Pátek.
Na počátku celé téhle akce byla jedna prostá sms od Johansona. Ta dorazila na můj mobil zčistajasna a zněla: „Zdravím, takže 1.-3.8. je u mě ta chata. Prosím potvrďte účast“. S ohledem na to, že tohle byla úplně první sms, co mi od Rosťi v dané věci došla, jistě uznáte, že takovéto nabídce jsem prostě nemohl odolat :-) (Mimochodem, Johanson těchto hromadných textovek celkem rozesílal asi šest a jak jsem později zjistil, každému ze členů akce nejméně jedna z nich nedošla – celá organizace proto nemohla být zajištěna lépe :-).

Později, i z dalších hromadně poslaných smsek (byly-li už všechny, ví bůh :-), se začaly krystalizovat bližší podrobnosti setkání. Setkání, jež Johanson organizoval na své chalupě v Budeči, vesnici kousek od Plzně, začátkem druhé části léta roku 2008. Setkání, na kterém snad o Star Treku nepadlo více než 47 slov (což je ovšem již klasika: náš oblíbený Trek dal dohromady spousty přátel, ale není přeci pravidlem, že se tito přátelé musí o něm bavit, že? :-)

Na akci, familiérně již přezdívané 'Johansoncon', se vydaly grupy trekkies ze tří různých směrů. Už ve čtvrtek odpoledne dorazil z Bratislavy Johanson, Terrh, Včielka, T'Reel a Katkamk, v pátek vyjížděla ostravská skupina ve složení WesleyC, Darell, Oriana a Uran a pražská výprava, který jela dvěma vozy. Kraken se nechal svést Zephramem v jeho vlastním přibližovadle, já jsem využil (promiň, Zephe, ale dálniční známka druhého vozu byla velké lákadlo :-), společně s omim, nabídky Xyll a dopravili jsme se do „Boudeče“ v jejím raketoplánu. Po cestě se k nám ještě přidali Invi s Dark Annaud, které ale byly jen na skok a ten večer ještě odjížděly.

Naše osádka vyrazila v pátek 1. srpna okolo osmnácté hodiny a po krátké zastávce ve Zruči nad Sázavou, drobnému zeměpisnému bloudění (ano, ta polorozbořená okreska s mimikry polňačky, mezi dvěma chalupami v Číhané, je ta správná volba ;-) jsme do Budeče okolo osmé večer dorazili. Mezi pěti místními chalupami jsme se spolehlivě zorientovali podle největšího počtu aut na dům krychlový (přidaná hodnota byl nezaměnitelný obrys Rosťova vehiklu ;-)) a dojeli přímo na místo určení.

Po zjištění, že naším příjezdem je osazenstvo kompletní, jsme se přivítali s ostatními (a v pár výjimkách v mém případě i seznámili :-) a utíkali si do chalupy vybalit a zabrat zbylé vhodné postele. Ty se nacházely v podkrovním „patře“ domu, spojené dřevěnými můstky v celkovém počtu asi dvaceti. Vybalil jsem si na dvojlůžku se Xyll (tedy až po té, co jsem Janu ujistil, že v noci opravdu nechrápu :-D) a už hurá dolů zpět k ostatním.

Před chalupou se už mezitím volně povídalo o všem možném a nemožném a připravovali se věci na táborák (nehynoucí dík patří zejména Včielce, ovšem i za Zephovy asistence [Tamara mi skálopevně po ICQ tvrdila, že si chystala jen pro sebe, ale to pěkně kecá :-P]). Oheň se nakonec po setmění i realizoval, aniž by tím utrpěl náš společný potlach :-)

Po půlnoci oheň pomalu dohasínal, jídlo bylo snědeno, pití dopito, ale noc teprve začínala… :-) Johanson totiž navrhl coby večerní gentlemanskou zábavu úžasnou bojovou noční hru. Všichni jsme se schovali do jeho chalupy, kde se zhaslo - a hrálo se na schovku. Představte si dvojpodlažní dům, ve kterém jste poprvé v životě, plný různých překážek, vše ponořeno do tmy, 13 lidí porůznu schovaných v ní a ten čtrnáctý hledá. A jakmile najde, hledá ten objevený. Ač se to možná nezdá, zábavy se užilo více než dost - jednou jsem třeba na jedné z postelí nahmatal ženské tělo (ano, sáhl jsem si do tmy oběma rukama právě tak šikovně, že jsem poznal, že je přede mnou žena :-)), ale žádná z přítomných pak nikdy nepřiznala, která z nich měla to štěstí. Jindy jsem zase seděl skryt na zemi v „šachovém salónku“ a z dlouhé chvíle (hledající byl o patro výš) projížděl mobil, když jsem omylem vytočil bývalého šéfa z práce, čehož jsem si všiml asi až za minutu - kdy on mohl slyšet v telefonu jen šum a občasné funění. Když jsem mu to po minutě položil, do chvíle volal zpět - no, co byste mu asi řekli vy v sobotu o půl třetí ráno? :-) Jakmile si každý hledání zkusil nejméně jednou, po třetí ranní se padlo únavou.

Sobota.
Tentýž den jsem vstal mezi prvními před devátou, což bylo ideální, neboť v koupelně se ještě nestačila utvořit fronta. V kuchyni jsem si připravil kávu (na vlastní jsem zapomněl, takže díky nastokrát Xyll, která mě nechala čerpat z jejích zásob :-), ale cukr jsem využil z místní nabídky Johansonovy kuchyně. Což byl kardinální omyl - naštěstí bez následků. Takový T'Reel byl, na rozdíl ode mě, rozumný a když chtěl použít téhož cukru asi o hodinu později (kdy kafčo bylo už dávno ve mně), nejdříve k němu přičichl. Inu - cukřík se tísnil na chalupě u Johansonů už nějaký ten měsíc, možná i rok, čemuž odpovídala i řekněme specifická vůně.

Po ranní hygieně a snídani všeho osazenstva se vyrazilo na výlet do Plzně. Johanson se ukázal jako velmi schopný průvodce, který nám vše podstatné o Plzni (tedy: vše podstatné o pivu :-) vylíčil tak sebejistě, že šlo poznat, že to nevykládá poprvé :-P.

Nejprve jsme vyrazili do plzeňského podzemí - jejích katakomb a kasemat, kde se (jak jinak) vařilo pivo a které je v současné době plné studní, které byly vlevo od nás, vpravo od nás, na jednom místě dokonce přímo nad námi :-).

Pan průvodce byl lehce šokován z takové grupy scifistů, ale nevyvedli jsme ho z míry natolik, aby nám nestihl dovykládal zajímavou historii, která se v zemi pod Plzní udála.

Po zajímavé exkurzi jsme zamířili na plzeňské hlavní náměstí, náměstí Republiky, s jeho dominantou, katedrálou svatého Bartoloměje. Před katedrálou jsme si však nejprve všichni museli sáhnout na jednoho speciálního andělíčka, umístěném na její barokní mříži, který přinášel podle pověsti štěstí.

Po hromadném focení jsme již zamířili na věž katedrály, která je se svými 62 metry největší kostelní věží v České republice.

Po výšlapu 301 schodů (kde jsme se mimo jiné dozvěděli i něco málo o jednom nejmenovaném organizátorovi největšího sci-fi conu v republice, ale pšššt :-)), jsme se ocitli nad centrem Plzně a užívali si krásný výhled po městě i blízkém okolí, přičemž Johanson opět projevil svoje průvodcovské nadání. Nemít z výšek docela úctu (strach je silné slovo), tak jsem si to možná užil i více :-)).

Naše kroky nás poté na náměstí zavedly rovněž do foyer městské radnice, kde byl umístěn nejen model celého centra, ale např. i krásný samurajský kostým. Svoji přítomnost jsme pro budoucí generace zaznamenali i v tamní návštěvní knize :-).

Vzhledem k pokročilejší hodině jsme vynechali návštěvu Pivovarského muzea a namísto toho jsme si svorně odhlasovali začátek hlavního programu dne, tedy oběd. Okružní cestou přes židovský hřbitov a Divadlo J.K.Tyla jsme pomalu ale jistě dorazili k JÍDLU. :-)

Hostina se odehrávala ve Staré sladovně, krásné středověké krčmě s úžasnou atmosférou. Některá jídla se jedla dřevěnou lžící na dřevěném talíři (já měl však smůlu na klasický příbor), obsluha chodila dobově oblečena, hrála dobová hudba, zkrátka výtečně vybrané místo na jídlo.

Po výborném obědě, kde se opět řešilo vše možné a nemožné, hlavně ne Trek, jsme vyrazili na odpolední část programu - návštěvu plzeňského Dinoparku, který byl součástí zdejší ZOO. Pověst výjimečné atrakce (u nás k vidění ještě ve Vyškově, na Slovensku v Blavě) skutečně nelhala - ozvučené a hýbající se modely prehistorických ještěrů v životní velikosti byly skutečně vynikající a některé (třeba T-Rex) skutečně dechberoucně skutečné (pravda, mé znalosti končí u Jurského parku :-D).

Největší atrakce nastala ovšem u tzv. Fotosaura, kde se v nás probudily opět děti a skoro každý se musel v tlamě repliky dinosaura vyfotit. Nemilosrdně jsme vyhnali cizí malé děti („uhni, strejda se chce taky vyfotit“ :-) a okupovali model dobrých dvacet minut. Dlužno podotknout, že zatímco většina si prostrčila tlamou dinosaura hlavu, Zephram jediný na to šel vědecky a z tlamy fotosaura mu čouhaly (správně) akorát nohy :-).

Po úžasném dinoparku jsme již zamířili zpět do Budeče. Cesta vedla ještě přes hypermarket, kde jsme doplnili zásoby jídla (a Zeph třeba upgradoval svůj Autoatlas ČSSR na Autoatlas ČR :-P :-)), ale to už nám Johanson sliboval další bojovou hru v lese…

Na večer se plánoval další táborák, ale dříví se již nedostávalo, takže se muselo nejdřív do slibovaného lesa. A tak se naše rozverná halekající čtrnáctičlenná grupa vydala napříč polem, které se táhlo za chalupou, k blízkému lesu. Z této činnosti měl nesmírnou, ale opravdu nesmírnou radost místní pan hajný, který číhal na posedu na škodnou, jenž tuto radost vůči nám dával hlasitě najevo :-) Nu co, aspoň jsme mu ušetřili práci, protože po našem příchodu do lesa veškerá zvěř velikosti větší než klíštěte musela být spolehlivě v okruhu nejméně 4,7 kilometrů :-)

V lese nám Johanson sdělil bojový úkol - najít zde bojový bunkr z druhé světové války. Už si nevzpomínám, co měl slíbeno vítěz, ale odměna asi nebyla příliš slavná, neboť searching moc žhavý nebyl :-)). Naopak se rozhořela velká šišková válka mezi Včilkou, Terrhem a mnou na jedné straně a omim, Krakenem a Darellem na straně druhé (Tamara mi sice po ICQ skálopevně tvrdila, že Terrh by se nikdy, ale vůbec nikdy „šuškovej vojny“ nezúčastnil, ale mám to potvrzené přímo od Mira... :-P). Lítý boj by jistě skončil naším zaslouženým vítězstvím, kdyby Darell nedostal nepěkný zásah do horního rtu, čímž válka skončila kontumačně (v roce 2009 slíbeno pokračování tamtéž :-)).

Po nalezení bunkru a jeho řádné prohlídce zvenčí byl čas na návrat. Posbírali se větve, klacíky i haluze a hurá přes pole zase zpátky k Johansonům. Večerní táborák stál opět za to, i když Krakenovi bylo ten večer nějak špatně a šel si brzy lehnout. Ale všichni jsem byli nějak víc unavení, takže se nešlo spát ve tři jako předchozí noc, ale hezky spořádaně něco po půlnoci.

Neděle.
Nedělní ráno proběhlo podobně jako to sobotní - snídaně (nakládaný hermelín od Johansona a kafe od Xyll :-)), ranní hygiena (teplá voda od Johansona :-P) a mytí nádobí ze soboty (špinavé od všech :-)). Ten den bylo naplánováno hraní - kulečník, TransAmerica, ale hlavně TrekBang. Tenkrát jsem hrál TrekBang (jakož i Bang hru vůbec) úplně poprvé, takže se mnou museli mít spoluhráči děsnou trpělivost (a ještě jednou i touto cestou díky Včielce za super úvod do pravidel hry, které jsem opět úspěšně zapomněl :-P).

A po herním dopoledni a popoledni už následovalo balení věcí a vzájemné loučení. A společná shoda na tom, že příští rok zas na stejném místě a opět přinejmenším ve stejném složení :-).

© Mirex (Mirek) (2009)
foto Wesley, Darell, Zephram, Kraken a omi