Na první květnový víkend (od pátku do neděle) fanklub Trekkies TNG naplánoval pro všechny aktivní trekkies akci zvanou Trekčundr - třídenní pěší výlet v malebném okolí řeky Berounky. Co účastníky čekalo a neminulo? :)

Akce započala o deváté hodině ranní v pátek na Hlavním nádraží v Praze, odkud jsme se rychlíkem přesunuli do Berouna. Přímo z nádraží (po krátkém, hladovém a podle toho ničivém nájezdu na místní stánek s občerstvením a výtečnými marokánkami) se vyrazilo po modré nahoru kopcem do dva kilometry vzdálené osady Tetín, místa, kde podle legend stál hrad Krokovy dcery Tety, sestry bájné Libuše. První historické zmínky o hradu, jehož zřícené základy dnes zdobí skálu nad údolím Berounky, jsou však až z poloviny 10. století. Podle těchto spisů na hradě krátce pobývala sv. Ludmila se svým vnukem sv. Václavem. Sv. Ludmila také byla na hradě Tetíně zavražděna. Od kořenů historie křesťanství v Čechách se poté zamířilo po zelené turistické značce kolem Tobolského vrchu do vesnice Tobolky, a dále po žluté až na parkoviště pod Koněpruskými jeskyněmi. Tento krasový útvar je přes 2 km dlouhý, téměř 70 m hluboký a od roku 1959 je veřejnosti zpřístupněno 620 metrů jeskyní. Zajímavostí je určitě fakt, že ve svrchních patrech byla nalezena penězokazecká dílna z 15. století. Po krátkém demokratickém hlasování, zdali jeskyně navštívit nebo ne (polovina byla pro, polovina proti) bylo rozhodnuto místo toho navštívit vrch Zlatý kůň, a pokračovat dále po naučné stezce až k lomu Kobyla (cestou jsme nezapomněli zanechat po sobě reklamu na premiéru Star Treku XI v podobě kamenné delty).

Tento bývalý lom na vápenec byl v roce 1929 uzavřen a od té doby ponechán vlastnímu osudu. Výsledkem je unikátní místo, kde můžete spatřit celou řadu živočichů, rostlin a geologických útvarů a jevů, včetně archeologických nálezů z pravěku. A hlavně jde o lokalitu, kde byl natáčen první český ST fanfilm Metrénský incident, takže jsme si udělali malou soukromou výpravu "po stopách Metrénského incidentu". Omimu paměť slouží velmi dobře, vzpomínek vydoloval vskutku hodně.

Čas se ale klonil k večeru a protože nás v kempu očekávali úderem osmé, zamířili jsme dále po žluté k vrchu Kotýz. Jeho okolí nabízí několik velmi zajímavých geologických útvarů, zejména Jelínkovu bránu (skalní most) a dvě jeskyně - Aksamitovu bránu a Děravou jeskyni. Ve druhé jmenované byly také nalezeny archeologické památky na lovce z doby kamenné. Na samotném vrchu Kotýz se pak nachází zbytky keltského hradiště. Díky keltskému osídlení se k okolním přírodním útvarům váže celá řada legend a pověstí. V Aksamitově bráně jsme se krátce zastavili a v místní návštěvnické knize zanechali památku v podobě nezbytné delty a podpisů účastníků výpravy.

Závěrečná cesta po zelené do Berouna se obešla bez vážnějších příhod, jen to stoupání jsem si mohl já, coby horský vůdce, odpustit, jakož i následující zacházku za nákupy v Kauflandu, jen aby znavení členové výpravy při cestě od Kauflandu do kempu zjistili, že Billa byla mnohem blíže :P

Do autokempu Plešivec jsme dorazili utaháni, ale spokojeni. 'Horský vůdce' si navečer přichystal překvapení v podobě chyby ve výpočtu kilometrů, když se původní plán 13,5 km natáhnul na malebných 23 km. To už ale dorazili i zbylí účastníci Trekčundru, kteří v pátek vypomáhali s májovými slavnostmi ve Vlašimi. Původní plán večerního opékání byl přesunut na sobotu, místo toho jsme se spokojili s čajem, pivem, tlačenkou a párky z místní restaurace.

Spalo se tedy v autokempu, v chatkách i stanech. Vstupné na akci nebylo, s financemi jel každý sám za sebe, ubytování se platilo rovnou v pátek, společně se zaplatila pouze jízdenka za vlak. Peřiny z chatek byly rychle uloupeny posádkami jednotlivých stanů a použity místo karimatek. Ještěže si chataři chytře přibalili spacáky, protože jinak by stanařům bylo ráno samou zimou ouvej!

Sobotní pochod začal před desátou hodinou dopolední. Oproti původnímu plánu jsme zahájili cestu nikoliv cestou do svatého Jána pod skalou, ale dopravou vlakem na Karlštejn. Důvod byl prostý - ze sv. Jána se dalo odbočit po modré k blízké železnici pro případ, že by celodenní tůra byla nad naše síly, neboť 'Horský vůdce' špatně spočítal kilometráž i na sobotu. Přesun na vlak se samozřejmě neobešel bez starého dobrého sprintu, kdy omi neváhal vložit svou pomyslnou botu mezi dveře a zdržet odjezd vlaku. Teprve na palubě jsme přivítali poslední účastníky výpravy (on_offa s rodinou) a zjistili jsme, že přirážka za nákup lístku ve vlaku se násobí počtem osob a ne počtem lístků. O 47 Kč později jsme stáli na nástupišti pod Karlštejnem. Historii hradu netřeba vypisovat, vždyť málokterý hrad dosáhl takového věhlasu a známosti. Podstatná část výpravy pod vedením Bedraz zamířila alespoň na krátkou prohlídku podhradí, zatímco zbytek zavítal do doporučené hospody na točenou kofolu či malinovku a kuřecí vývar podávaný přímo v malém kastrůlku.

Po občerstvení jsme vyrazili po modré trase směr lomy Amerika, kde se k nám připojil příletnuvší Lore.

Soustava vápencových lomů Amerika je oblíbenou trampskou destinací, místem se zajímavou historií a bohatým zdrojem pověstí a příběhů k táboráku. Žlutá trasa vede kolem tří největších lomů - Velké Ameriky, Malé Ameriky a Mexika. Hlavně posledně jmenovaný lom je nechvalně proslulý jako "Český Mauthausen" - místo, kde političtí vězňové komunistického režimu museli nuceně těžit vápenec v podmínkách, které si v ničem nezadaly s nejkrutějšími koncentračními tábory nacistického režimu.

A právě Mexiko nám dalo trošku zabrat. Unešeni krásou Velké Ameriky jsme poněkud ztratili žlutou stezku a než ji Dark a Omi znovu nalezli, stihli jsme se naobědvat a zreorganizovat síly.

Lina měla naštěstí výbornou mapu i znalost okolí, takže za její asistence jsme si ukrátili zhruba tříkilometrovou zacházku a po neznačených stezkách se napojili na červenou trasu vedoucí kolem malebných (leč v daném období bezvodých) vodopádů na sv. Jana. Chakotay se cestou pochlubil s historkou, kterak je po této cestě pro kamzíky protáhl kolega v rámci cyklovýletu. Narazili jsme cestou i na malou jeskyni, kam se odvážně vydalo i několik jedinců v červeném. Nebojte, měli smlouvu na dvě epizody, takže se jim nic nestalo! :)

Závěrečný kopec do sv. Jana byl už výkonem síly vůle a hlavně těšení se na údajně výbornou hospodu ve vesnici. Tip nezklamal - nejenže jsme se skvěle najedli, přímo od hospody v příhodný čas také odjížděl autobus přímo do Berouna! Vesnice sv. Jan samozřejmě skýtá celou řadu památek: podle pověstí zde v 9. století pobýval poustevník Ivan, po jehož smrti kníže Bořivoj údajně postavil a vysvětil kapličku. Ta pak v 11. století přešla do správy ostrovského benediktinského kláštera. Poté, co byl jejich klášter v 15. století zničen husity, přesídlili benediktíni do Sv. Jana (tehdy známého jako Sv. Jan ve skalách) a usídlili se zde natrvalo. V minulém století vystřídal klášter mnoho funkcí, byl třeba školou příslušníku STB, vězením či archivem Ministerstva vnitra. V dnešní době je v něm umístěna Vyšší odborná pedagogická škola. Kromě kostela sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana v obci najdeme také kapli sv. Kříže a kapli sv. Maxmiliána. Z vrcholku kopce se nabízí překrásný výhled do okolní krajiny - na tento výšlap již ale opravdu nezbývaly síly (za den jsme ušli opět asi 23 km).

Po příjezdu do Berouna se ještě nakoupily párky na večerní opékání, v kempu jsme pak nafasovali dřevo a sekyrku ála ruská ruleta (věděli jste, že jednou za tři rány čepel vyletí z topůrka - jen jste nevěděli, při jaké ráně), a večerní zábava mohla začít. O její plody se s vámi určitě podělíme na Trekfestu 009, takže nezapomeňte přijet v hojném počtu! :)

V neděli po rychlé snídani jsme složili stany, uklidili chatky, ošetřili pleš kapitána Nera :P a prohnali Lora - kdyby Data věděl že nemá rád opalovací krém... a rychlostí blesku se přesunuli na Berounské hrnčířské a řemeslnické trhy.

Každý z nás nejednou zaplakal, že nevlastní alespoň bankovní účet ve Švýcarsku, nebo rovnou tiskárnu peněz, protože na tyto trhy by člověku nestačila ani petitisícovka. Původní plán projít si v klidu trhy a na oběd si zajít do místní pivovarky vzal také rychle za své, protože stánky s plody maďarské, slovenské a české kuchyně rychle zaplnily žaludky většiny účastníků. Stavili jsme se tam alespoň na točenou kofolu a ochutnávku Berounského medvěda, a při studiu jídelního lístku jsme došli k názoru, že tak plní zas nejsme, a s chutí si dali druhou porci. Inu, naše láska k jídlu je legendární. Oběd také celý Trekčundr uzavřel - takže nashledanou zase za rok v dalším krásném koutě naší republiky!

Trekčundru se zúčastnili Dark, První ze dvou, omi, Chakotay, Bedraz, Zina, BorgAI, Lina, Xyll, Samuel D. Thorn, Praotec Trekkie, Lore a On_off s rodinou, na sobotní večerní opékání zavítal také Snorchl.

© Darknight (2009)
foto Borg AI a omi
www.TREKKIES.cz