"Kapitánův deník: Letíme?? Letíme!! Stále letíme. Kapitán konec."

Den k nerozeznání od jiných. Voyager se hnal vesmírem, podoben vystřelenému šípu. Obě jeho gondoly sytě modře zářily, jak v nich vřela ohromná síla, která hnala loď neuvěřitelnou rychlostí kupředu. S každým okamžikem byla jeho posádka blíž a blíž alfa kvadrantu. Většina se těšila na své rodiny, přátele, někteří na 5012 díl Esmeraldy, který je obzvláště dojemný, protože Esmeralda v něm nalezne se svou bílou hůlkou borgský implantát oka, který si nechá voperovat, a pak je ještě hezčí a přitažlivější, než dřív.
Kapitán Janeway vstoupila do své kajuty a zamkla za sebou dveře. Konečně - pomyslela si. Celý den se těšila, až si bude moci v klidu odpočinout v soukromí své kajuty a vychutnat šálek kávy. První její kroky vedly k replikátoru, umístěnému v jedné ze stěn pokoje. "Počítači….." chtěla si objednat, když ji najednou replikátor přerušil: "Kávu. Černou horkou. Já vím!" a okamžitě na to se v malém výklenku začal materializovat důvěrně známý šálek, ze kterého stoupala horká pára. Kapitán se nezmohla ani na slovo a jen vytřeštěně zírala. Po chvíli promluvila: "Počítači, proveď diagnostiku třetího stupně u tohoto replikátoru a výsledek mi potom nahlas." Ozval se zvuk, který signalizoval, že počítač přijal příkaz, a potom se v celém pokoji rozhostilo nádherné ticho.
Janeway ještě několikrát zakroutila hlavou, a pak si sedla na pohovku a nohy hodila na stůl. Snad se jí to jen zdálo - pomyslela si a dál vychutnávala pocit uvolnění a klidu, když opřena o velký měkoučký polštář usrkávala ze šálku.
Rozhlížela se po pokoji a kochala se jeho výzdobou. Fíkus už se hezky rozrostl - pochvalovala si v duchu květinu v rohu místnosti, která sahala skoro ke stropu. Potom očima sklouzla ke vstupním dveřím, kde na zdi visel stříbrný rámeček, ve kterém byl zasazen kvalitní křídový papír, popsán složitým binárním kódem. Janeway se usmála, když si vzpomněla na příhodu, kterou v souvislosti s ním prožila.

Tehdy se u ní zastavil komandér Chacotay s nějakým důležitým hlášením a zvědavě si binární kód prohlížel.
"Zajímavé. Nějaké vyznamenání Hvězdné Flotily?" zeptal se.
"Né tak docela, veliteli," odpověděla Kathryn.
"Co je to? Takový nádherný rámeček. Musí to pro vás být hodně cenné," nedal se Chacotay odbýt.
"Je to kód," mávla rukou Janeway.
"To vidím. Ale kód čeho?"
"Kód….," zaváhala Kathryn. "Kód na replikační program."
"A co replikuje?" zajímalo Chacotaye čím dál víc.
"Kafe," potichu odsekla Janeway a rychle podávala Chacotayovi hlášení, "je to v pořádku, pokračujte," naznačila veliteli, aby neotálel s odchodem. Ten už neřekl ani slovo a s překvapeným výrazem raději rychle zmizel.

Možná to s tím kafem přeháním - napadlo ji. Snažila se vzpomenout na nějaký z mnoha dokumentárních snímků o závislosti, který kdy viděla, ale nemohla se soustředit. Její mysl neustále těkala a sklouzávala k šálku, který držela. Asi po minutě to vzdala a zase si přihnula.
"Diagnostika hotova," ozval se palubní počítač, ještě než stačila polknout.
"Jaký je výsledek?" naléhavě se zeptala.
"Uvedený replikátor, evidován pod číslem 023c, funguje jako samostatná jednotka, která bere energii ze záložních zdrojů," začal počítač.
"Cože? Jak je to možné?" vstala Janeway z pohovky.
"Ke změně došlo, když do jednotky zateklo větší množství kapaliny zvané káva. Stalo se tak……"
"No jo, já vím kdy se tak stalo," přerušila Janeway počítač a vzpomněla si na den, kdy se jí ruce klepaly tak, až neudržela hrnek. "A co dál?"
"V ten moment si tato replikační jednotka uvědomila sama sebe a začala se učit geometrickou řadou," pokračoval počítač. V současnosti se její IQ pohybuje okolo 180."
"To snad není pravda," hlesla Janeway.
"Ale je," podotkl replikátor a Janeway od něj v leknutí uskočila, "fuj, to jsem se lekla," dodala.
"Není se čeho bát," chlácholil ji replikátor. "Mimochodem, když už se teď známe osobně, říkejte mi Kávovar. Replikátor je tak sterilní jméno," pokračoval replikátor a Janeway upustila šálek na podlahu, kde se rozbil na několik střepů, a ty zůstaly ležet v kaluži kafe.
"Tady kapitán, ostraha do mé kajuty, ihned!" klepla Janeway do komunikátoru. Za chvíli se otevřely vstupní dveře a do pokoje vstoupil Tuvok spolu se dvěma členy ochranky.
"Co se děje, kapitáne?" zeptal se když spatřil kapitána, jak strnule stojí nad střepy ze šálku.
"Replikátor," šeptla Janeway a pomalu ukázala rukou k výklenku ve stěně.
"Co je s ním?" nechápal Tuvok.
"Mluví na mě," vysvětlila Janeway. "Žeprej se jmenuje Kávovar," dodala. Tuvok si vyměnil pohledy se členy ochranky, poté přistoupil ke kapitánovi a chytil ji za rameno.
"To nic, kapitáne," pomalu začal. "Máte toho hodně za sebou a měla byste se prospat," dodal tónem, který nebyl autoritativní, ale bylo těžké mu odporovat. Kapitán přestala upřeně zírat na replikátor a podívala se Tuvokovi do očí. Byl to její dlouholetý přítel a věřila mu. Nechala se odvést do pokoje, kde se natáhla na postel a poděkovala Tuvokovi za pomoc. Ten potom nařídil počítači, aby ztlumil světla a odešel.
Jsem unavená. Chce se mi spát - v duchu si opakovala Janeway a zavřela oči.
"Dobrou noc," popřál jí replikátor z vedlejšího pokoje.

Druhého dne, když se Janeway vzbudila, cítila se svěží a odpočatá. Seskočila z postele a popotáhla si umačkanou uniformu, ve které spala. Najednou si vzpomněla na včerejší příhodu a zarazila se. Co teď? Byla jsem jen přepracovaná nebo replikátor opravdu myslí a mluví? Janeway se hlavou honily myšlenky rychlostí blesku, ale chemická reakce jejího těla byla rychlejší - měla žízeň, měla chuť. "Chci dávku kofeinu," nevědomky zašeptala a vydala se k replikátoru.
"Černou kávu. Horkou," řekla automaticky, když stála před výklenkem. Další sekunda trvala věčnost. Janeway blesklo hlavou, co by mohlo následovat a mnoho možností se jí ani trochu nelíbilo.
"Ahoj Kathryn, jak jsi se vyspala?" pozdravil ji replikátor a Janeway se tím splnila jedna z těch horších možností. Tak to byla přece jenom pravda, replikátor myslí a mluví - zkoprněla na místě.
"Nemusíš mě ignorovat. Jsem tvůj kamarád," pokračoval po chvilce replikátor a Janeway už už sahala po komunikátoru, aby zase přivolala ochranku, když replikátor dodal: "připravil jsem pro tebe menu, tak jak ho máš ráda." Janeway zastavila pohyb ruky a napjatě poslouchala.
Vyšlo to. Dobře vím, jak na ni - pomyslel si replikátor a pokračoval: "Je to menu na celý den a jednotlivé nápoje jsem i sám pojmenoval. Můžu ti o nich povědět?" snažil se replikátor zapojit Janeway do hovoru.
"Hmm," nejistě houkla Janeway.
"Fajn. Takže ranní kafíčko má kofeinu tak akorát, aby tě to pěkně nastartovalo. Nazval jsem ho -Čilý jako rybička-, dobré ne?"
"Hmm," uznale houkla Janeway.
"Ok. Když se stavíš v poledne, tak pro tebe budu mít připraven vzpružovák -Oči na šťopkách-."
"Hmm," zvědavě houkla Janeway.
"A večer tu máme -Čert nikdy nespí- a na noc je připravena -Noční můra z Elm Street-," pochlubil se replikátor.
"Hmm," Janeway ukápla slina a bez ostychu šáhla do replikátoru, který už materializoval dryák speciál -Ranní ptáče bez kofeinu neskáče-."

Janeway vstoupila na můstek a ještě vzpomínala na slastné ranní kafíčko, které jí připravil její nový přítel Kávovar. Měla dojem, že dnešek je nejšťastnějším dnem roku. Očima zavadila o Tuvoka, jehož pohled by se dal v explozi fantazie nazvat jako plný zájmu. Usmála se na něj, a tak ho ujistila, že je v pohodě. Pak obešla zábradlí a usedla do svého křesla.
"To je ale krásné ráno," řekla do éteru.
"Měla jste hezké sny?" zeptal se komandér Chacotay.
"Dalo by se to tak nazvat," slastným tónem ho odbyla.
Vypadalo to, že dnes bude opravdu fajn den, ale nikdo na Voyageru zatím netušil, co se má ještě udát.

"Tome, zařaď tam warp 9 a start," zavelela Janeway a za moment už se kochala stovkami hvězd, které se míhaly na hlavní obrazovce.
Let byl pohodový a Janeway stále ještě pod vlivem, když se ozval Harry: "kapitáne, senzory snímají neznámou loď, vzdálenost půl světelného roku a rychle se blíží."
"Jaký má kurz?" zeptala se Janeway.
"Přímo k nám."
"Dobře. Motory stop a zasunout štít. Nechci nic riskovat," zavelela kapitán a členové můstku okamžitě začali plnit její rozkazy.
"Kapitáne, volají nás."
"Otevřít kanál," řekla Janeway, vstala z křesla a postavila se před hlavní obrazovku.
"Tady DP-delta kvadrant. Identifikujte se," začal humanoid, který se objevil na obraze. Byl podobný člověku, až na to, že měl čtyři ruce. Byl vysoký, mohutný a celý oděn do nějakého krunýře. Zelená šupinatá pokožka na tváři se leskla, když mluvil.
"Hvězdná loď Federace - Voyager," odpověděla Janeway.
"Co to tady vyvádíte?" spustil humanoid.
"Co máte na mysli?" nechápavě se zeptala Janeway.
"Lítáte si tady, jako by jste tu byli sami," zvýšil hlas humanoid.
"Promiňte, ale pořád vám nerozumím," snažila se o diskusi Janeway.
"Asi jste mě prve přeslechla, ne? Říkám, že jsme DP-delta kvadrant!" křikl humanoid.
"Aha. DP-delta kvadrant. Tak to ano," pokývla Janeway. "A můžu se něco zeptat?" dodala.
"Co?"
"Co je to DP-delta kvadrant?"
"Cože??" zařval humanoid tak silně, že bezpečnostní protokoly hluku se zapojily.
"Nemusíte tak křičet," zakvílela Janeway, když si vyndala prsty z uší.
"Já vám ukážu, dělat si srandu z DP-delta kvadrantu," pohrozil humanoid horní pravou rukou.
"Ale to je omyl. Jak bychom si mohli dělat srandu z něčeho, co ani neznáme," spustila Janeway.
"Aha, tak vy tvrdíte, že neznáte DP-delta kvadrant??" naklonil se humanoid k obrazovce.
"Ne. Neznáme."
"Tak poznáte!"

"Kapitáne, zachytili nás nějakým tažným paprskem," oznámil Harry.
"Okamžitě nás uvolněte!" naštvaně se otočila Janeway na humanoida.
"To ani náhodou!" odpověděl s ledovým klidem.
"Tuvoku, snažte se přerušit paprsek," zavelela Janeway.
"Jakým právem?"
"Právem DP-delta kvadrantu," zahřměl humanoid.
"DP-delta kvadrant, DP-delta kvadrant, pořád. A co je teda zač ten DP-delta kvadrant??" naštvala se Janeway.
"DP-delta kvadrant je Dopravní policie-delta kvadrantu," laxně odpověděl humanoid.
"Dopravní policie?" nevěřícně zopakovala Janeway. "A co chcete po nás?" dodala.
"Porušili jste ustanovení §13 zákona O vesmíru-sektor delta kvadrant," odříkal humanoid.
"A to je?" rozhodila rukama Janeway.
"A to je rychlost letu," vysvětlil jí humanoid. Výraz, který nasadila Janeway, se nedá popsat slovy - to se musí vidět!
"Cože???" vypadlo z ní po chvíli.
"Byla vám naměřena rychlost warp 9 v sektoru, kde je maximálně povolen warp 3," vysvětlil humanoid.
"To si snad děláte srandu," nevěřícně kroutila Janeway hlavou.
"To ani náhodou!"
"Pane Tuvoku?" otočila se Janeway, "co ten tažný paprsek?"
"Kapitáne, jejich tažný paprsek nelze odstranit. Jejich technologie dalece převyšuje naši," vysvětlil.
"Nesnažte se o útěk," varovným tónem se do toho vložil humanoid. "Nám neuniknete!"
Janeway se beze slova otočila zády k hlavní obrazovce a naznačila Tuvokovi, že chce přerušit audio spojení s cizí lodí.
"Spojení přerušeno."
"Tuvoku, nabijte fázery a torpéda. Nevím, jak tohle skončí," zaúkolovala Tuvoka.
"Rozkaz."

"Marná snaha. Vaše zbraňové systémy jsou primitivní, až k smíchu," zakroutil hlavou humanoid, když se spojení opět obnovilo. "I tak to bereme jako hrozbu a zasáhneme," dodal a podíval se někam mimo zorný úhel hlavní obrazovky Voyageru.
"Kapitáne, naše zbraňové systémy se vypnuly a nereagují. Nemají energii k provozu," oznámil po chvilce Tuvok.
"Jak jsem říkal - marná snaha," zašklebil se humanoid a dodal: "měli jsme tu horší gaunery, než jste vy!"
"Takové jednání si vyprošuji!" naštvaně reagovala Janeway.
"Tak hele, dámo, pravidla tady určuju já! Je vám to jasné? Nebo chcete další ukázku?" dodal humanoid a zase se podíval někam mimo obrazovku.
"Kapitáne, naše štíty selhaly a warp pohon je odstaven," oznámil Tuvok. "Impulzní pohon zrovna tak," dodal.
"Taková kocábka a lítáte si tu, jako kdyby vám to tady patřilo!"
"Co po nás chcete?" začala Janeway jednat, když viděla, že jinak to asi nepůjde.

"V prvé řadě určíme příčinu vašeho jednání," vysvětlil humanoid a pokračoval: "vy, jako kapitán lodi, jste za tento stav zodpovědná, není-liž pravda?" pozvedl humanoid obočí.
"Ano. Já určuji rychlost lodi," potvrdila Janeway.
"Přesuneme vás tedy na naši loď a provedeme testy vaší způsobilosti," řekl humanoid a Janeway se v ten moment začala vytrácet v nějakém transportním paprsku.
"Přepravní funkce zapojit. Přeneste kapitána zpět na loď," pohotově zavelel Chacotay, ale nebylo mu to nic platné.
"Komandére, veškeré transportní funkce byly odstaveny a jsou naprosto nepřístupné," oznámil Tuvok.
"Sakra! Funguje tu aspoň něco?" zrudl Chacotay.
"Ano pane."
"Výborně. Co to je?" zazářil Chacotay.
"Autodestrukce," upřesnil Tuvok.
Chacotay se bezvládně sesunul do křesla a složil si hlavu do dlaní. Tak bezmocně se už dlouho necítil. Byl vydán napospas nějaké cizí rase, která unesla kapitána na svou loď a tam na ní bude provádět nějaké testy. To byla další hnusná představa, která se Chacotayovi drala na mysl. Viděl, jak Janeway řežou na kusy, až krev stříká všude okolo po stěnách a ona při tom řve jako pavián, padající ze sekvoje - a to byla ta lepší verze.
"Vyčkáme. Kdyby se něco změnilo v našich systémech, okamžitě mi to hlaste," zadal posádce a sám začal něco mrmlat do osobního deníku.

"Pusť," zakňourala Janeway na humanoida, který ji levou spodní rukou držel za paži a táhl ji někam chodbou na jejich lodi. Ten se na ni shora podíval (byl asi o tři hlavy vyšší), zachrochtal, což si Janeway vysvětlila jako smích a dál s ní pokračoval do útrob cizího plavidla. Za chvíli se otevřela nějaká vrata na konci chodby a chrochtající humanoid strčil Janeway dovnitř. Ocitla se ve větší kruhové místnosti, kde už na ni čekal humanoid, se kterým prve mluvila. S ním tam byl ještě nějaký, který byl oděn do stejného krunýře jako ostatní, ale navíc měl na sobě bílý plášť. Byl o hlavu menší než Janeway, a škleb v jeho tváři nutil ke zvracení.
"Tak vás tady konečně máme," začal humanoid, kterého si Janeway v duchu určila jako jejich velitele.
"Co se mnou hodláte dělat?" zeptala se Janeway a veškerá její energie šla do varovného tónu jejího hlasu.
"Jak jsem říkal, provedeme na vás pár testů," řekl velitel a pravou spodní rukou pokynul k židli, která stála celou dobu za ním. Janeway se ani nepohnula.
"Odpor je marný, kapitáne," zakroutil velitel hlavou a ruku dal zase zpátky k tělu.
"Odpor je marný," pomalu zopakovala Janeway. "S touto frází jsem se už setkala," dodala.
"Máte na mysli Borgy?"
"Přesně tak, Borgy," tvrdě odsekla.
"No jo, Borgové. Řeknu vám, to jsou ale hovada. S nima máme nejvíc potíží. Lítaj jako prasata a i když jim zničíme loď, stejně se z toho nepoučí a dál si lítaj jako splašení. Nevím, o co jim jde," zakroutil hlavou. "Furt se za něčím honěj. Ale dost o Borgu. Kapitáne, dělejte to, co vám říkám nebo vás to bude mrzet!" změnil téma velitel a tón jeho hlasu zostřil.
Jakým právem? - chtěla se zeptat Janeway, ale v duchu si okamžitě odpověděla - právem DP-delta kvadrantu a neochotně se posadila na židli.
"Spolupracujte a vše bude potom snazší," změkčil tón a poodstoupil stranou. Humanoid v plášti chrochtl a začal cosi vytahovat z velké boční kapsy jeho pláště. Janeway cítila, jak jí srdce buší a začíná se potit. Pohledem kmitala po místnosti a hledala nějaké zařízení na provádění testů, ale nenašla nic. V místnosti byli jen oni tři a židle, na které seděla. Okolní kruhová stěna byla tmavě šedá, bez sebemenšího náznaku nerovnosti. Po dveřích, kterými se sem dostala nebylo ani památky a světlo, které naplňovalo celou místnost, tu prostě a jednoduše bylo.
Menší z humanoidů konečně vytáhl ruku z kapsy a slastně se zašklebil. Janeway na něj pohlédla a ztuhla jako mrtvola. Za okamžik na to, měla i dokonale mrtvolnou barvu. Chytila se opěradel židle a nebyla schopna povolit své křečovité sevření. Humanoid v plášti se zašklebil ještě víc a namířil na Janeway injekční stříkačku, kterou držel v rukou. Není znám jiný název pro takovou věc, ale podobnost se sbíječkou, musela při pohledu na to co držel, napadnout každého. Jehla stříkačky měla velikost nohy od židle a průměr kulečníkového tága. Přecházela do asi dvoulitrového válce, ve kterém se sem a tam převalovala nějaká hustá tekutina, nápadně se podobající zvratkům. Humanoid udělal krok směrem k Janeway.
"Dost!" křikl velitel. "Kolikrát ti mám říkat, že si ty své legrácky máš nechat pro sebe," otočil se na menšího, který zachrochtal a svůj nástroj schoval zpět do kapsy u pláště. Potom z druhé, menší kapsy, vytáhl věcičku, podobající se trikordéru a namířil ji na Janeway. Z přístroje vyšel paprsek, přelétl Janeway od hlavy k patě a zase zmizel. Humanoid v plášti pokývl směrem k veliteli a přístroj schoval zpět do kapsy.
"Hotovo?"
"Ano, testy jste prošla úspěšně," vysvětlil jí velitel.
"Takže co bude dál?" zeptala se Janeway a ještě cítila, jak jí stéká pot všude po těle, z předchozího vtípku toho zakrslíka.
"Dále přistoupíme k řešení vašeho přestupku."
"Jak ho chcete řešit?"
"To záleží i na vás, kapitáne," začal velitel. "Jedná se tu o hrubé porušení a sankce za takový prohřešek není malá. Jako zmocněnec DP-delta kvadrantu, určuji sankci….," složil si velitel ruce na prsou, "sankci dvou vašich let."
"Jak to myslíte, dvou našich let?" nechápavě se zeptala Janeway.
"Vy, jako zodpovědný kapitán, který se dopustil hrubého porušení, budete dva vaše roky v našem kriminále."
"Cože? To je nepřípustné!" zařvala Janeway.
"No, šlo by to zařídit i jinak. Například kdyby jste….." "Vezměte si Chacotaye!" skočila mu do řeči Janeway.
Velitel se odmlčel, "ne, tak jsem to nemyslel," dodal po chvíli.
"Aha? Promiňte, pokračujte," omluvila se Janeway.
"Byla by tu možnost vyměnit dva roky vašeho uvěznění za vesmírně prospěšné práce," vysvětlil.
"Vesmírně prospěšné práce?" pokývala hlavou Janeway. "Samozřejmě. A jaké vesmírně prospěšné práce máte na mysli?"
"Hmm," zabručel velitel a začal se procházet sem a tam. "Jedná se o velice vážný přestupek," potichu opakoval. "Jsem ochoten vyměnit vaši svobodu za……," opět se odmlčel a nastalé ticho by se dalo krájet, balit a výhodně prodávat. "Vyměnit za pět měsíců vesmírně prospěšných prací, kdy budete odstraňovat vraky lodí, na které narazíte," upřesnil.
"Existuje ještě nějaké jiné řešení?"
"Když nebudete souhlasit, půjdete sedět. Když budete souhlasit, ale poté nebudete své povinnosti plnit, bez výstrahy zničíme vaši loď!" vysvětlil jí humanoid klasický postup.
"No jo, já se jen ptala," pokrčila Janeway rameny.
"Nyní vás přeneseme zpět na vaši loď a můžete pokračovat," ukázal na stěnu, kde se najednou objevily dveře, ve kterých stál humanoid, který ji sem přivedl. "Nezkoušejte úmluvu porušit, kapitáne!" důrazným tónem ji varoval, "takových už bylo hodně a teď budete uklízet vraky jejich lodí," dodal.
"Samozřejmě," ujistila ho Janeway důvěryhodným tónem, který používají Ferengové při svých obchodních jednáních.
"Dobrá," kývl velitel na svého druha ve dveřích, ten chytil Janeway za paži a začal ji táhnout pryč.
"Pusť," zakňourala Janeway, když ji táhl chodbou nazpět do transportního boxu.

"Komandére, kapitán opět na palubě," křikl Tuvok a než stačil cokoliv dodat, otevřely se dveře a Janeway vstoupila na můstek.
"Komandére, vše je zařízeno," pohlédla na Chacotaye a zamířila ke svému křeslu.
"Co s vámi dělali? Co po vás chtěli?" zvědavě se ptal Chacotay a rychle počítal, kolik má kapitán rukou a nohou.
"To nestojí za řeč," odbyla ho Janeway. "Ukecala jsem je," mrkla na svého prvního velitele.
"Kapitáne, cizí loď se vzdaluje. Naše systémy jsou opět plně funkční," oznámil Tuvok.
"Vidíte komandére, co zmůže trocha diplomacie," pochlubila se Janeway, "pane Parisi, až bude cizí loď z dosahu senzorů, zařaďte warp 9 a start!" dodala.
"Rozkaz."

"Nabijte samonaváděcí dalekonosné torpédo třídy delta," zavelel velitel humanoid na můstku své lodi.
"Nabito."
"Jakmile přejde Voyager na warp 3.1, palte," zadal.
"Veliteli, torpédo třídy delta je určeno k likvidaci Borgských válečných krychlí," podotkl zástupce velitele.
"Nediskutujte se mnou o mých rozkazech!" ostře křikl velitel, "chci mít jen jistotu," klidněji dodal.
"Ano, pane, provedu."

O několik minut později, když Voyager překročil rychlost warp 3, si kapitán Janeway vychutnala svůj poslední doušek kafe, který pro ni připravil její nový přítel Kávovar…

"Jak jste to věděl, pane?" zvědavě se ptal zástupce velitele.
"Co jiného bys čekal, když to řídí ženská," zakroutil hlavou velitel humanoid a do statistiky připsal další vrak.
"Snad se někdy najde někdo, kdo to tady konečně uklidí," potichu si povzdechl.

© 2001 Android