Studiem tvaru a funkce buněk za fyziologických podmínek se zabývá:
cytogenetika.
cytologie.

Hierarchický systém živé soustavy je tvořený:
subsystém 0. řádu-buňka, 1. řádu-tkáň, 2. řádu-orgán, 3. řádu-orgánová soustava, 4. řádu-jedinec, 5. řádu-definovaná populace jedinců, 6. řádu-druh.
subsystém 0. řádu-molekuly, 1 řádu-biopolymery, 2. řádu-nadmolekulární komplexy, 3. řádu-buněčné organely, 4. řádu-buňky.

Do obecné charakteristiky živých soustav nepatří:
z termodynamického hlediska jsou živé soustavy uzavřené.
zpětnovazebný princip a princip amplifikace informací do CNS.

Do obecné charakteristiky živých soustav patří:
autoreprodukce, ontogeneze a fylogeneze.
přítomnost NK a bílkovin.
princip hierarchie.

Biologické vědy dělíme-podle toho, jakou systematickou skupinu studují-na:
mikrobiologii, botaniku, zoologii, paleontologii, antropologii.

Bílkoviny tvoří:
1/2 sušiny živočišné buňky.
1/5 celkové hmotnosti živočišné buňky.

Primární struktura bílkoviny je:
pořadí aminokyselin v bílkovině.
realizovaná díky peptidové vazbě.
u inzulinu známá od roku 1953.

Konformace proteinu:
je tvar, který zaujímá řetězec AK v prostoru.
je sekundární, terciální, případně kvartérní.
podmiňuje funkci bílkovin.
je např. alfa helix a beta skládaný list.

Bílkoviny v buňce mají funkci:
strukturní a enzymovou.
informační.
jsou polyfunkční.

Biokatalyzátory:
urychlují a specifikují chemické reakce.
obsahují alosterické a aktivní centrum.

Alosterická regulace je:
inhibice a aktivace.
založena na principu zámku a klíče.
realizovaná pomocí inhibitoru a aktivátoru.

Informační bílkoviny jsou:
zodpovědné za specifické rozpoznávání antigenů.
signální bílkoviny a receptory.
inzulin, imunoglobuliny, antidiuretický hormon a oxytocin z neurohypofýzy.

Jeden nukleotid vzniká spojením:
pentózy, purinové nebo pyrimidinové báze a kyseliny trihydrogenfosforečné.
deoxyribózy nebo ribózy a báze a kyseliny trihydrogenfosforečné.

Nukleozid vzniká:
odštěpením kyseliny trihydrogenfosforečné z nukleotidu.
připojením pentózy k purinové nebo pyrimidinové bázi.

Dusíkaté báze se v nukleotidech váží s pentózou a kyselina trihydrogenfosforečná se váže se s pentózou:
glykosidickou a esterovou vazbou.

Báze tymin je:
metylovaný uracil.
pyrimidinová báze.

Nejnižší molekulovou hmotnost má:
t-RNA.

Konformace RNA může být:
dvojitá šroubovice u některých virů.
u některých virů podobná alfa helix.
jetelový list.
tvořena také pomocí H-můstků.

Konformace DNA:
je prostorové uspořádání dvou antiparalelně probíhajících řetězců.
je podpořena tvorbou H-můstků.
je pravotočivá šroubovice B a A formy a levotočivá Z formy.

V současné době známe t-RNA v počtu:
61.

Polysacharidy jsou tvořeny z monomerů vazbou:
glykosidickou.

Alfa-D-glukopyranóza má:
OH na 1.C vpravo a OH na 2.C vpravo.

Struktura molekul polysacharidů je:
globulární u škrobu.
větvená u mannanu.
lineární u celulózy.

Eukaryontní buňka:
obsahuje histony a DNA, ribozomy 80S, mitochondrie, dělí se mitózou.
obsahuje DNA a histony v jádře, mitochondrie, ER, cytoskelet, proteiny syntetizuje v cytoplazmě.

Prokaryontní buňka:
obsahuje cirkulární DNA, ribozomy 70S, dělí se binárně, RNA a proteiny jsou syntetizované ve stejném kompartmentu.
obsahuje DNA v cytoplazmě, ribozomy 70S, dělí se binárně, není prokázán cytoskelet.
obsahuje cirkulární DNA v cytoplazmě, RNA a proteiny se syntetizují téměř současně v jednom kompartmentu, dělí se binárně.

Mezi biogenní prvky patří:
dusík.
chlor.
železo.

O formulaci buněčné teorie se zasloužili:
M.J. Schleiden, T. Schwann, R. Virchow, J.E.Purkyně.

Všechny makro- a mikroelementy se podílí na hmotnosti živých soustav:
makro 99,9% mikro 0,1%.

Relativní výskyt uhlíku a kyslíku v živé hmotě činí:
C 20%, O 63%.

Rostlinná buňka:
obsahuje jádro, jadérko, buněčnou stěnu, plazmatickou membránu, plastidy, mitochondrie, vakuoly, ER.
obsahuje jádro, jadérko, vakuoly, diktyozomy, plazmodesmy.
obsahuje jádro, vakuoly, buněčnou stěnu, plastidy, diktyozomy, mitochondrie, chloroplasty.

Živočišná buňka:
obsahuje jádro, jadérko, ER, GA, mitochondrie, ribozomy, chromatin.
obsahuje jádro, plazmatickou membránu, ER, centrioly, GA.
obsahuje centrioly, lysozomy, desmozomy, GA, peroxizomy.
obsahuje jádro, lysozomy, centrioly, desmozomy, peroxizomy.

Příznaky smrti buňky jsou:
dochází k pyknóze jader.
dochází k rozpadu nitrobuněčných membrán.
zvyšuje se barvitelnost jádra.

Fyzikální metody fixace tkání pro přípravu preparátů jsou:
vysoušení.
mrazová sublimace.
zahřívání.

Odvodnění preparátů při přípravě ke sledování pod elektronovým mikroskopem se provádí:
přes vzestupnou alkoholovou řadu.

Nativní preparát epidermis Allium cepa je:
neobarvený.

Fotodynamická barviva jsou:
eozin, erytrozin, chlorofyl, fluorescein, akridin, porfyriny.

Intravitální barviva jsou:
thiazolylová modř.
neutrální červeň.

K chemické fixaci tkání pro přípravu preparátů se používá:
formalín.
kyselina octová.
kyselina pikrová.

Velikost 200 mikrometrů má:
ženské vajíčko.

Rozlišovací schopnost elektronového mikroskopu je:
10 na mínus 6 mm.

Při pozorování tištěného písmene vidíme v zorném poli mikroskopu obraz:
zvětšený, zrcadlový, převrácený.

Rozlišovací schopnost optického mikroskopu je:
10 na mínus 3 mm.

Velikost 0,5 - 1 mikrometr přísluší:
bakteriím.

Mezi postvitální barviva patří:
barvivo Sudan.
eozin.
trypanová modř.

Velikost virů je:
20 - 100 nanometrů.

Při barvení buněk epidermis Allium cepa neutrální červení vidíme v zorném poli mikroskopu:
buňky s lehce červeně zbarvenou vakuolou a buňky s nezbarvenou vakuolou a načervenale zbarvenou cytoplazmou.

Při pokusu na galvanotaxi se nálevníci shromažďují:
u - pólu, kde se vylučuje vodík.

Fotodynamický efekt:
vykazuje eozin při současném působení světla na živé buňky.

Vliv eozinu na kulturu nálevníků je:
eozin poškozuje nálevníky ve spojení s působením světla.

Spóry a cysty:
snesou po krátkou dobu i teplotu nad 100 st. Celsia.

Kryoprotektiva:
jsou to ochranná média proti poškození buněk nízkou teplotou.
zmenšují pravděpodobnost, že buňka bude krystalky ledu roztrhána.
jsou reprezentována glycerolem.

Vlastnosti gama-paprsků jsou:
zasahují i hluboko uložené orgány.
relativně málo ionizují.

Ultrafialové záření:
vede ke vzniku kovalentních vazeb mezi sousedními thyminy DNA - tzv. thyminových dimerů.
poškozuje pyrimidinové báze.
používá se k umělé mutagenezi.

Lyofilizace:
slouží k uchování genofondů organizmů, kterým hrozí vyhynutí.
využívá se k uchovávání transplantátů (epiteliálních, kostních, chrupavčitých) v tkáňových bankách.
je vakuové mražení.
je to částečná sublimace vody.
slouží k uchovávání buněk v životaschopném stavu po řadu let.

Ultrafialové záření:
má kratší vlnovou délku než záření ve viditelné oblasti spektra.
jeho fotony pronikají pouze do nejpovrchnějších vrstev tkání.
má baktericidní účinky a využívá se ke sterilizaci.

Radiosenzitivita buňky:
klesá v přítomnosti radioprotektiv.
je větší u buněk kostní dřeně, lymfatických uzlin, epitelů, zárodečných buněk.
je větší v přítomnosti kyslíku.

Vlastnosti alfa-částic jsou:
mají velký efekt na buňku
způsobují velké množství ionizací.
mají malou rychlost.

Vliv nízkých teplot na buňku:
k poškození buňky dochází při jejím zmrazování i rozmrazování.
zmrazování buněk se provádí pomocí tekutých plynů - např. dusík, helium.
čím méně je vody v buňce, tím je buňka rezistentnější na chlad.

Kryoprotektiva:
patří mezi ně např. glycerol.
jsou to ochranná média proti poškození buněk nízkou teplotou.

Příznaky smrti buňky jsou:
autolýza.
ztráta selektivní propustnosti plazmatické membrány.
katabolizmus převažuje nad anabolizmem.
dochází k rozpadu nitrobuněčných membrán.
zvyšuje se index lomu buněčných struktur.

Faktory působící na buňku nespecificky:
jsou kyseliny, aldehydy.
jsou těžké kovy.
ja např. podstatné zvýšení teploty - nad 100 st. Celsia.

Mechanizmus účinku ionizačního záření:
dochází k poškození ionizacemi a excitacemi.
vznikají volné radikály H a OH.
dochází k chromozomovým zlomům.

Faktory působící na buňku specificky:
ovlivňují pouze některé struktury či funkce buňky.
jsou mikrotubulární toxiny.
jsou enzymové jedy.

Barbituráty:
inhibují dehydrogenázy.

Mechanizmus účinku mitomycinu C je:
kovalentně se váže s guaninem a cytozinem.
postižení replikace DNA.

Kyanidy:
otravují cytochrom a a cytochrom c.

Ankaplery:
odpojují oxidace od fosforylace ADP na ATP.

Mechanizmus účinku puromycinu je:
uvolňuje nedokončený polypeptid z ribozomů.

Cytochalazin B:
brání zaškrcení buňky vazbou na aktinomyozinový komplex.

Jedy zasahující do membránových transportních funkcí nebo do membránových struktur jsou:
saponiny.
antibiotikum nystatin.
peptidy z včelího a hadího jedu.

Mechanizmus účinku alfa-amanitinu z muchomůrky zelené:
blokuje transkripci.

Kolchicin:
znemožňuje rozchod chromozomů k polům buňky.
brání tvorbě mitotického vřeténka.

Exocytóza:
je výdej látek ze sekrečních měchýřků.
je spojena s recyklací membrán.

Membrány:
rozdělují buňky na kompartmenty.
vykazují všechny kontinuitu s výjimkou mitochondrií.
plazmatické u prokaryont vykonávají všechny funkce.

Biomembrány jsou syntetizovány:
asymetricky.
v hladkém ER.

Hladké ER:
je specializované na metabolizmus lipidů a biomembrán.
v jaterních buňkách realizuje detoxikace.
je totožné se sarkoplazmatickým retikulem.

Chloroplasty:
vodu a oxid uhličitý využívají k tvorbě glukózy - reakce za tmy.
obsahují stroma.
stejně jako mitochondrie tvoří ATP jako zdroj energie pro všechny pochody v buňce.
využívají energie světla k fotolýze vody - světelná reakce.

Cis strana Golgiho aparátu:
je na opačné straně než strana trans.
splývají s ní měchýřky z ER.
je přivrácená k ER.

Receptory:
jsou glyko- a lipoproteiny v membránách.
slouží k přenosu signálních molekul.
mají podjednotkovou strukturu..

Mnohostupňová regulace:
je v organismech častá.
umožňuje amplifikaci.
umožňuje regulaci přenosu signálu na každém stupni.

Bílkoviny membrán:
tyčinek sítnice jsou jen rodopsiny.
jsou stejně jako lipidy membrán amfifilní.
jsou členěny do 5 velkých skupin.

Biomembrány:
jsou asymetrické.
proteiny jsou lokalizovány jako periferní, penetrující a transmembránové.
fúze lidské a myší buňky dokazuje fluiditu biomembrán.
jejich molekuly jsou k sobě poutány slabými vazbami.

Hemolýza nastává u:
erytrocytů v hypotonickém prostředí.

Biomembrány:
vznikají autoorganizací.
současná představa o molekulární struktuře se označuje jako fluidně mozaikový model.

Skupinová translokace:
je např. fosfotransferázový systém transportu cukrů spojený s jejich fosforylací (u bakterií).
je spojeno se změnou přenášeného substrátu.
je aktivní membránový přenos.
je např. transport disacharidů přes sliznici tenkého střeva, který je spojen s jejich hydrolýzou.

Základní tvar buněk je:
kulovitý.

Signál se dostává k efektoru:
receptor-iontovým kanálem.
receptor-G-proteiny-efektor.
pinocytózou.

Buněčnou stěnu mají:
buňky hmyzu a hub.
většina rostlinných buněk a někteří živočichové.

Mitochondrie na rozdíl od chloroplastů:
mají vnitřní membránu tvořící kristy.
mají rozdíl pH využívaný k tvorbě ATP roven 1.
obsahují matrix.

Transmembránové proteinové kanály:
nevyžadují dodání energie.
umožňují selektivně určovat ionty, které budou procházet.
umožňují usnadněnou difúzi.
jsou regulovatelné specifickou ligandou či změnou elektrického potenciálu.

Prostá difúze:
rychlost je závislá na koncentračním spádu.
umožňuje průchod mastných kyselin, éteru, vody, alkoholu a močoviny přes plazmatickou membránu.
má fyzikální charakter.

Plazmatická membrána:
u G minus bakterií je vnější a vnitřní.
její vnější sacharidová složka navazuje u prokaryont, rostlin a hub na periplazmatický prostor a buněčnou stěnu.
u živočišných buněk přechází v glykokalyx a ten v extracelulární matrix.

Nekróza:
je proces, při kterém umírají celé buněčné populace.
začíná rozrušením organel.
je vyvolaná působením nepříznivých vnějších faktorů.

Apoptóza:
je proces, při kterém umírají jednotlivé buňky.
začíná rozpadem jádra.

Princip fosforylace:
rozdíl pH se vyrovnává - energie uvolněná při zpětném přechodu protonů přes membránu se konzervuje ve formě ATP.
je stejný pro mitochondrie a chloroplasty.
elektrony s vysokou energií jsou předávány mezi membránovými enzymy, část jejich energie se využívá k transportu protonů z jedné strany membrány na druhou.

Pinocytóza:
se dělí na konstitutivní a receptory zprostředkovanou.
je spojena s recyklací plazmatické membrány.
je počáteční fází regulovaného transportu látek v buňce.
realizuje rychlý příjem cholesterolu.

Epitelová buňka střevní sliznice:
přijímá glukózu spolu s Na.
glukóza do ní přichází proti koncentračnímu spádu.
vydává glukózu po koncentračním spádu.

Vysíláním pseudopodií mění funkčně svůj tvar:
monocyty-makrofágy.
kořenonožci.
leukocyty-mikrofágy.

Molekulární struktura membrán:
je tvořena lipidy a bílkovinami v poměru 1:1.
je tvořena lipidy a bílkovinami v poměru 3:1 v myelinu nervových vláken.
je tvořena lipidy a bílkovinami v poměru 1:3 ve vnitřní membráně mitochondrií.

Fúze myší a lidské buňky:
byla poprvé realizovaná Freyem a Edidinem.
poskytuje důkaz fluidního charakteru plazmatické membrány.
během 10 min. jsou myší antigeny rovnoměrně rozptýleny mezi lidské.

Mitochondrie:
nové vznikají příčným dělením a pučením.
mají DNA, která je z 90% tvořena introny.
nové vznikají autoreprodukcí.

Indukovaná fagocytóza:
je příjem pevných částic.
cizorodé částice označené IgG reagují se specifickými receptory makrofága.
je např. fagocytóza bakterie makrofágem
je důležitý obranný mechanizmus.
je realizovaná pomocí mikrofilament.

Mitochondrie:
Krebsův cyklus a beta oxidace jsou lokalizovány v matrix.
vnitřní membrána obsahuje enzymy respiračního řetězce a komplex ATP-áz.

Drsné ER:
je specializované na metabolizmus bílkovin.
váže se na něj větší podjednotka ribozomu.
je ho hodně v sekrečních a nervových a jaterních buňkách.

Přenašeče:
realizují skupinovou translokaci.
realizují synport a antiport.
realizují usnadněnou difúzi = pasivní transport.
realizují aktivní transport.

Mezi signální molekuly patří:
xenobiotika.
neurotransmitery.
hormony.

Komunikační systém buňky tvořený sítí kanálků a cisteren představuje:
ER.
sarkoplazma.

Golgiho aparát:
je potřebný pro modifikaci látek syntetizovaných v ER.
je potřebný pro syntézu polysacharidů.
má sekreční funkci.
obsahuje hodně vitamínu C.

Na-K pumpa:
pracuje tak, že 3 Na jdou z buňky a 2 K do buňky v jednom cyklu.
zabezpečuje dostatečné množství K v buňce.
je protein s ATP-ázovou aktivitou.

Golgiho aparát je tvořen:
měchýřky.
dictyozomy.
cisternami.

Sekreční dráha:
je určována cytoskeletem.
začíná na drsném ER.
je určována membránovými proteiny.

Glykokalyx:
je lokalizován na vnější straně plazmatické membrány.
zúčastňuje se transportu látek.
ovlivňuje povrchové napětí.

Pinocytóza:
se vyskytuje u všech rostlinných a živočišných buněk.
patří do endocytózy.
je zodpovědná za alergie.

Peroxizomy:
enzymy (kataláza) jsou syntetizovány na cytoplazmatických ribozomech.
jejich membrány vznikají z hladkého ER.
v játrech detoxikují alkohol na acetaldehyd.

Adenylátcykláza:
je to klasický „druhý posel“.
je povazovaná za univerzální přenašeč hormonálních regulací.
je realizovaná G proteinem.
katalyzuje tvorbu c-AMP z ATP.
je proteinem membrány.

Oxid dusnatý:
je plynný hormon, který vzniká z argininu.
vyvolává tvorbu cGMP.
je „druhý posel“.
vzniká v buňce díky zvýšené koncentraci Ca kationtů.
jeho nedostatek je spojený s poruchou potence.

U člověka je prokázaná fagocytóza u:
mikrofágů.
leukocytů.
makrofágů.

Fagocytóza je vlastností například:
kořenonožců.

Většina barviv se do buňky dostává:
difúzí.

Mezi fyzikální mechanizmy vstupu látek do buňky patří:
osmóza
difúze.

Lecitin:
je fosfolipid.
je podstatnou složkou biomembrán.
má polární hlavičku a 2 nepolární řetězce.

Lysozomy:
vznikají odštěpením z GA na trans straně.
patří k nim: trávicí vakuoly, multivesikulární tělíska, autofagické vakuoly.
primární - obsahují trávicí enzymy.

Katabolické organely:
u živočichů jsou lysozomy a peroxizomy.
realizují apoptózu, konkrétně lysozomy.
u rostlin jsou vakuoly a glyoxyzomy.

Mitochondrie u člověka:
mají životnost několik dní.
vytvoří denně takové množství ATP, které se rovná hmotnosti těla.
jsou největší v játrech a nejmenší v axonech.

Mikrofilamenta:
vytvářejí stresová vlákna u pohybujících se buněk.
jsou součástí všech eukaryontních buněk.
vytvářejí kontraktilní prstenec u dělících se buněk.
vytvářejí v cytoplazmě souvislou síť.

Mikrofilamenta:
tvoří světločivné výběžky tyčinek.
mají význam v kontaktní inhibici buněk.
vyskytují se v lamelipodiích.
tvoří vodící lamely, což má význam při améboidním pohybu.

Mikrofilamenta:
jsou silné 7 nanometrů.
jsou schopná kontrakce.
jejich základní stavební jednotkou jsou globulární bílkoviny.

Mikrofilamenta:
tvoří kontraktilní prstenec u dělících se buněk.
jsou součástí desmozomů.
jsou v mikroklcích epiteliálních buněk.
tvoří světločivné výběžky tyčinek.

Intermediární filamenta:
dodávají mechanickou pevnost výběžkům nervových buněk.
odpovídají představě jakési buněčné kostry.
jsou součástí všech živočišných buněk.

Intermediární filamenta:
jsou silné 10 nanometrů.
molekuly proteinů intermediárních filament jsou vždy fibrilární.

Intermediární filamenta:
přecházejí z jedné buňky do druhé a tím mechanicky zpevňují tkáň.
bílkoviny intermediárních filament jsou fibrilární.
tvoří v buňce síť, podél které dochází k transportu molekul.
dodávají mechanickou pevnost výběžkům nervových buněk.
drží tvar buňky.

Mikrotubuly organizující centra (MTOC) jsou:
kinetochor.
bazální tělíska.
centrozom.

Mikrotubuly:
jejich základní stavební jednotka je globulární bílkovina.
jejich základní stavební jednotka je tubulin.
jsou silné 23 nanometrů.

Mikrotubuly:
jsou součástí všech eukaryont bez výjimky.
základní protein je tubulin.
tvoří bičíky, řasinky, dělící vřeténka, nervová vlákna
tvoří dělící vřeténko.

Buněčná stěna může obsahovat:
celulózu.
bílkoviny.
chitin.
mannany.

Kinocílie všech eukaryontních buněk mají:
2 centrální mikrotubuly a kolem 9 zdvojených mikrotubulů.

Proteiny extracelulární matrix jsou:
kolageny.
glykoproteiny.
fibronektin, laminin.
proteoglykany.
elastin.

Rotační pohyb bičíků je uskutečňován:
přepojováním ramen dyneinu, které vede ke vzájemnému posunu dublet mikrotubulů.
posunem mikrotubulů vůči sobě.

Aktinové jedy jsou:
cytochalazin.

Tubulinové jedy jsou:
vinblastin.
vinkristin.
taxol.
kolchicin.

Dynein:
je ATP-áza.
hraje roli při rotaci bičíku.

Dělící vřeténko:
je tvořeno mikrotubuly.
není strukturou stálou, vytváří se na začátku mitotického dělení jádra a po jeho skončení zaniká.

Kinezin:
je protein ATP-áza.
se též pohybuje podél mikrotubulů.
je protein, který translokuje membránové organely podél mikrotubulů.