TOC 2007 očima náhodného kolemjdoucího (Vašek "m0rt" Korbel)

Na tenhle turnaj jsem vůbec původně neměl jet. Ale náhoda (mno dobře, taky příjemně strávený páteční večer) způsobila, že jsem v Praze byl... řekněme nucen přenocovat, a po menší telefonické konzultaci se také rozhodl jít se podívat na slavné Teritorrial Open Championship.
A tak se i stalo, že onoho krásného jedenadvacátého dne dubnového kousek po jedenácté (snad si to pamatuju dobře) do herny Outpost vklopýtala skupinka čítající Davida Svobodu, K'Nara a mou lehce kouřem páchnoucí maličkost. V naší tradiční zadní místnosti vládl čilý ruch. Věc to byla pochopitelná, jelikož a protože, jak je lidské povaze vlastní, většina účastníků vyplňovala decklisty až na místě. Bohužel, slovenská výprava nedorazila, stejně tak jako jeden z favoritů, Radek Klein, jehož sklátila choroba. I Macek-nebo-Ramirez-nebo-jak-si-teď-nechává-říkat zbaběle zůstal doma, museli jsme si tedy vybrat jiný terč vtipů.

Karlův přesvědčovací talent nelze podcenit, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Za chvilku už jsem zíral na vypůjčené kadety a naslouchal instrukcím, neb jsem byl ukecán k účasti, což původně opravdu nebylo v plánu, vzhledem k tomu, že se mí Klingoni povalovali doma, a já měl za sebou stěží tři hodiny spánku, a to ještě v růžovo-fialovo-bílé pruhované noční košili. Po vyplnění starých známých PADDů a čekání na opozdilce s decklisty (viď Davide?) už nic nebránilo tomu, aby se turnaj rozjel.
Mno, instrukce mi nebyly vůbec, ale vůbec platné. Jako obvykle při mém štěstí mě čekal "oblíbený" zahajovací soupeř, Vláďa Vrbata a jeho zbrusu nová TOSka. Nejrychlejší hra prvního kola. Sotva jsem se dostal k jednomu pokusu o misi. Aspoň jsem měl čas vyrazit dopředu a využít možnosti posílit svoje Klingony o novinky z nejčerstvější edice "These Are The Voyages.." doplněné o obligátní Reflexe (a nezůstalo jen u jednoho odběhnutí).

Náš milý Kája se tentokrát vytasil s dlouho připravovanou novinkou, a to sice exceloidním zpracováním tabulky turnaje, Ta dost ulehčila a urychlila práci. A tak se slunko přehouplo přes poledne, odpoledne utěšeně ubíhalo v klasické atmosféře turnaje, jen škoda, že se nám tam ke konci nakyblíkovala kasta tvorů srovnatelných s Rémany (dobře, možná křivdím Rémanům). Ano přátelé, byli to "Medžikáři", co si nezadají v hlučnosti s rómskou rodinou v supermarketu, co narušili naši pohodu.

Nakonec bylo vše podtrženo a sečteno, a tak se už mohlo přikročit k slavnostnímu vyhlašování a předávání cen.

Celkové pořadí vypadalo takto:

A pak už byl čas rozejít se domů...

Co říci na závěr? Podařený turnaj, to rozhodně, a i já, přesto, že jsem k těm kadetům přišel jak slepý k houslím, uhrál sotva jednu výhru, a turnaj skončil právě, když už jsem se s nimi konečně začínal sžívat, jsem byl spokojen, i díky tomu, co se mi povedlo sehnat si do balíčku (a bratrovi jako dárek k narozeninám).
Dobrá nálada trvala i po celou cestu domů, navzdory tomu, že do mě David celou cestu hučel, že skončil čtvrtý, má plaketu, atakdále atakdále a ještě nejednou dokola :-P.
Nuže, těším se na "příště" ať to bude v Outpostu, nebo na FFku, kam snad, doufám, asi, nejspíš i dorazím.

© 2007 Vašek "m0rt" Korbel + Margh
STCCG.voyager.cz