Tak se nám to s těmi misemi letos pěkně rozjelo. Po první březnové, na které jsme připravovali projekci Metrénského incidentu v Ostravě a po následující dubnové, spojené s touto projekcí a pořádané jako dvoudenní společně s pražským Kontinuem, jsme se sešli i v květnu. Takže co měsíc, to mise. To už zní statisticky zajímavě.
Jako místo setkání se nám minule osvědčila čajovna Lapalála v centru Ostravy, tak jsme pohostinství Alasáka využili i v sobotu 17. května, na kdy byla mise naplánována. Sešli jsme se v poměrně hojném počtu, včetně našeho nejmladšího člena Ondry, kolem desáté hodiny dopolední (no i s tou akademickou čtvrthodinkou, ale nakonec jsem přece jen nebyl poslední), a s vervou se pustili do převážně organizačních záležitostí. Vyřešili jsme účast našeho klubu Subspace v čs. Fandomu - jako styčná osoba byl jednohlasně - jedním hlasem - stanoven Klingon, který má s touto činností dlouholeté zkušenosti. Dále byly vyřešeny nějaké finanční otázky a odpovědi a Wesley seznámil členy s novými pravidly a možnostmi spojené s fungováním a existencí klubu na internetu. Probrali jsme také naši účast na Festivalu fantazie v Chotěboři. A nejvíce času nám zabrala diskuse o nových klubových tričkách, které již brzy budeme mít. Nediskutovalo se o ničem jiném než o barvě. Proběhlo několik hlasování, některá z nich byla tajná, některá dokonce „computer aided“ a nakonec se došlo ke koncensu. A která barva zvítězila? To zatím neprozradím. Přítomní vědí a vy ostatní se nechte překvapit. Již brzy!
Je jasné, že po tak namáhavém a důležitém jednání bylo nutno nabrat nové síly. Jako občerstvovací bod byla vybrána Přední desítka, ale protože měla naneštěstí zavírací den, zvolili jsme čínskou restauraci Panda, která má také velmi dobré reference. A nelitovali jsme. Každý si vybral, na co měl chuť a poté si na tom taky pochutnal. A stálo to za to. Dokonce jsme jako pozornost podniku dostali i bonus, kterým byl kompot z exotického ovoce liči.
Po tak dobrém obědě jsme jako sůl potřebovali nějaký pohyb na čerstvém vzduchu. A protože venku byl den jako vymalovaný, rozhodli jsme se zdolat skupinovým výstupem nejvyšší veřejnosti přístupný bod města Ostravy. Není jím, jak by se mnozí domnívali, vyhlídka věže Nové radnice, ale zcela jiné místo.
Nebudu vás napínat, započal náš útok na vrchol haldy Terezie-Ema (halda = místo, kde se desítky a někdy i stovky let vyváželo vše, co se při těžbě uhlí nebo jeho úpravě nehodilo a co lidé nepotřebovali), který je opravdu místem s nejvyšší nadmořskou výškou v Ostravě. Pro přesun na úpatí onoho kopce jsme použili techniku a dále se vydali po svých - po žluté značce. Zpočátku se šlo dobře, po asfaltce, ale to se brzo změnilo. Před vlastním stoupáním jsme prošli kolem posledních turistických tabulek a zjistili, že vlastně jdeme po Cestě Adolfa Podroužka. V tu chvíli se zvláštním způsobem uzavřel kruh, neboť zhruba před deseti lety jsme se na svých misích scházeli v klubovně na Podroužkově náměstí v Porubě. Byl to zvláštní pocit. Ale dosti vzpomínání, útok na vrchol Mount Halda započal. Asfalt zmizel a drsná příroda nás rozdělila do dvou vrcholových družstev. První průzkumné družstvo zvolilo příkrý výstup přímo na vrchol a tato taktika se nám vyplatila. S hrdostí mohu říct, že 17.5.2008 v 15.49 byl vrchol klubem Subspace zdolán. A to i s Ondrovým kočárkem, který jsme museli občas i nést. Druhé družstvo se pokoušelo objevit jinou výstupovou cestu, ale marně. Naštěstí máme komunikátory a tak jsme se za chvíli na vrcholu sešli všichni.
A přátelé, řekněme si s klasikem Cimrmanem: stálo to za to. Před námi Ostrava a celé širé okolí, někde hluboko pod námi (určitě dobrých 20 m) vrchol Nové radnice. Sice trochu ve smogu, ale to už k Ostravě patří. Pohledy jsou to zajímavé a mohu je všem doporučit. Když jsme se nabažili výhledů a udělali jako důkaz vrcholovou fotografii, vydali jsme se z kopce dolů. Na úpatí haldy jsme se opět rozdělili, pěší část vyrazila po svých na Slezskoostravský hrad, no a my řidiči jsme na stejné místo dopravili auty. Trochu jsme se tam porozhlédli a protože jsme se po pěkném dni pořád ještě nechtěli rozejít, zakončili jsme misi posezením v zahrádce na Masarykově náměstí, kde si každý podle své chuti doplnil kalorie (nebo kilojouly) ztracené v „horách“ něčím sladkým podle své chuti. I Ondra dostal svoji kašičku.
Zaplatili jsme, no a mise skončila. Ale byla opravdu vydařená.
