Janeway konečně došla ke dveřím. Před tím, než vešla, si dobře rozmyslela, co řekne. Chakotay nebyl hloupý. Poznal by, že se něco děje, kdyby mu přinesla úplně bezcenné hlášení. Chakotay věděl, jak se ptát a získat odpovědi. On byla jediná osoba, se kterou se sblížila od jejich martýria s Ochráncem. Janeway uvážila, že nejlepší přístup k věci bude, když mu předá hlášení, stručně shrne jeho obsah, zeptá se, jak se má a jaké jsou jeho další plány pro dnešek a pak se rozloučí. Před tím, než zazvonila u jeho dveří, vyhlásila si osobní "červený poplach". Musí být na stráži, aby zajistila, že z ní nevytáhne všechna její tajemství.

Jak tak stála u dveří, všimla si, že se neotevírají. Vlastně byly zamčené! Začala ťukat na dveře.

KATHRYN: "Komandére, jste v pořádku?"

Za dveřmi uslyšela pohyb, jak je otevíral.

KATHRYN: "Komandére, bojíte se, že je to kazonský špión?"

První důstojník se smál jejímu uvítání.

CHAKOTAY: "Ne, kapitáne. Začal jsem zamykat dveře, protože Neelix zahájil nový program k pozvednutí morálky. Ten zahrnuje i náhlé přepadové návštěvy v kajutách posádky, aby se ujistil, že jsou všichni šťastní."

KATHRYN: "Asi bych i měla taky začít zamykat dveře."

Janeway se zasmála při představě, že by Neelix vešel ve chvíli, kdy by byl komandér ve sprše. Jak trapné.

KATHRYN: "Stavila jsem se, abych Vám předala taktickou zprávu, kterou mi dal Tuvok. Není dlouhá, ale měl byste se na ní podívat. Zdá se, že nalezl zajímavý způsob skladování fotonových torpéd."

CHAKOTAY: "Díky, přečtu si jí zítra před snídaní."

KATHRYN: "Právě, když jste opustil můstek, pan Kim mi oznámil, že brzy proletíme nějakou mírnou bouří. Zmínil se, že pokud by se zhoršila, mohla by nás připravit o energii."

CHAKOTAY: "Budu si to pamatovat."

Teď přišla obtížná část, co říct dál. No, zdálo se, že není v dobré náladě na povídání, tak se to rozhodla ukončit.

KATHRYN: "Hádám, že bych se měla vrátit."

Přerušil jí PARIS: "Kapitáne."

KATHRYN: "Pokračujte, pane Parisi."

PARIS: "Zdá se, že naše malá bouře zesílila. Každou chvíli můžeme přijít o energii. Pokud nejste ve své kajutě, doporučuji Vám tam jít. Pokud Vás budeme potřebovat na můstku, někoho pro Vás pošleme."

Díky Parisi, tohle vám dlužím, pomyslela si. S úsměvem se otočila na Chakotaye.

KATHRYN: "Raději bych měla jít, než bude pozdě, abych mohla použít turbovýtah."

Právě, když se otočila ke dveřím, zhasla světla.

CHAKOTAY: "Hádám, že nás právě zasáhla ta bouře. Ukažte, pomůžu vám s těmi dveřmi."

Chakotay se kolem ní prosmýkl temnotou ke dveřím. Chvíli s nimi zápasil a pak to vzdal.

CHAKOTAY: "Asi se zasekly. Myslím, že tu budete muset zůstat."

Komandér se potají smál. Věděl, že se s tím Kathryn nesmíří. Trvalo by to celou noc, přesvědčit jí, že bojování s dveřmi je zbytečné. Doufal, že to vezme tak, jak to je. Možná se s tou situací smíří, možná ne. Každopádně se bude snažit, aby se cítila co nejpohodlněji.

CHAKOTAY: "Brzy se ochladí. Mám nějaké svíčky, co používám při rituálech. Pokuste se dostat na pohovku a posaďte se."

Pootočením pokynul směrem k pohovce. Nechal jí ve tmě samotnou a zamířil pro svíčky. Janeway věděla, že svíčky nevydají tolik tepla, kolik jejich těla budou potřebovat. Každý kadet by Vám přesně řekl, co dělat, abyste se v chladnu zahřáli. Bylo by zajímavé, kdyby to navrhl. A co když ano? Jak by reagovala? Samozřejmě, že odpovídajícím způsobem. Tady nebylo místo pro cudnost.

Cítila, že je zpět u ní. Začal na stole zapalovat svíčky jednu po druhé. V jejich světle na sebe konečně mohli vidět. Když rozsvítil poslední svíčku, posadil se vedle ní.

CHAKOTAY: "Nevydrží déle než hodinu. Měli bychom vymyslet, co dál."

KATHRYN: "To mi připomíná, jak jsme uvízli na té planetě."

CHAKOTAY: "Tu noc, co jsme se nakazili. Vy jste zapálila oheň."

KATHRYN: "Nebylo to tak snadné, jak to vypadá. Vy jste raději zkusil použít phaser. Já jsem málem zapálila celý les."

Zasmáli se. Bylo to pro ně oba zajímavé období a bylo to také poprvé, kdy byli spolu sami. Janeway si uvědomila, že si vlastně přeje, aby to místo nikdy neopustili. I když se každý den modlili, aby Tuvok zavolal, opustit to místo bylo těžké. Znamenalo to, že se všechno musí vrátit do normálu. Nikdo jí neřekl Kathryn tak dlouho, že skoro zapomněla, jaké to je. Jakmile byli zpátky na lodi, byla opět kapitán. Často přemýšlela o tom, co by se stalo, kdyby tam zůstali. Kdyby byl Tuvok nezískal lék na jejich nemoc, možná by neodletěli. Pociťovala toho tolik. Pokaždé, když mu chtěla být blíž, představila si návrat a Marka čekajícího doma. Co by mu řekla?..... Promiň, ale poté, co jsem strávila dva roky odloučení od tebe, jsem se zamilovala do jiného muže. Díky téhle myšlence se necítila příjemně, když se Chakotay pokusil dostat k ní blíž.

Chakotayovi tyto pocity také nebyly cizí. Věděl, že jí miluje, ale nebyl prostě čas jí to říct. Vlastně se do ní zamiloval v tu chvíli, kdy jí poprvé viděl na obrazovce, když je unesl Ochránce. Chakotay věděl, že miluje jiného a že bude trvat nějakou dobu, než si uvědomí, že dostat se domů bude trvat dost dlouho. Musel být trpělivý a být tu pro ní. Čas strávený s ní na planetě pro něj znamenal mnoho. Když jí zachránil před bouřkou a strávili noc pod stolem, přál si, aby to nikdy neskončilo. Dokázal si představit, že by se každý den probouzel s Kathryn v náručí. Ve spánku byla tak nádherná, že by si nedovolil jí vyrušovat. Skoro mu zlomilo srdce, jak se věci vyvíjely, když se vrátili na loď.

CHAKOTAY: "Přála jste si někdy, abychom byli zase na planetě? Byla tak podobná Zemi. Nepřestal jsem o tom přemýšlet od té doby, co jsme odletěli."

Podíval se na ní, aby zjistil, jak bude reagovat na jeho otázku. Její pohled ukázal, že jí ten čas také chybí.

KATHRYN: "Přála. Chybí mi zahrádka, malá opička, ale nejvíc asi ta vana, kterou jste pro mě postavil."

CHAKOTAY: "Vážně? Bylo v ní tolik děr, že se divím, že jste se zvládla vykoupat, než vytekla všechna voda."

KATHRYN: "To se mi na ní líbilo."

CHAKOTAY: "Tak to jsem rád, že mi ty truhlářské lekce, co jsem měl na Akademii, byly alespoň na něco dobré."

V místnosti se ochladilo. Malé svíčky rychle dohořívaly. Janeway se chvěla a modlila se, aby je někdo přišel vysvobodit.

CHAKOTAY: "Je vám zima? Ty svíčky hoří rychleji, než jsem si myslel."

KATHRYN: "Zatím je to dobré, ale musíme něco udělat s tou teplotou. Musí tu být tak deset stupňů. Za hodinu tu bude pod nulou."

Janeway doufala, že ho napadne něco lepšího než to, co napadlo jí. Zívla a uvědomila si, že musí být vidět, jak je z celodenní práce unavená.

CHAKOTAY: "Mám nějaké deky, pokud se chcete přikrýt a lehnout si."

Komandér se začal zvedat.

Rozhodla se to déle neodkládat. Byl jen jediný způsob, jak se z téhle situace dostat, aniž by oba umrzli. I když to bylo trapné, bylo to jediné řešení.

KATHRYN: "Chakotayi, mám návrh. Je jen jediný způsob, jak se udržet v teple. Jsem si jistá, že víte, o čem mluvím."

První důstojník se opět posadil.

CHAKOTAY: "Ne, co navrhujete?"

KATHRYN: "No, je to... ehm... trapné."

CHAKOTAY: "Kapitáne, nejsme v situaci, abychom mohli takto hodnotit nápady. Co je to?"

KATHRYN: "Nejdříve, říkejte mi Kathryn. Jsme mimo službu. Můj nápad je, že... že bychom... mohli..."

Pomalu se jí vytrácel hlas. Bylo to pro ni obtížné.

KATHRYN: "Tělesné teplo. Pokud použijeme naše tělesné teplo, měli bychom se udržet v teple."

CHAKOTAY: "Kathryn, seděli jsme u sebe pěkně dlouho a oběma nám je zima."

Věděl, co mu chce říct, ale nechtěl jí to vůbec zjednodušit.

KATHRYN: "Chakotayi, když si svlékneme šaty a přitiskneme se k sobě, tak se v teple udržíme."

CHAKOTAY: "Pokud je to to, co chcete."

KATHRYN: "Není, ale nic lepšího mě v současné situaci nenapadá."

Podíval se na ní. Oba věděli, že měla pravdu. Přišel čas, aby přestali chodit kolem horké kaše.

CHAKOTAY: "No, pohovka je pro nás dva moc malá, takže budeme muset použít mojí postel."

Mohl jí to udělat jednodušší, věděl, jak se cítí.

CHAKOTAY: "Hádám, že bychom si měli pospíšit, než budeme příliš zmrzlí, abychom se mohli ještě hýbat."

S těmito slovy jí zavedl do ložnice. Přešla na jednu stranu postele a on šel na druhou. Oba mohli slyšet, jak si ten druhý svléká uniformu. Slyšel, jak uvolnila sponky z vlasů. Bez obvyklých ruchů lodě skoro slyšel, jak jí padaly na ramena. Chakotay mohl chvílemi slyšet tlumené popotahování. Plakala, ale nechtěla, aby to věděl.

Lehl si do postele a ona si lehla vedle něj. Nastal pro něj čas, aby jí nabídnul několik utěšujících slov.

CHAKOTAY: "Kathryn."

KATHRYN: "Hmmm?"

CHAKOTAY: "Není to tak zlé. Neměla byste se zlobit, je to kvůli přežití. Moji lidé mají přirovnání o tomto druhu situace. Zdá se mi pravdivé. Říká, že dva silní lidé zažehnou nejžhavější plamen. Jeden sám nevzplane, zemře. Pokud dva vzplanou, aniž by zemřeli, cesta ke štěstí jim bude navždy osvícena. Jako komandér a ještě více jako váš přítel, chci, abyste byla šťastná. Vím, že nemáte mnoho lidí, kterým byste se mohla svěřit. Sleduji, jak vaše frustrace vzrůstá každým dnem. Kdykoliv ke mně můžete přijít a vybrečet se nebo vykřičet. Kathryn, jste silná žena. Nikdy bych si nemyslel, že byste byla slabá. Viděl jsem, jak jste nás zvedla ze dna. Když se všechno zdá ztracené, vidím Vám to na očích. A láme mi srdce, že to všechno držíte v sobě."

Otočila se k němu. Všechno, co řekl, byla pravda. Držela to všechno v sobě. Kathryn Janeway mohla velet hvězdné lodi, ale její pocity byly něco úplně jiného.

KATHRYN: "Někdy je úplně nejjednodušší držet všechno v sobě. Je tolik věcí, co bych chtěla udělat. To, že jsme tady, mě omezuje v tom, abych je udělala. Nemůžu mít dovolenou, nikdy nemůžu odejít, nemůžu mluvit s mými milovanými. Mám stejné emocionální problémy, jako ostatní na lodi, ale musím je držet uvnitř. Jakmile poprvé před kýmkoliv z posádky uroním kvůli porážce byť jen jedinou slzu, všichni budou vědět, že jsme prohráli. Nemůžu jim to udělat. Musím být silná. Někdy je být silným neúnosné......Víte, co jsem doopravdy myslela? Děti. Nemůžu mít děti, protože na ně nebudu mít čas. Pak je tu otázka, jaké by vlastně bylo dospívání na lodi. A co se s nimi stane až zemřu? Nebudou vědět nic o alfa kvadrantu. Proč by měli chtít pokračovat v letu na místo, které v životě neviděli? Rozhodla jsem se, že jednou přijde den, kdy naši misi ukončím. Ne teď, ale tak za pár let."

Kathryn si povzdechla. Chyběl jí domov, ale nechtěla, aby její sen o návratu nějak ovlivňoval realitu.

Chakotay natáhl ruku a přitáhl si jí k sobě. Její hlava spočinula na jeho hrudníku a on mohl cítit, jak se její hruď zvedá a klesá, jak dýchala. Vůně jejích vlasů byla nebeská. Tohle bylo to, co si vždy přál. Kathryn konečně v jeho náručí. Tak jí miloval a doufal, že ona bude milovat jeho. Chvíli leželi a naslouchali dechu toho druhého. Kathryn se rozesmála.

CHAKOTAY: "Co je tak legrační?"

To už se rozesmál taky.

KATHRYN: "Teď je mi rozhodně tepleji."

Ta poznámka je ještě víc rozesmála. A smáli se, dokud neusnuli.

Ráno přišlo se šťastnou připomínkou minulé noci. Chakotay se probudil první.

Kathryn stále spala s hlavou na jeho hrudníku. Posunul se blíž a dal jí ruku kolem pasu. Přitiskl svůj nos k její šíji. Její parfém stále voněl. Jemně políbil její krk. Její dech se zrychlil, jak se probudila. Otočila na něj svou tvář.

KATHRYN: "Dobré ráno, Chakotayi, vyspal jste se dobře?"

Opět se na něj smála. Poprvé od doby, co opustili domov, se probudila šťastná.

CHAKOTAY: "Překrásně. A Vy?"

Jeho paže byla stále obtočená kolem ní.

KATHRYN: "Taky překrásně."

Její zorničky se rozšířily....

KATHRYN: "Poslouchejte."

CHAKOTAY: "Všechno co slyším, je loď."

Pak si uvědomil, co právě dořekl a co to znamená.

KATHRYN: "Brzy tady budou."

CHAKOTAY: "Dveře jsou zamčené, takže se sem hned tak rychle nedostanou."

Zasmáli se. Jak by to asi vysvětlovali?

No, komandér a já, jsme spolu museli spát, abychom se udrželi v teple. To by se rychle rozneslo. Stali by se předmětem hovoru na několik týdnů.

Posunula se zpět do původní pozice. Náhle se otevřely dveře. Slyšeli, jak vchází Tuvok, Paris a několik neznámých praporčíků.

CHAKOTAY: "Jen ležte a předstírejte, že spíte."

Udělala to, co jí řekl. Těsně před tím, než vstoupili, si ještě přetáhla pokrývku přes hlavu.

TUVOK: "Komandére, jste v pořádku? Kde je kapitán Janeway?"

CHAKOTAY: "Jsem v pořádku. Kapitán je tady."

První důstojník mírně odhrnul pokrývku.

CHAKOTAY: "Mluvte potichu, stále spí."

PARIS: "My vás tady, děcka, necháme jednu noc samotné a vy už jste tak daleko?"

TUVOK: "Poručíku, věřím, že kapitán a komandér pouze prováděli proceduru, jak se udržet v teple v chladném prostředí."

PARIS: "To si musím zapamatovat."

CHAKOTAY: "Proč neodejdete, zatímco ještě spí. Myslím, že by se necítila moc příjemně, kdyby jí kolegové viděli za současné situace."

TUVOK: "Uvidíme se na můstku, komandére. Pojďte pane Parisi, ještě musíme zkontrolovat několik kajut."

Oba odešli.

Kathryn se opět zasmála. Tohle bylo poprvé, kdy se Tuvokovi vyhnula.

KATHRYN: "Díky, musela bych to vysvětlovat hodiny, kdyby jste to za mě neudělal."

CHAKOTAY: "Nemyslete na to, ačkoliv bychom se měli raději obléknout, nebo to bude vypadat podezřele."

To už si natahoval ponožky.

Oblékli se a dali si k snídani svůj replikátorový příděl. Ona si dala kávu a bagetu a on tradiční snídani. Janeway si nazula boty a zamířila ke dvěřím. Chakotay jí přitáhl zpátky.

CHAKOTAY: "Chci, abyste věděla, že všechno, co jsem řekl minulou noc, je pravda. Chci, abyste byla šťastná."

Oba stáli těsně vedle sebe a ona se dotkla jeho tváře.

KATHRYN: "Jsem šťastná, sťastnější než kdykoliv od té doby, co jsme odletěli. Myslím, že Vám za to musím poděkovat."

CHAKOTAY: "Všechno se zase vrátí k normálu, nebo se něco změnilo?"

KATHRYN: "Věci se změnily, k lepšímu. Raději bych měla jít do kajuty a převléknout si uniformu."

S těmito slovy odešla.

Věděl, že jedna noc s ní byl první krok. Nebude to dlouho trvat a bude jí moci držet v náručí navždy. Jeho otec vždy říkal, že jeho největším kladem je trpělivost.

Autor: Allison Urschel
Překlad: JBr
Úpravy: Hypospray 20000914