Londýn 2007
Výprava za Prvním kontaktem
29.8. - 4.9.

Věříte v osud? Jestli ne, tak nevadí, jestli ano, tak tím lépe :P Já samozřejmě ano, proto o tom začínám. Podle mě tomu právě osud chtěl, aby se tento výlet vůbec uskutečnil...
První zmínka padla na Jarmarku, kdy mi Nik naznačil, že se pro film První kontakt, který se má na Czechtreku 2 promítat, musí do Londýna dojet osobně. Jasně, poště se nedá věřit a do mnoha evropských měst lidé jezdí na krátké návštěvy, takže proč ne. První termín byl nadhozen 30. srpen a mělo jít doslova o návštěvu Londýna na otočku. Kdo by přesně jel, se nevědělo, teda, já věděla že Nik, a to mi stačilo k tomu, abych uvažovala o tom, že bych se přidala :P Během srpna po ICQ padaly různé návrhy a já vzhledem k úspoře financí po svatbě a zařizování vlastního bydlení Nikovi s těžkým srdíčkem oznámila, že si tedy tento výlet nechám ujít. No ale osud tomu vážně chtěl, protože výlet se prodloužil na čtyři dny, přidala se návštěva conu, kam měla zavítat nejedna treková hvězda, ubytování bylo zajištěno cenově přijatelné a k tomu se ujasnilo, kdo další může jet. A byla ruka v rukávě. Úplně skoro omylem jsme řekli Nikovi ano a zbývalo tedy jediné, rychle buknout lístky do autobusu Student Agency. To se naštěstí podařilo...taky malý zázrak ... no a přípravy v komorním stylu mohly začít. Já už teďka zpětně ani nevím, jestli jsem to nějak extra řešila, od kolegyně z práce jsem si půjčila mapu Londýna a průvodce, vyměnila korunky na Libry, nechala se pojistit, vyštrachala adaptér na zásuvku a ověřila si roaming, to vím jistě. S Nikem jsme byly zaplatit lístky na autobus na Florenc pár dní předem, abychom to neřešili na poslední chvíli a přes kájovu kartu jsme zaplatili 10% z celkové ceny ubytování. A pak... a pak? Pátek. Ani jsem si nebrala dovču, tu si vzala až na pondělí a úterý. Odjezd byl v 17:30 a opravdu se nic nepokazilo a my vyjeli, vyjeli vstříc nezapomenutelnému dobrodružství, které mám stále v živé paměti :) Pět statečných - já, kája, omi, Nik a Samuel.

Naše zážitky z cesty jako takové tady líčit nebudu, tím myslím téma našich hovorů, dobrodružné pauzy na toaletách, vínečko, záhadný kontraband, Nik bez dokladů ... no, ale přejezd kanálu La Manche zmínit můžu :P Poprvé jsme jeli tunelem vlakem, autobus do něl pomalu vjel, poté vypl klimatizaci a my mohli na necelou 3/4 hodinku vystoupit a volně se pohybovat. Celá cesta utekla jak voda, najednou jsme projížděli předměstím Londýna, charakteristické uličky, obchůdky... ano, jsme tu správně.

O jedenácté hodině dopolední (v Anglii je o hodinu méně než v ČR) nás autobus vyhodil na Victoria Coach Station a naším prvním úkolem bylo překvapivě najít toalety. To se nakonec podařilo :) a proto nás mohl náš hlavní navigátor Samuel už nerušeně nasměrovat na nejkratší cestu k objednanému hostelu. 

Já jsem se nezapřela, fotila jsem a fotila doslova úplně všechno. Omi tou dobou ještě taky fotil, než jsme ho "japončíkováním" znechutili :) Foťák jsme měli totiž všichni :P Překvapivě :P Káju neudivil ani můj zájem o lékárny, samozřejmě jsem okukovala zahraniční konkurenci :)

Uličkami, jejichž názvy jsem si musela pochopitelně dohledat (Elizabeth Street, Eaton Mews North, Belgrave Place) jsme kolem Belgrave Square po Crosvenor Crescent došli až k Hyde Parku, k Hyde Park Corner, k jeho nejvýchodnějšímu cípu.

Po prohazování batožin musel Nik prohodit i svůj oděv, na jedné nevinné lavičce uprostřed Hyde Parku :) Naše objektivy byly pochopitelně u toho :)

Prošli jsme Hyde Parkem a vyšli na Bayswater Road poblíž stanice metra Lancaster Gate. Namířeno jsme měli do ulice Inverness Terrace do hostelu Astor.

Nakonec jsme dorazili na místo určení, vyřídili si nezbytné formality na recepci, zaplatili nocleh na dvě noci a šli se ubytovat. Jednalo se o skromný pokojík se třemi palandami, pro naše účely to bohatě stačilo. Nebylo v plánu se zrovna tady extra zvlášť zdržovat o to víc hnedka po příjezdu, kopli jsme proto do sebe ještě malé české občerstvení, vzali jsme si penízky, mapu a vyrazili na první obhlídku Londýna...

© Hypospray & Margh & omi & Little Borg & Samuel