Chtěla bych se s vámi podělit o své dojmy a zážitky z velké startrekové události, která se koná v londýnském Hyde Parku do konce března 2003. Pro ty z vás, kteří stále ještě váháte, zda tuto výstavu navštívit ještě v Londýně nebo až dorazí do Vídně, snad vám tato reportáž pomůže při rozhodování.

Výstavu jsem navštívila se svým manželem Petrem v neděli 19.1. jako první návštěvníci, hned od 10.00 hod. Protože jsem se bála, aby vůbec měli na termín mé návštěvy výstavy volné lístky, měli jsme je objednané předem - jistota je jistota. Prohlídky začínají vždy po dvou hodinách, kdy tam pustí vždy jen 100 Star Treku chtivých lidí. Není ale pravda, že vás po uplynutí této doby vyženou a pustí tam další skupinu, jak jsem si původně myslela. Můžete tam být, jak dlouho chcete - já jsem na výstavě vydržela téměř čtyři hodiny. Ale teď již jen mé dojmy.

Tak takhle to vypadalo zvenku, obrovský stan o rozloze 7000 m2. Celková váha výstavy je cca 250 tun a obsahuje 300 autentických rekvizit, kostýmů a modelů. Složená exhibice se přepravuje ve 180-ti velkých lodních a 30-ti standardních kontejnerech, a tak jsem byla celá netrpělivá, co se ukrývá uvnitř.

A uvnitř se skrýval kouzelný ST svět. Byly zde zastoupeny relikvie ze všech 5-ti televizních seriálů a 10-ti celovečerních filmů. Ale vezmu to pěkně od začátku. Po kontrole vstupenek a absolvování místnosti, která byla taková spíše uvítací, jsem se náhle ocitla v prostoru, kterému dominoval obrovský model původní Enterprise a klingonský Dravý pták. Dále zde byly zavěšeny (už v menším měřítku) modely dalších nejrůznějších lodí. Dále jsme si zde mohli prohlédnout nejrůznější rekvizity např. křeslo kapitána Picarda, klingonské křeslo, různé hvězdné mapy, panely, LCARS obrazovky atd.

Nad vstupem do další části expozice byla velká obrazovka, kde se promítaly ukázky z různých ST filmů a seriálů. Následující prostor je největší. Hned mě zaujala část výstavy věnovaná Nemesis, kterou jsem v té době ještě neviděla, a proto pro mě byly některé fragmenty cizí a mohla jsem si jen představovat, k čemu ta která věc ve filmu asi sloužila. Naprostou senzací byl model Scorpiona ve skutečné velikosti. Vypadal opravdu jako plně funkční, jen do něj nasednout a odletět vzhůru za dobrodružstvím.

Další část expozice byla věnována DS9 a obsahovala spoustu rekvizit z tohoto seriálu. Mně se moc mi líbil Quarkův bar.

Ve skleněných vitrínách se nacházela spousta mimozemských masek nejrůznějších ras, ukázky kostýmů a uniforem a také mnohé typy zbraní a trikordérů. Mně se asi nejvíce zaujal regenerující se Borg, který jen a jen promluvit ... odpor je marný ...

Exponátů bylo opravdu nepočítaně. Byla zde umístěna spousta obrazovek, na kterých jsme mohli sledovat nejrůznější videa např. ukázky z maskování a líčení, rozhovor s p. G. Roddenberrym, producenty, maskéry atd. Rovněž zde byly ukázány "magické momenty", což jsou nejlepší části seriálů a filmů. Mohli jsme si zde také ověřit své znalosti pomocí počítače, kdy nám byly postupně kladeny otázky ze světa Star Treku a my jsme na ně museli odpovídat. Na stěnách pak visely nejrůznější materiály o hercích, postavách, lodích, Star Trek v datech a mnoho dalšího.

Byla jsem moc nadšená, že jsem si konečně mohla na vlastní oči důkladně prohlédnout můstek kapitána Kirka. Byla to ta část výstavy, kam jsem se několikrát vracela, jako bych se nemohla do sytosti nabažit. Jakoby z tohoto prostoru dýchal duch původní série Star Treku.

Asi po dvou hodinách prohlídky už bylo na čase si chvilku odpočinout a dát si něco k pití. K tomu nám skvěle posloužila restaurace Hvězdné flotily, vytvořená v duchu lodního baru.

Po malé přestávce jsme se vydali prohlédnout zbrojnici kapitána Archera, kde jsme viděli spoustu torpéd, jejich ovládací panely a také jednu z nepřátelských ras nového seriálu - masku Sulibana.

A pak jsme prožili jedno velké překvapení, se kterým jsme vůbec nepočítali. Mezi stále přibývajícím davem lidí jsem náhle spatřila velkou startrekovou hvězdu, představitele kapitána Picarda - Patricka Stewarta v doprovodu dvou dalších herců. Byli velice milí a ochotně se s námi vyfotili. Trošku mě však překvapilo, že ostatní návštěvníci byli zpočátku k jeho postavě poměrně chladní, jako by ho přehlíželi, jako by byli na přítomnost herců jeho rozměru zvyklí. Jakoby se zdálo, že se osmělili požádat o společnou fotografii až potom, když zjistili, že nám se to povedlo. Kriticky musím uznat, že opravdu není vůbec nafoukaný a ochotně se dával s kýmkoliv do řeči.

Samozřejmě, že jsem si neodpustila ani "vesmírný výlet" v simulátoru, kam se vešlo až 19 dobrodružství chtivých lidí a které byly postaveny v duchu transportérů. Škoda jen, že se ve všech čtyřech odehrával ten samý a poměrně krátký děj.

Úplně nejúžasnější ze všeho byl závěr. V místě označeném jako východ jsme se postavili do fronty, protože i ven se vycházelo v určitém počtu lidí. Najednou se dav pohnul a já jsem nebyla na výstavě, ale stála jsem přímo ve strojovně Enterprise D. Teprve teď jsem začala prožívat to pravé Star Trek dobrodružství. V tu chvíli jsem byla v úplně jiné realitě, která zatím byla jen v mých představách, které se náhle proměnily ve skutečnost. Měla jsem pocit, že jsem opravdu ve Star Treku - na palubě Enterprise D. Než jsem se stačila pořádně vzpamatovat, rozezněl se červený poplach a počítač nám oznamoval, že hrozí nebezpečí výbuchu warp jádra. Stála jsem přímo u něho, když najednou začalo měnit barvy a blikat. Za chvilku se z něj začalo kouřit a hlas počítače byl stále varovnější - RED ALERT, RED ALERT. Museli jsme rychle opustit strojovnu a nasednout do turbovýtahu. Ale i ten začínal mít problémy, vypadávala elektřina, byl cítit kouř a objevil se dým. Najednou se otevřeli dveře a my jsme vystoupili na můstku. Byl opravdu nádherný, přesně jako v seriálu. Než jsem se stačila porozhlédnout, už jsme začínali prožívat střet s Borgy. Na velké obrazovce (s velmi kvalitním obrazem), jsme sledovali, jak na nás útočí a jak je proti nim celá vesmírná flotila bezbranná. Vše bylo umocněno speciálními vizuálními efekty nejen světelnými, ale otřásala se i podlaha. Samozřejmě, že Borgové byli nakonec poraženi. Rozsvítilo se a my jsme si můstek mohli prohlédnout v celé své kráse. Bohužel byla tato část expozice vázána na další návštěvníky, tak jsme se mohli zdržet jen velmi malou chvilku.

A to už je téměř vše. Já jsem byla výstavou nadšená. Na chvíli jsem zapomněla na starosti všedního dne, na chvíli se pro mě Star Trek stal skutečností. A myslím si, že nejen pro mě. Člověk zde měl možnost zjistit, jak početná a různorodá komunita Star Trek fanoušků je. Potkávali jsme zde stejně tak 6-ti leté děti, jako 70-ti leté babičky. Výstava byla zajímavá i tím, že člověk nebyl stále někam posílán, kde by měl na každý exponát jen určitý čas, ale že měl naprostou volnost a mohl se kdykoliv a kamkoliv vrátit a vše pořádně prostudovat. Jen k můstku Enterprise z TOS jsem se vracela nejméně 10x. Byla to úžasná představa, že právě v tomto prostředí, v tomto kapitánském křesle prožívala svá dobrodružství posádka v čele s kapitánem J. T. Kirkem.

Všichni známe jména hlavních hrdinů a jejich představitelů, tvůrce seriálu s pár dalších lidí, ale až tady si člověk uvědomil, kolik dalších se podílí na tom, aby Star Trek byl tím, čím je. Prostě lidí "za scénou", kterých musí být minimálně stovky. Někdo totiž musí všechny ty rekvizity, zbraně, kostýmy atd. navrhnout, někdo je musí barevně doladit, někdo je musí ušít a vyrobit. A to tak, aby vše vzájemně tvořilo harmonický celek, který známe.

Tady si člověk uvědomil, že "velká" věc nemusí být zas až tak velká a tak mě udivilo, jak jsou některé rekvizity, určené především pro trikové záběry, malé. Příkladem byla T´ Lani military command centre. Ze všech návštěvníků by se podle mě nenašel ani jeden, který by při procházení mezi těmito neuvěřitelnými fragmenty z historie i současnosti Star Treku, nezatoužil mít doma minimálně Enterprise, tak, jak je vidět hned ve druhé místnosti výstavy, kde je nepřehlédnutelným monumentem. Po celou dobu jsem si musela říkat, tento phaser patřil Kirkovi, tento oblek je Jean-Lucka Picarda - prostě na mě, stejně jako na všechny kolem, dýchala ta neuvěřitelná atmosféra, která je s těmito předměty spjata. Asi jako většina návštěvníků, tak i já jsem si nemohla odpustit fotografii, kde má člověk možnost se díky počítačové montáži ocitnout v akci s Kirkem a Spockem, popřípadě s jinými hrdiny seriálu dle vlastního výběru.

Kriticky musím uznat, že i pro normálního "českého" člověka, všechna tato lákadla včetně vstupenky, nebyla až tak finančně náročná. I to je třeba přičíst výstavě k dobru. Snad jediné, co mě trochu zaskočilo, byla poměrně chudá nabídka upomínkových předmětů, která se orientovala ve své podstatě jen na puzzle, trička a mikiny plus pár dalších drobností. Proto mi po skončení výstavy nezbylo nic jiného, než vyrazit do centra Londýna a porozhlédnout se po něčem sama. Nakonec jsem našla krásný malý krámek a domů si přivezla alespoň malou holografickou Enterprise, co na tom, že už jednu podobnou mám.

Vzhledem k tomu, že jde o moji první webovou prezentaci, tak mě prosím nekamenujte a odpusťte mi případné chyby. Obrázky se zvětší po kliknutí a snažila jsem se být co nejvíce vstřícná "modemovým" uživatelům Internetu. Ještě si neodpustím poděkování mému manželovi, který mi tento výlet umožnil a také za spolupráci na této reportáži.

© Radka Stárková 20020305