon,“ křikla Janeway.
„Nejde to,“ odpověděl Paris, „kvantová m atrice byla přetížena. Ztratil jsem kontrolu nad řízením!“

Doctor, který zkoumal zbytek skeletonu Seven se usmál.
„Mám to!“ a naklonil se ke Kimovi, který pracoval na vysílači. „Její kybernetický systém přestal fungovat při hvězdném datu 52164.3, podle borgského časového indexu 9.43852.“
Harry okamžitě zadal čísla do vysílače a Doctor to po něm ještě kontroloval.
„Vy jste naprogramoval vysílač na borgský index 9.40?“ divil se Doctor.
Kim souhlasně zamručel.
„Ale to je méně jak čtyři minuty před tím než bude Voyager zničen! Není to příliš krátká doba?“
„Tohle není obyčejný telefonní hovor, Doku,“ řekl Harry. „Budeme mluvit do minulosti. Načasování je to nejdůležitější. Chci se jen ujistit, že Seven of Nine dostane naše informace v ten správný čas ... Tak!“ oddychl si. Vstal a přistoupil ke konzole, kde začal zadávat příkazy. „Zadávám nové fázové korekce. Tohle je místo, kde jsem před patnácti lety selhal, Doku,“ a nakloní se opět k vysílači, „ale tentokrát to bude jiné.“
A Kim ho opatrně aktivoval.

Seven of Nine na Voyageru něco vyrušilo. „Kapitáne, dostávám nějakou zprávu.“
Janeway se na ní nevěřícně podívala. „Řekl jste, že spojení bylo přerušeno,“ obrátila se na Tuvoka.
„Taky, že ano,“ potvrdil Tuvok.
„Signál přichází přes jeden můj lebeční implantát,“ vysvětlovala Seven. „Zpráva obsahuje nové fázové korekce,“ řekla s překvapením v hlase.
„Ví Harry jak se napojit na váš borgský systém?“ ptala se Janeway.
„Ne.“
„Musel najít nějaký jiný způsob,“ řekla si téměř pro sebe Janeway, a rychle se rozhodla. „Zadejte ty nové korekce.“
Seven už byla připravená a teď rychle vložila řadu nových čísel.
„Ty nové korekce nekompenzují fázové variance,“ sdělila po chvíli suše Seven, „proudový tunel kolabuje.“
(Talaxianská moucha se zjevně právě uškvařila.)
„Všechnu energii do deflektoru,“ velela Janeway.
„Bez účinku,“ ohlásil Tuvok.
„Trup lodi se deformuje,“ snažil se překřičet hluk Paris.
„Štíty na maximum! Udrž je stabilní, Tome,“ křikla Janeway.
„Bez účinku,“ řekl Paris. „Ztrácíme kontrolu nad směrem pohybu lodi. Inerciální tlumiče nefungují!“
„Co je s Deltaplánem?“ ptala se Janeway.
„Žádné známky jeho přítomnosti,“ ohlásila Seven, „museli zůstat v v tom tunelu!“

„Voyager byl vymrštěn do normálního prostoru!“ oznámil Chakotay zděšeně.
Harry vstal od své konzoly a zamířil k Chakotayovi. „Změňte náš kurs. Musíme se vrátit.“
„Nemůžeme,“ řekl Chakotay, „i kdyby to přežili, výstup ze proudu v této rychlosti, bychom nepřežili my.“
„Co to říkáte? Musíme je najít!!“ naléhal Harry s panikou v hlase a snažil se dosáhnout na řízení. Chakotay mu naštěstí srazil ruku.
„Praporčíku!, nemáme na výběr.“
Když ne Chakotayova slova tak jeho pevný pohled Kima přesvědčil, že to opravdu myslí vážně, a že by mu raději zlomil ruku, než by mu dovolil sáhnout na řízení. Harry vytrhl ruku z jeho sevření a odevzdaně dosedl na křeslo vedle Chakotaye. Uvědomil si, co právě zavinil.

Voyager, ale ještě žije. Loď se neovladatelně řítí šílenou rychlostí kupředu.
„Kapitáne, jsme jen několik parseků od hranic alfa kvadrantu,“ hlásil Paris.
„Takhle jsem si přílet do cíle zrovna nepředstavovala,“ reptala Janeway a pevně se chytla opěradel, protože loď se začala silně otřásat.
Tuvok hlásil poškození. „Protržení trupu od paluby pět po palubu deset. Vypadávají systémy podpory života.“
Jako na důkaz Tuvokových slov za ním explodoval jeden panel.
„Pokud s lodí nepřistaneme,“ pokračoval Tuvok, „riskujeme strukturální kolaps.“
Explodoval další panel.
„Objevil jsem planetu, devět milionů kilometrů před námi,“ hlásil Paris. „Je třídy 'L'!“
Janeway se rychle rozhodla: „Proveďte!“
Voyager se rychle přibližoval k bílé ledové planetě a obrovskou rychlostí vstoupil do ionosféry.
„Sestupujeme příliš rychle!“ uvědomila si Janeway. „Pomocné rakety na maximum. Všichni se připravte na náraz.“
Voyager se přibližoval k povrchu zmrzlé planety a při tom zavadil o vrchol jedné kry. Ledová tříšť se rozletěla všude kolem. Pak už ale neudržel výšku a tvrdě dopadl na led. To ho ale nezastavilo. Klouzal neovladatelně po ledu a odíral si svůj spodek. Spodní paluby přestaly existovat, slisovaly se do jedné, warp konzoly jsou zničeny. Je konec.

Deltaplán byl pronásledován Challangerem.
Harry Kim si uvědomil, že něco je špatně. „Jsme ještě tady. Proč jsme sakra ještě tady?“ panikařil Kim.
Zdálo se, že Doctor to nechápe. „Pane Kime?“ ptal se zmateně.
Kim se otočil ke konzole. „Nové fázové korekce nefungovali!“
„Jste si jistý?“ ptal se Doctor.
„Kdyby Voyager bezpečně proletěl, nebyli bychom tady a nesnažili se je zachránit,“ vysvětloval Harry a naklonil se, aby zkontroloval borgský vysílač.
„Vysílač funguje. Seven musela naši zprávu dostat...“
Kim bouchl do interkomu. „Chakotayi, máme problém!“
„Vidím,“ odpověděl Chakotay.
Deltaplán se otřásl pod dalším výstřelem z Challangeru.
„Naše motory nefungují,“ řekla Tessa. „Právě si nás přitáhli vlečným paprskem.“
„Pomocné rakety,“ velel Chakotay.
„Bez účinku,“ ohlásila po chvíli Tessa.
Chakotay vstal a přišel k Tessině stanovišti. „Máme dost energie k vyslání plasmové vlny skrz jejich vlečný paprsek, a tak se osvobodit?“ ptal se.
„Myslím, že ano, ale E.P.S. relé je hodně poškozené. Mohlo by to destabilizovat warp jádro.“
Chakotay se zahleděl do jejích očí a dal jí ještě jednu možnost. „Jestli se chceš transportovat na Challanger, pochopím to.“
„A přijít tak o všechnu zábavu?“ usmála se Tessa.
I Chakotay se usmál a znovu zaujal své místo u řízení. „Harry, právě jsme ti získali dalších pár minut.“
„Rozumím,“ odpověděl Harry, který měl plné ruce s analýzou. Horečně se snažil něco udělat, protože na něm právě záviselo 150 životů.
„Nejsem expert na cestování časem,“ ozval se Doctor, „ale nemohli bychom jednoduše Voyageru poslat tu zprávu znovu? Minulost nám přece nikam neuteče!“
„To ale nepomůže, pokud nebudeme vědět, co jim máme sdělit!“ vztekal se Harry.
Na konzole, na které Harry pracoval se ozve zvuk chyby. Harry praštil do panelu a přešel k druhému panelu. Doctor si stoupl těsně za něj.
„Kinetika proudového tunelu vypadá v pořádku, hyper-dimenzionální průběh... perfektní,“ řekl s beznadějí. „Možná to bude geometrií deflektoru.“
V tu chvíli Tessa narušila vlečný paprsek Challengeru.
„Jsme volní,“ ohlásila.
Ale jejich předpoklady se nepotvrdily. „E.P.S. relé se přetěžuje. Harry. Předpokládáme, že warp jádro nevydrží déle než tři minuty,“ informoval ho Chakotay.
Ale Harry neodpověděl.
„Jak vám to tam jde?“ naléhal Chakotay.
„Skvěle. Naprosto skvěle,“ štěkl ironicky Harry. „Trvalo mi deset let, než jsem zjistil ty korekce! Nemůžu to teď zvládnout za tři minuty!!!“
„Musíte to zkusit,“ přidal se Doctor, zatímco Harry pobíhal s beznadějným výrazem ve tváři od konzoly ke konzole.
„Nemůžu!!! Nefunguje to! Proč to sakra nefunguje?!“ a praštil vši silou do panelu. Odvrátil se od konzoly a stoupl si doprostřed místnosti. „Zabil jsem je!“ zařval se slzami v očích.
„Ovládejte se,“ okřikl ho Doctor.
Kim ho ale neslyšel, právě si prožíval své soukromé peklo.
„Oni mi věřili, a já sem je zabil!!!“
Doctor popadl Kima za rameno a otočil si ho k sobě. „Pane Kime!,“ zařval na něj, „nestrávil jsem všechny ty roky v ledu, jenom proto abych poslouchal jak mi tady brečíte! Jestli se chcete utápět v sebelítosti, klidně! Ale dělejte si to ve svém volném čase!“
Na Harryho, ale Doctorova slova neměla vliv a byl ještě víc hysterický.
„Copak to nechápete?“ křikl téměř plačtivě, „histo rie se opakuje! Poprvé jsem zničil Voyager já a teď to dělám znovu!“ poprskal Doctora Harry, který byl na pokraji nervového zhroucení.
Doctor ztišil svůj hlas do syčivého šepotu. „NĚKDO se musí dát do práce a změnit minulost -- a ten někdo jste vy.“
„Nejde to, Doktore,“ šeptal Harry a utekl do kouta, „už jsem vám to řekl.“
Doctor ho následoval a mluvil přímo do Kimova ucha.
„Ne, vy jste mi řekl, že nemůžete opravit jejich fázovou varianci. Tak dobře. To jsme očekávali! Ale co kdybychom poslali Voyageru varování? Existuje způsob jak je přinutit, aby ten svůj let mohli přerušit?“
Zdálo se, že se Harry konečně probral. Otočil se k Doctorovi a chytil ho za ramena.
„Ano, ano!“ zašeptal. „Mohl bych poslat fázovou korekci, která by úplně zrušila proudový tunel a to bez poškození lodi.“
A Doctor radostně dodal: „Když nemůžeme dostat posádku domů, můžeme alespoň zachránit jejich životy!“

S Deltaplánem to ale vypadalo špatně.
„Varování,“ ozval se hlas počítače, „protržení warp jádra za šedesát sekund.“
„Můžeš ho vystřelit?“ ptal Chakotay Tessy.
„Ne, nouzové systémy nefungují,“ odpověděla Tessa a přešla k Chakotayovi.
Z interkomu se ozval další hlas. „LaForge volá Deltaplán. Naše senzory zjistily přetížení ve vaší warp matrici. Sklopte štíty. Transportujeme vás k nám.“
Tessa zatím došla k Chakotayovi a oba drželi ruce.
„Oceňuji vaši nabídku, kapitáne,“ odpověděl Chakotay, „ale odpověď zní NE. Navrhuji, aby jste se od nás vzdálili kvůli vlastní bezpečnosti.“
„Varování,“ hlásil opět počítač, „protržení warp jádra za 45 sekund.“
„Harry,“ zavolal ještě Chakotay Kima, „teď by se to moc hodilo.“

S vysílačem ale nebylo něco v pořádku, protože na chvíli pohasly jeho blikající diody. Doctor si toho okamžitě všiml. „Pane Kime!“ a rychle se nad součástku naklonil. Ihned se připojil i Kim.
„Ztrácí to energii,“ oznámil Kim a snažil se přístroj opět uvést do provozu -- ale marně. Kim opět praštil pěstí do stolu.
„Varování, protržení warp jádra za 30 sekund.“
Kimův zrak padl na Doctorovu paži. „Váš emitor! Má svůj vlastní zdroj energie.“
Doctor sebou trochu cukl, protože tušil co má Harry v úmyslu, ale pak nastavil paži. „Bude to stačit?“ ptal se.
„Je to naše jediná šance,“ odpověděl Kim a snažil se odpojit Doctorův emitor. Doctor kývl na souhlas.
„Rád jsem vás zase viděl, Doctore,“ řekl Harry na rozloučenou.
„Bylo mi potěšením,“ odpověděl Doctor a poplácal Harryho po rameni, stejně jako mu to už dvakrát udělal on. Oba si vyměnili poslední krátký úsměv a pak Harry trhl rukou ve které držel emitor a Doctor zmizel.
„Varování, protržení warp jádra za 15 sekund.“
Harry rychle připojil nový zdroj energie k vysílači.
„Chakotayi, máme ještě jeden poslední pokus,“ zavolal Kim a otočil se ke konzole.
„Varování, protržení warp jádra za deset ... devět ... „...Kim programo val novou zprávu, „...osm ... sedm...šest...“ Chakotay vzal ruku Tessy do své a oba si vyměnili poslední pohled, „...pět...čtyři...tři...dva...“ Kim konečně zadal poslední příkaz. a jediné co ještě stačí udělat je sevřít ruce v pěst a z plna hrdla zařvat. „ANO!!!“
Delta Flyer se rozletěl na milion kousků.

Seven opět stála u OPS a opět jí něco vyrušilo. „Kapitáne, dostávám nějakou zprávu.“
Janeway se na ní nevěřícně podívala. „Řekl jste, že spojení bylo přerušeno.“
„Taky, že ano,“ potvrdil Tuvok.
„Signál přichází přes jeden můj lebeční implantát,“ vysvětlovala Seven. „Zpráva obsahuje nové fázové korekce,“ řekla s překvapením v hlase.
„Ví Harry jak se napojit na váš borgský systém?“ ptala se Janeway.
„Ne.“
„Musel najít nějaký jiný způsob,“ řekla si téměř pro sebe Janeway, a rychle se rozhodla. „Zadejte ty nové korekce.“
„Kapitáne,“ ozval se Paris, „kvantový pohon právě přestal fungovat! Přecházíme na impuls.“
„Kapitáne, vystoupili jsme ze proudového tunelu,“ potvrdil Tuvok.
Deltaplán s Voyagerem za ocasem vstoupí do normálního prostoru. Vše se zdá být v pořádku.
„Proud zkolaboval,“ divil se v Deltaplánu Chakotay. „Byli jsme vyhozeni i s Voyagerem.“
„Naše komunikační systémy jsou opět funkční,“ oddechl si Kim. „Deltaplán volá Voyager. Co se stalo?“
Janeway nevypadala zrovna šťastně.
„Špatně jste to propočítal, Harry. Zadali jsme přesnou fázovou korekci, kterou jste poslal Seven of Nine. A to nám odstavilo kvantový pohon.“
Kim ničemu nerozuměl.
„Kapitáne ... ale já jsem Seven žádné korekce neposílal.“
Janeway se podívala na Seven, stejně jako Paris.
„Dostala zprávu skrz jeden její lebeční implantát. To jste nebyl vy?“
Harry potřásl hlavou. „Ne, madam.“
Janeway se zahleděla na Seven, která také nic nechápala.

Kapitánův deník, dodatek. Ačkoliv byl nás proudový let krátký, zkrátil naši cestu téměř o deset let. Vydala jsem příkaz demontovat kvantový motor dokud nebude tato technologie nějak zdokonalena. Nálada na palubě se zlepšila. Teď už není otázka JESTLI se dostaneme domů, ale KDY.
Kim seděl v jídelně a prohlížel si záznamy letu. Otevřely se dveře,vešla kapitán. Kim vstl, ale Janeway pokynula, aby si zase sednul. „Pohov.“
Kim si tedy sedl a Janeway přistoupila až k němu. „Neruším?“
„Ne, přišel jsem sem, abych pokusil pochopit co se stalo.“
Janeway pohlédla na display Kimova počítače. „Fázové korekce,“ kývla hlavou.
Kim také kývl.
„Korekce které jsem vám poslal, byly špatné. Pokud by jste je použili Voyager by byl těžce poškozen nebo dokonce zničen. Ale pořád nemohu pochopit, kdo poslal Seven ty druhé.“
„Vypadá to, že jsme měli strážného anděla,“ řekla Janeway napůl žertovně.
Kim si povzdychl. „Kdyby v něj tak mohl věřit.“
„Tak tomu věřte - jeho jméno je totiž Harry Kim.“
Kim nechápavě pohlédl na Kathryn.
„Kapitáne?“
Janeway si přisunula židli opěradlem dopředu a posadila se.
„Seven zjistila, že součástí té zprávy byl i bezpečnostní kód Flotily -- byl váš,“ vysvětlila tiše kapitán.
„Ale já vám říkám, že jsem nic neposlal,“ protestoval Harry.
„Ještě ne,“ přiznala kapitán, „zpráva měla časové posunutí. Myslíme si, že pochází z budoucnosti -- deset, dvacet let. Nemůžeme si být jisti.“
Kim přemýšlel o tom co mu právě řekla. „Počkejte moment. Jestliže jsem to byl já kdo poslal tu zprávu z budoucnosti a změnil minulost, pak tato budoucnost přestala existovat, mám pravdu?“
Janeway si podepřela hlavu a trpělivě naslouchala.
„Takže, jak jsem vůbec mohl tu zprávu poslat? Dává, to co jsem řekl nějaký smysl?“
„Moje rada jak se vyznat v časových paradoxech je jednoduchá: 'Nikdy to nezkoušej'. mě ... je důležité, že někde, nějak ... někdy, se pro nás vrátíte. Jestli se vám moje vysvětlení nezdá, třeba se přesvědčíte vy sám,“ a podala mu trikordér, který si přinesla.
Kim ho nechápavě vzal do ruky.
„Seven objevila tuto zprávu zakódovanou do tel emetrických údajů. Od Harryho Kima ... pro Harryho Kima.“
Janeway se zvedla. Ještě než odešla se ale otočila a zahleděla se Kimovi do očí, pak se usmála a zamířila ke dveřím.
Kim aktivoval trikordét a dotkl se několika tlačítek na svém počítači. Pak trikordér napojil na počítač a spustil záznam.
Na obrazovce se objevila hlava o patnáct let staršího Harryho Kima.
„Ahoj, Harry,“ řekla, „nemám moc času, takže mě dobře poslouchej. Před patnácti lety, jsem udělal chybu. A 150 lidí zemřelo. Každý den od té doby jsem strávil litováním své chyby. Ale pokud se díváš na tento záznam, znamená to, že se vše změnilo ... Dlužíš mi to!“
Pak se z pozadí ozval Doctorův hlas. „Pane Kime, potřebuji vaši pomoc.“
Kim na obrazovce se ohlédl a zakončil: „Už musím jít.“
Kim si uvědomil, co to znamená a zavřel oči. Nebyl z toho zrovna moc šťastný. Málem zavinil konec Voyageru.
Voyager teď ale pokračuje dál na své cestě k domovu.

© 2002 Anry