Kapitola č. 1 - Freeport6

Den první, Nezávislá obchodní stanice Freeport6

Je to zvláštní. Únava se nezmění ani po tisíciletích a lidský organismus je i dnes stále v jejím područí. Není se čemu divit, že ubikací na Freeport 6 se neslo hlasité chrápání. Jenže to nebylo to jediné, co se neslo vzduchem. Podivný ... nechutný odér z vysokých bot postavených pod palandou prostupoval místností a spolu s vůní klimatizovaného vzduchu vháněnéným filtračním systémem tady vytvářel docela zajímavou kyslíkovou směs, nad jejímž poměrem by rozum leckterého vědce zůstal stát. S kabátem z kůže Kalandianského hada přehozeným přes sebe spal tvrdým spánkem. Zaschlá špína na rukou a obličeji, neholené strniště, vlasy mastnoutou slepené a zakudlené. Jizva táhnoucí se přes levý spánek, lehký poloautomat schovaný pod špinavou košilí na které ležel, to všechno jenom dotvářelo obrázek nájemného pilota. Potřebujete loď? Máte za zadkem poldy a horké zboží pod pultem? Od toho tu jsme, hlásala upoutávka v Neuronetu. Příliš se neptat, splnit úkol, natáhnout kredity a zpátky do nejbližšího baru, to bylo Trentovo heslo. Pracovat pro Pašeráckou gildu bylo výnosné, a výnosné se málo kdy drží ruku v ruce s legálním a bezpečným. Takový byl. Edison Trent ... Edison ...

Monotónní zvuky spánku přeřušilo jemné: "Tuu tudit" ... "Tuu tudit".
Světla v místnosti se s blikáním rozsvítily, dveře rozevřely dokořán a filtrační systém započal s celkovou desinfekcí prostoru. Ozval se suchý, strojový hlas z hlasového portu: "Doba určená pro regeneraci ukončena. Děkujeme za využití služeb Marqouova motelového systému." S povzdechem se sesunul z palandy. Nazul holé nohy do bot, navlékl si od desinfečního poprašku nasáklou košili, kabát přehodil přes rameno a poloautomat zasunul do pouzdra na levé noze.

"Bože ..." Nesnášel tahle probuzení. Někdy, když přebral (to se stávalo poslední dobou často) přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdyby se usadil, našel si ženu, založil rodinu ...
"Darklamneteen!" Zavrčel mu do obličeje další zákazník motelu ...
"No jo, sakra, už jdu."
Prohrábl si vlasy. Jemný poprašek lupů se snášel jako sníh na špičky jeho bot. Sníh ... pomyslel ... poslední, který viděl, ho pěkně popálil ... na Antarii 6 v neutrální zóně ...
Rozhlédl se ... Blikající světla na konci chodby ho zvala do místního baru.
"Ferengovo blaho?" Přelouskal nápis psaný runovým písmem. No nazdar ... pomyslel si. Další z těch ušatých vydřiduchů. Chuť na pozemskou pálenku ho však rychle zbavila xenofébních nálad a zamířil tam nejkratší možnou cestou.

Uběhlo patnáct minut a Trent byl již zcela v obětí Valonské pálenky. Její vůně, spíše smrad, ho zcela prostoupil a dodával jeho osobě neodolatelné kouzlo. Věděl to, ale bylo mu to jedno. Už dlouho se nestaral o to, co si o něm okolí myslí. Nestaral se vlastně vůbec o nic.
Jen o své nehty, pečlivě pěstěné ne pro estetiku, ale kvůli řízení lodi. Nesnášel, když si zatrhl nehet o tlačítko turbopohonu na palubní desce jeho lodi. Žije si tak jak chce, a to že se ho normální členové jeho druhu štítí ho vůbec nedojímalo. Proto byl překvapený, když ho oslovila ...
"Pan Trent? Našla jsem vás na Neuronetu a váš zástupce mi řek,l že jste nejblíže."
S údivěm si ji prohlédl. Přiléhající uniforma Hvězdné flotily s modrým límečkem jemně obepínala její tělo a dávala tak vyniknout kráse její postavy.
Hmmm, pomyslel si, pevnej zadek, pěkná prsa, hezkej vobličejík... Možná dnešní den nebude zase tak špatný.
"Tak jsi mě našla kočko ... co z toho?"
"Já ... byla bych ráda kdybyste mi tak neříkal pane Trente, já ..."
"Jasně kočko, tak se vyklop, mám ještě hodně práce tady se slečnou 60%centní.." pronesl a podivně se na ni zašklebil.
"Oh, jistě tedy ... jak začít."
"Třeba od toho nejlepšího. Od odměny ..."
"Jistě, jistě samozřejmě... mám pro vás 30.000 kreditů ... víc se mi nepodařilo sehnat. Mé zdroje jsou omezené."
"Hohó! Omezené? Od kdy je ve Flotile nouze o prachy?"
Nesnášel tyhle vyfintěný floutky. Létají si prostorem v pevnostech, mají všechno co chtějí a ještě si hrají na hrdiny. Mít tolik torpéd co voni, pomyslel si.
"To ..., jaksi, není věc Flotily, pane Trente, ale čistě moje soukromá. Víte ... hmmmm."
Buďto je v tom chlap nebo práce, problesklo mu nemytou palicí. Začínala ho nudit. Možná by se na ni měl vykašlat. 30.000 není zas tak moc, dělal už za víc, ale když Mike chce, aby pro ní dělal...
"Řekněte to rychle slečinko, zabručel. Kam, kdy, co ..."
"Tady... Vytáhla padd a Trent se marně snažil přijít na to, kde ho v tom "kombiné" měla schovaný.
""Všechno je to ... tady... Prosím vás ... ""

Seděl ve své lodi zaparkované v jednom z hlavních hangárů.
Tak se podíváme, zabručel a natáhl se pro záznamník. Obrazovka zablikala, naskočilo logo UFP a pár krát se protočilo...

- Junko Zane -
- Zpráva -
- Číst -

Pane Trente. Pracuji na utajeném projektu výzkumu Meltarských artefaktů. Jsou jich tisíce, různě roztroušených po celé galaxii. Moc o nich nevíme, jen to, že jejich stáří se nám nedaří přesně určit. Něco přes několik milionů let, plus mínus sto tisíc. Ale to není nic, co by vás zřejmě zajímalo.

"Eh, vnímavá ženská," zabrublal Edison.

Zítra naberete zásoby a mě vyzvednete náklad v hangáru. Naberete kurz, který vám dám na místě a co nejrychleji mě tam dopravíte. Tři dny letu, za každý 10.000 kreditů. Berte nebo nechte být. Každopádně, pokud se rozhodnete mou nabídku nepřijmout, vás prosím, abyste se o ní nikde nezmiňoval.

- Konec záznamu -

Zavrtěl hlavou. Blahobyt Federačníkům zřejmě začal lézt na mozek... Ve vesmíru se děje hodně zvláštních věcí, ale lidi se v něm jen tak neztrácejí.
Ale co. Má se tři dny válet tady, nebo tři dny smrdět ve vesmíru, tak si vybere vesmír vo tom není pochyb.

Otočil se v křesle a přes hlavní panel se napojil na neuronet.
Zadal hledání: Junko Zane.
Nalezeno: 5 odkazů... Přejete si specifikovat zadání.

Si myslím zabručel.

Nalezeno: Junko Zane.
- Záznam -
"Slečinko, já, myslím že budete dobrá společnice na cestách."
- Odesláno -



Den Druhý, N.O.S. Freeport 6, Hlavní dok


V kabině transportní lodi M&n 145 zablikalo světlo. Pár bodových světlometů zavalil paprsky palubní desku a karta vložená do dekodéru odblokovala navigační interface.
Display se rozsvítil a na obrazovce se objevila elektronická dívčí tvář: "Ahoj Edisne, máme práci?" Zeptala se ho cinkavým hláskem.

Lehce se pousmál. Vzpomněl si na dívku, podle které si model přizpůsobil, pravda, ten hlas není přesný, ale jinak se mu to povedlo.
"Jo Mani, něco na ten způsob, máme odvézt jednu federační slečinku a její zavazadla."
"Zavazadla, federační slečinku? Nevědět jsem, že ..."
"Nevěděla Mani, měla bys říct nevěděla." (Musím proladit hlasové soubory).
"Promiň, N E V Ě D Ě L A jsem, že teď fungujeme jako výletní loď."
"Nech si ten tón krásko, ona platí, já řídím a ty nás vezeš. Je to jednoduchá rovnice."
"Ano vím, N A H R A´ L A jsem si záznamy, nemyslím ale, že zisk je to jediné, co tě právě
motivuje Edisone."
"Chrm ... mno Mani, nemohl jsem si pomoci, víš jak rád zachraňuji dámy v nouzi?"
"Hihihi dámy? Poslední +dáma+, kterou jsme "zachraňovali" minule, si zachránit nepřála, pokud si vzpomínám, ještě dneska mám v nákladním prostoru tři neopravané přepážky a co se týče jejích ..."
++vzzzz++
"Neruším?"
Edison sebou překvapěně trhl. Zíral do hlavně nabitého federačního phaseru.

"Jestli se necháváte často takhle překvapit, asi bych měla přehodnotit svou nabídku, pane Trente," pronesla Junko Zane a sklonila zbraň...
"Myslel jsem, že nemáme čas na hraní," zabručel Trent ve snaze skrýt své rozpaky.
"Necháme toho přemýšlení a vyrazíme, co vy na to."
"Myslel jsem, že naložíme náklad a pak ..."
"Vše, co potřebuju mám tady, v tlumoku," řekla a kývla hlavou k lodnímu kufru u stěny.
"Do-dobrá. Kam to bude slečinko?"

Předala mu souřadnice a on je zadal do navigačního systému Freeportu.
Dveře doku se rozevřely, naběhly impulsní motory a "Mani" svobodně vplula do nekonečného prostoru...