Star Trek Sickbay - Akce: Reportáže: Sobotní Star Trek

Sobotní Star Trek - Karlštějn
- 17. červenec 2004 -

Motýlek :)

Nábor kadetů skrz email pro lelošní léto stanovilo CZK na 17. červenec. Sraz byl v 10:30 před pokladnami Smíchovského nádraží. Kontrolní SMSka od Samuela den předem upozornila, že během výcviku nebudou k dispozici replikátory ani nouzové příděly, proto jsme využili místní stánky k obstarání zdrojů živin. Hlouček dobrovolníků jsme našli okamžitě, resp. jsme je ani hledat nemuseli. Přítomní už byli Jana a Martin, Paldík, Margh, Irča, Dan, Petr, Mirka, a Hana'an. Po nás ještě dorazil Aldy a Honza Pavlík. Pan prezident :) šel zakoupit hromadnou jízdenku včetně zpáteční, jejíž cena byla předem známa - 40,-. Zastávkový vlak dle jízdního řádu odjížděl v 11:04, jestli měl zpoždění vážně netušíme, protože jsme kecali, kecali a kecali :) Před transportem do vagónu nás náhle opustila Hanka, musela do práce, nezáviděníhodné :( Všech 12 lidí se vměstnalo do prostoru u únikového východu, co kdyby :) Během půlhodinky cesty se místa k sedění uvolňovala, takže jsme část trasy přeci jen mohli obdivovat přírodu z příjemnější polohy šetřící nohy - nepodceňovali jsme situaci - čekají nás minimálně čtyři kilometry :) A jsme tady - Zadní Třebáň - můžeme vyrazit na procházku k hradu Karlštějn! Za devatero mosty, za devatero zatáčkami, za devatero poli... nás čekal hrad zvučného jména s ještě zvučnější historií, ale my k němu měli stále dost daleko.

Počasí skutečně nezklamalo, sluníčko hřálo a také opalovalo, dokonce jsem u někoho zahlédla i krém s faktorem :)

Jako tlupa 12 lidí jsme mohli jít jako auta vpravo, podle jiného názoru zase chodci, ať už jich je kolik chce, musí chodit vlevo. Nakonec bylo štěstí, že nás žádné auto nepřejelo, protože přecházení v zatáčkách jsme si doslova libovali :)

Úhel stoupání se nenápadně zvětšoval, předek se z mně neznámého důvodu nasadil celkem rychlé tempo, takže držet krok občas vyžadovalo zatnuté zuby :)

Málem jsem to přirovnala k pochodu smrti :) Po zdolání krpálu, který neznal konce, nás čekala zasloužená odměna - pohled na Karlštejn :)

CZK vzalo hrad neorganizovaným útokem, nebo ne? :)

I kdepak, na hromadné fotce působíme zcela organizovaně :)

První přestávka byla víc než žádoucí :) Všichni si vybalili své potravinové zásoby nebo alespoň doplnili tekutiny, aby o ně vzápětí přišli ve hře "Jak na rozpáleném slunci chytit lítající věc jen proto, abych se ji poté zase co nejrychleji zbavil."

Ano ano, tušíte správně, řeč je o létajících talířích, které jsme měli k dispozici hned tři, z toho jeden dokonce hadrový - a vězte, skutečně létá :)

Po dobré půlhodince jsme se opět vydali na cestu, nyní k hradu, který už nebyl jen čtverečkem na mapě, ale reálnou stavbou, znakem civilizace, navíc na dohled.

V "podzámčí" jsme míjeli množství stánků s množstvím turistů :) Vychlazeným nápojům i přes mastnou marži odolal jen málokdo.

Po občerstvení následovalo další a další stoupání - odměnou byl však pohled do údolí na malé baráčky uprostřed zeleně :)

Sním či bdím... je to sen... :) dorazili jsme až na nádvoří.

S foťákem jsme se poté porozhlédli, kam to jen šlo včetně nakouknutí do studny Studniční věže :) Na obhlídku hradu jako takového jsme se ale nevydali, nejnižší náklady by se vyšplhaly na 150,- za osobu, navíc u vchodových dveří se už zformovala fronta. Nemotivovala nás ani procházející nevěsta, která se s ženichem za svatbu na Karlštějně musela pořádně plácnout přes kapsu :)

Dalším bodem cesty byl návrat k železnici, resp. k nejbližší zastávce Českých drah. V tomto okamžiku jsem se dozvěděla, že oné 4 km, o kterých byla na začátku výsadku řeč, byly míněny k hradu, ne k další zastávce. Polkla jsem :) a přiznala, že se příště musím lépe zeptat.

Klesání bylo příjemnou změnou až do doby, kdy jej vystřídalo opětovné stoupání.

Tuto cestu jsem razantně odmítla :)

Šli jsme převážně lesem ve stínu stromů, takže jsem ani nepostřehla, že se velení celé mise ztratila žlutá značka, po které jsme měli jít k vytouženému cíli :)

Někteří rezignovali a odložili si :) - já říkám, tohle není fér, ženy si to zkrátka dovolit nemůžou! :)

A bylo to tady, okamžik pravdy. Rozcestí... kam teď? Mapa nemapa, vypadalo to krizově.

Impuls k rozhodnutí, kam se vydat, nám zřejmě nakonec dali domorodci venčící pejska, kteří nás nasměrovali ke zdejší studánce.

K té jsme dorazili relativně brzy a patřičně ji zneužili :) Zdejší nájemník, do malé žabičky zakletý princ, se před námi raději ukryl.

Mnozí měli potřebu smočit si kštici, tak jsem se přidala. Žabičce se to asi moc nelíbilo, a tak mi zavřela kohoutek :) Aby se neřeklo, po pěti minutách pramínek zase pustila, ale zřejmě se jí do toho moc nechtělo, nerada se o vodu s cizáky dělí :)

Protože jsme nebyli jedinými "turisty" v oblasti, přenechali jsme vodní radovánky ostatním a vrátili se zpět k cestě domů.

Opět vyšlo najevo, že další "pouhé" 4 km, o kterých byla nedávno řeč, to nebudou, protože nejdeme po žluté, ale po červené :) Ale co, stmívá se až pozdě večer, nepanikařila jsem, naopak kecala a kecala a kecala :) Dokonce jsme míjeli malý rybníček s křišťálově čistou vodou... :) - museli jsme hodně odolávat, abychom se nešli vykoupat, i když Karel a Aldym měli velké nutkání :))

Polní cesta skončila - na silnici jsme míjeli "hotel" - musím přiznat, že i 7 let zavřená Vysočina v Chotěboři je lepší než tohle, co myslíte? :))

Odměnou za všechna naše strádání byla plně funkční oáza - v sobotu odpoledne otevřený obchod s potravinami. Vzali jsme ho útokem, spolu s ostatními turisty jsme vytvořili frontu skoro až ven. Zmrzlina, např. Shrek 2 na tyčce, šla na dračku :) Pochopitelně chlazené nápoje se o první místo právem dělily.

Siesta přišla náramně vhod, navíc s vědomím, že železniční zastávka je odtud už jen co by phaserem dohodil :)

Taky že jo. Přešli jsme most, pokochali okolní scenérií, prošli podchodem do jiné dimenze a skončili na nástupišti Srbsko.

Vlak měl přijet za půl hoďky, proto Samuel využil chvilku volna a všechny nás zkasíroval za jízdenky. A ani to mu nebylo dost. Vytáhl podepsané fotky s Garakem a kasíroval dál :) Karel měl poté neodolatelnou touhu nás všechny seřadit podle ročníku narození hezky pěkně do řady, a to jen proto, aby zjistil, že je třetí nejmladší - zdrcující odhalení :)

Vlak přijel na čas, tentokrát byl prázdný, všichni jsme seděli.

Průvodčí ani nechtěl jízdenku, pamatoval si nás ještě z dopoledne. Kluci se děsně nudili, museli se nějak zabavit :)

Ze Smíchova nás tramvaj číslo 14 odvezla na Anděl, kde jsme zapadli do pizzerie Kmotra.

Karel vzal zdejší toalety útokem, no, nejen Karel, to bych mu křivdila, a to já nechci, že ano? :) Všichni si objednali pizzu nebo těstoviny, Honza Pavlík stejk s hranolkama, došla řada i na zmrzlinu. S Aldym jsme měli oba chuť na Caprissiosu a tak nám ukuchtili obří "Jumbo" pizzu. Z Aldyho se dnes vyklubalo pěkné kvítko - od dojížděče kůrek /okrájených, ne okousaných/ přes vychytávače dvojsmyslů po zkušeného mladého muže, který už ví své (např. lepší doopravdy než s fotkou, tam a zpátky apod.) :)) Dorazila také Marta. Než jsme se s ostatními rozloučili, ochutnali jsme Piňa Coládu, která začala od "neznámého dárce" kolovat. Zábava poté nerušeně probíhala dál :)

Tuta sobota se mi vážne moc líbila, díkes všem zainteresovaným, kterým se povedlo vytáhnout mě z pohodlí postele u počítače do divoké přírody ... :)