Star Trek Sickbay - Akce - Fotoreportáž ze setkání s Garakem

Neděle 6. 6. 2004 se stala dalším dnem, které se nesmazatelně vepsalo do srdcí mnoha skalních fanoušků Star Treku v České republice. Tento den se totiž setkali s dalším z významných herců této legendární série, konkrétně seriálu „Star Trek: Deep Space Nine“, Andrew J. Robinsonem, který v ní tak mistrně ztvárnil postavu krejčího a cardassijského špiona, Garaka. Místem setkání se již poněkolikáté stal útulný hotel Regina v Praze.
Setkání, které jako i v předešlých případech pomohl zorganizovat Filip Krejčík, započalo krátkým úvodním slovem vedení fan klubu CZ Kontinuum, Martina Böhma a Jany Krčmářové, kteří na fanouškovské publikum zapůsobili již svými stylovými slavnostními uniformami (které se objevili poprvé ve filmu ST IX: Inssurection). Po uklidnění davu fanoušků, kteří své fotoaparáty netrpělivě mířili k „pověstnému“ točitému schodišti do sálu, se na něm zjevil sám pan Andrew J. Robinson. Místnost se rozsvítila blesky fotoaparátů a jako vždy, i nyní chvíli trvalo, než se všichni nasytili prvního zážitku ze setkání s tímto hercem. Martin Böhm za CZ Kontinuum předal panu Robinsonovi dárek v podobě obrázku se stanicí Deep Space Nine nad Prahou a malý kreslený kalendář s postavami ze Star Treku. Oba dárky z dílny Hany Vittkové.

Samotný úvod byl tedy za námi, a protože se zatím do otázek ještě nikdo nehrnul, rozpovídal se sám pan Robinson. „Jsem rád, že mohu být tady s vámi, i přes mnoho rolí, které jsem ztvárnil, právě kvůli Garakovi. V zásadě díky postavě Garaka se mohu dostat do míst jako je Praha,“ dodal s úsměvem.
Pak, což bylo pro mnohé překvapení, představil svou ženu, jež se skrývala v zadních řadách sálu. Samozřejmě ani v tomto okamžiku nezůstaly fotoaparáty volně ležet na klínech fanoušků a sál se opět rozzářil blesky. „Hrozně se nám tady líbí, akorát nás hodně bolí nohy z procházek po Praze,“ pokračoval pan Robinson.

Pan Robinson nenechal fanoušky ani vydechnout a už vzpomínal na své účinkování ve Star Treku. Nejprve srovnal herce sérií DS9 a VOY. „Herci v sérii „Deep Space Nine“ byli velmi vážní. Režíroval jsem několik epizod série „Star Trek: Voyager“ a mohu říct, že herci tohoto seriálu byli mnohem veselejší a díky tomu měli k sobě blíž.“
A následovala, jak by řekl český fanoušek, „humorná příhoda z natáčení.“ „Před deseti lety bylo v Los Angeles zemětřesení. Já spolu s Arminem Shimermanem jsme museli být na place už v 5:00. Bylo to kvůli složitým maskám. A právě v okamžiku, kdy byl make-up tak v polovině, vše se začalo otřásat. Stejně jako vše začalo i ustalo a zavládlo hrobové ticho. Všichni vyběhli před natáčecí studio. Nic nefungovalo. Protože jsme se nemohli dovolat domů a měli jsme velký strach o rodiny, skočili jsme s Arminem do aut a tak jak jsme byli namaskovaní jsme se rozjeli domů. Normálně si lidé ani nevšimnou, kdo je v protějším autě, ale protože byl výpadek proudu, nešly semafory, a proto si lidé na křižovatkách dávali přednost. Když mi jeden muž na křižovatce chtěl dát přednost a všiml si mé masky byl pěkně vyděšený. Myslel si, že jsem nějaký duch. A Armin, který má ještě složitější a výraznější masku dopadl ještě hůř,“ dopovídal se smíchem příběh Andrew J. Robinson.

Zahřívací kolo bylo jak za fanoušky v sále, tak panem Robinsonem, a proto započala obvyklá smršť otázek z „davu.“
Q: Jaká role vás zaujala natolik, že jste se chtěl stát hercem?
AJR: „Chodil jsem v Londýně do herecké školy. Pocházím z velmi chudé rodiny, ale podařilo se mi získat stipendium. Jsem prakticky posledním, kdo vyrostl bez televize. Chodil jsem jen do kina, které mne velmi ovlivnilo. I když jsem získal stipendium a studoval herectví, nikdy jsem se necítil jako ti herci na plátně. Jednou jsem byl ale obsazen do role hry „Racek“ od Čechova a do této role jsem se velmi vcítil, protože ta postava měla velmi složité vztahy k otci, prakticky stejně jako já. Víte, můj otec zemřel za 2. světové války a já jsem byl na něj velmi vázán. Když jsem tu postavu hrál, vzpomněl jsem si na něho a začal jsem brečet tak, až jsem myslel, že už nepřestanu. Svůj herecký výkon jsem spojil se svým soukromým. A tak to prakticky dělám dodnes. Vždy v mé roli je něco osobního. Toto byl ten moment, kdy jsem se rozhodl stát se profesionálním hercem.

Q: Co vás inspirovalo k napsání knihy o Garakovi?
AJR: „Tato kniha, „Star Trek: Deep Space Nine – A Stitch In Time“, je vlastně produktem mé lásky k postavě Garaka. Je stále mou součástí. Pokud bych se nestal hercem, nejspíš bych se asi zbláznil. Všechny postavy, které jsem kdy hrál, jsou stále ve mně. Poté, co skončilo natáčení „Deep Space Nine“ a Garak to přežil, myslel jsem totiž, že zemře, ale scénáristé to tak evidentně nechtěli, bylo Garakovi umožněno vrátit se zpět na Cardassii, která však byla zdevastovaná jako Evropa po 2. světové válce. Měl jsem pocit, že musím o Garakovi ještě něco říct. Autobiografie je nástroj pro herce. Když máte rádi postavu, kterou hrajete a nemáte žádné podklady, jak by se měla chovat, co ji utvářelo a podobně, vytvoříte si ji sami. Ta kniha je vlastně Garakovým deníkem. Dopisem, který píše doktoru Bashirovi. Ta kniha se doslova napsala sama. Teď píšu novou knihu, i když na jiné téma, ale ta se rozhodně tak snadno nepíše.“

Q: Co si myslíte o prohlášení Patricka Stewarta, že Star Trek je podobný Shakespearovi?
AJR: „Souhlasím s tím. Postavy, které jsme hráli, mají hlubokou podstatu, i když nejsou tak naturalistické. Když hrajete mimozemšťana, zjistíte, že jazyk také není stejný jako běžně užíváte. I když ta mluva je vhodná spíše pro Garaka než pro O’Briena.“

Q: Garak byl krejčí. Jaký je váš vztah k jehle a niti?
AJR: „Neoblékám se jako Garak. Měl jsem však období, kdy jsem si dával záležet na svém oblečení, ale nevypadalo to esteticky dobře. Dokážu však ocenit dobrého krejčího.“

Q: Měla být vaše postava jednou z hlavních již od začátku?
AJR: „Ne, měl tam být je jednu epizodu. Vlastně vznikl jen kvůli doktoru Bashirovi, aby dostal víc prostoru. Chtěli postavu, která by měla určitý vztah k Bashirovi, aby ukázali partnerství, přátelství. Scénáristé se však do Garaka zamilovali. Stejně jako já. Postavy, které si herec zahraje se většinou zapomínají, ale občas se najde taková, která sama začne herce vlastnit. A tou postavou byl Garak. Když jsem podepisoval smlouvu, nevěděl jsem nic o Star Treku a Cardassian pro mě vypadal jako kříženec ještěrky a okurky. Když mne přemlouvali, abych to zkusil, říkali mi, že musím být trpělivý kvůli make-upu. Musím se však přiznat, že jsem stejně jako Garak klaustrofobický. V té masce jsem se cítil strašně uzavřený a to na mě dali ještě šedivý sliz. Nemohl jsem v tom dýchat, bylo mi strašně vedro. Měl jsem sto chutí zavolat svému agentovi, aby si pro tu roli našli někoho jiného. Ke všemu, kostým, do kterého mne navlékli byl jak neoprén a tlustý byl tak, že jsem si připadal jako zombie. Jen jsem si v té chvíli pomyslel „Star Trek shit“. To mne ale přešlo, když jsem se poprvé uviděl v zrcadle a byl tam doslova někdo jiný. Klaustrofobie ze mě spadla. Strnulý pohyb jsem pojal jako součást Garaka. Součást jeho formality.

Q: Jaký byl rozdíl mezi konkurzem na postavu Garaka a Oda?
AJR: „Když jsem se snažil o roli Oda, zavolali si mne na konkurz celkem třikrát. Nakonec ale tuto roli dostal Rene a v té chvíli jsme si také opravdu myslel, že je pro tuto roli daleko lepší. Rozhodně jsem tím výběrem nebyl překvapen. Přiznávám se ale, že mi to bylo líto, protože postava měňavce mne fascinovala. Později mi zavolal agent, jestli bych si nechtěl vyzkoušet roli Garaka. Původně jsem nechtěl jít, ale žena mě přesvědčila. Nějak musíme platit účty. Dnes bych byl ale rozhodně překvapen, kdyby roli Garaka dostal někdo jiný než já.“

Q: Cardassiané pocházejí z ještěrů. Rodí své potomky jako savci nebo se vyvinou z vajec?
AJR: „Další otázku prosím,“ se smíchem.

Q: Lze ze scénáře zjistit jestli postava bude zajímavá?
AJR: „Závisí to na tom, jak je ta postava napsána. I když jsem sám sebe v zrcadle uviděl jako Garaka, Garakem se ve skutečnosti stal, až jsem jako on začal mluvit a jednat.“

Q: Pomohlo vám v tom studium v Anglii?
AJR: „Absolutně. Garak díky tomu mluví s anglickým přízvukem.“

Q: A z pozice režiséra?
AJR: „Uhmm…“

Q: Musíte se držet toho co napíše scénárista nebo s tím můžete pracovat?
AJR: „U Garaka se mi to nestalo. Vždy byl výborně napsán. Ale často se podobná situace stává u filmů s velkými hvězdami. Jednou jsem spolupracoval na filmu se Silvestrem Stalonem a ten je podobnými úpravami a „prací se scénářem“ znám a také to dělal.“

Q: V epizodě „Empok Nor“ jste nakažen virem a snažíte se zabít O’Briena a Noga. Jak se vám hrála role, kdy jste se z uhlazeného Garaka proměnil v zabijáka?
AJR: „Byl to pro mne problém. Nesnášel jsem to, ale jinak ta epizoda byla velmi efektní. Nemám takové role už rád, protože hned v mém prvním filmu „Dirty Harry“ jsem si zahrál roli nájemného zabijáka Scorpia. Když mne pak někdo potkal na ulici, tak lidé ode mne odstupovali, protože mne měli zafixovaného právě jako zabijáka, a tak ze mne měli podvědomě strach.“

Q: V seriálu Akta-X jste hrál vlkodlaka. Ztotožnil jste se s ním?
AJR: „Ano. Musel jsem se holit.“

Q: Chtěl jste, aby vám scénáristé dali další ženu, když byla Ziyal zabita?
AJR: „Sem s dívkou,“ vykřikl Andrew J. Robinson se smíchem. „Ne, nikdy to totiž nefungovalo. Herečky, které ji hrály byly velmi mladé. Spíš jsem věřil, že se ten vztah přesune na doktora Bashira. Ale nestalo se tak.“

Q: Nebylo hercům „Deep Space Nine“ líto, že nebyl natočen film?
AJR: „Bylo nám to velmi líto. Mnoho z nás mělo už zkušenosti s celovečerním filmem a mohlo to být velmi zajímavé. Producentům DS9 ale tolik nezáleželo na hercích. Občas totiž nebyly mezi námi a producenty dobré vztahy.“

Q: Jak to vypadalo v maskérně?
AJR: „Tam to bylo zajímavé. Například já a Armin jsme tam byli už od pěti ráno, ale ti co měli jen málo make-upu, tak tam chodili třeba až těsně před natáčením. My s maskami jsme moc nemluvili a spíš relaxovali a dospávali, ale ostatní to ticho rozjitřili. Teď si třeba vzpomínám na Colm Meanyho. Ten byl v maskérně 5 minut a už si ztěžoval, že je tam dlouho.“

Q: Viděl jste sérii „Star Trek: Enterprise“ a líbí se vám Porthos?
AJR: „Ano.“

Q: Máte rád zvířátka a máte mazlíčka?
AJR: „Ano. Ne. Kdysi jsme měli kočku, ale teď už ne.“

Q: Oblíbil jste si sci-fi literaturu a film?
AJR: „Sci-fi jsem měl vždy velmi rád. Ale mé účinkování ve Star Treku to ještě více podpořilo. Na „Deep Space Nine“ se mi líbilo, že i když bylo natočeno 24 epizod ročně, stále si zachovávaly různorodost. A také klasické střílečky byly dobré stejně jako osobní epizody.“

Q: Jaké máte stálé přátele z „Deep Space Nine“?
AJR: „Armina Shimermana (Quark) a Alexandra Siddiga (dr. Julian Bashir).“

Q: Vaše dcera si také zahrála v „Deep Space Nine.“ Ucházela se o tu roli nebo ji získala vaší přímluvou?
AJR: „Je také herečka, i když spíše než to je sólovou zpěvačkou. Rachel musela projít standardním konkurzem, stejně jako ostatní herci, kteří se o tu roli ucházeli. Ta epizoda, „The Visitor,“ se umístila mezi deseti nejoblíbenějšími epizodami série.“

Q: Kterou roli ze Shakespeara byste si rád zahrál?
AJR: „Krále Leara.“

Q: Jaké to je režírovat?
AJR: „Točit je něco jako být policajtem na hodně rušné křižovatce. Je tam hodně věcí, které se dějí naráz. Stále se na sebe dívám z pohledu herce, který režíruje. Soustředím se na jednotlivé herce a snažím se jim pomoci v hereckém projevu.“

Q: Nechtěl jste režírovat epizodu „Deep Space Nine“?
AJR: „Režíroval jsem. Epizodu „Looking for par’Mach in All the Wrong Places”. Mělo to být něco jako Sirano z Bergeraku v reáliích Star Treku.”

Q: Jak vypadalo místo natáčení „Deep Space Nine“?
AJR: “Celý seriál byl natáčen v několika obrovských halách. Hala 1. byla promenáda, hala 2. místnosti na stanici, hala 3. byla pro mimozemská prostředí, různé planety a podobně. No, její označení bylo vlastně Hala 19, ale nikdo jí neřekl jinak než Planeta 19. Díky Hermanu Zimermanovi to byla skvělá show. Je to skvělý designér,“ dodal Andrew J. Robinson.

Q: „Je pro vás obtížné hrát před zeleným pozadím?“
AJR: „Ze začátku je to divné, ale postupně si na to zvyknete. Ale chce to hlavně hodně představivosti.“

Q: Líbila se vám cardassijská architektura?
AJR: „Cardassijská architektura je skvělá, protože tam snad není pravý úhel nebo čtverec.“

Q: Odnesl jste si z natáčení nějaký artefakt?
AJR: „Mám jeden zvonek.“

Q: Jakou jinou postavu z „Deep Space Nine“ byste si rád zahrál?
AJR: „Žádnou.“

Q: Když si vaše postava Garak vyhodila do povětří svůj obchod, věděl jste to od začátku?
AJR: „Ano.“

Q: Když vás Sisko v jedné z epizod uhodil, bolelo to moc?
AJR: „Jen pár týdnů trvalo, než mi opadlo napuchnutí.“

Q: Jak jste prožívali změnu hereček, když byla Terry Farell (Jadzia Dax) nahrazena Nicole deBoer (Ezri Dax)?
AJR: „Na jednu stranu to byla velká škoda. Byla to chyba smlouvy, kterou měla Terry uzavřenou se studiem. Ale pomstila se jim tím, že získala velmi dobrou roli v jiné sérii. Pro Nicol to bylo velmi těžké, ale nesnažila se Terry nahradit, ale vytvořila svou vlastní postavu. Díky tomu se prosadila.“

Q: Chrápe Garak?
AJR: „Nikdo si nestěžoval.“

Q: Setkal jste se s Genem Roddenberrym?
AJR: „Když se začal natáčet „Deep Space Nine“ byl už Gene Roddenberry hodně nemocný a brzy na to zemřel.“

Q: A s Majel Baret Roddenberry?
AJR: „Ano. Zahrála si totiž i v „Deep Space Nine“.“

Q: Dostáváte po „Deep Space Nine“ i nové role?
AJR: „Ano. Díky užitému make-upu mě totiž těžko někdo pozná a proto je můj obličej docela neokoukaný.“

Q: Přijal byste práci v tajné službě?
AJR: „Ano. Po roli Garaka určitě. Garak studoval špiónství a studoval intriky. Ale teď popravdě. Vlastně ne, protože špion je moc osamocený člověk.“

Q: Snažil jste se z Bashira tahat informace nebo jste se s ním chtěl sblížit?
AJR: „Garak byl špion a byl na stanici velmi osamocený. Takže obojí. Přeci jen, získávat informace má prostě vrozené.“

Q: Proč zrovna Bashir?
AJR: „Protože byl sexuálně atraktivní.“

Q: Chtěl byste žít ve 24. století? A jako co?
AJR: „Kromě Cardassiana snad jako Vulkánec. O tom je vlastně sci-fi. Zamysleli jste se nad tím, že sice vytváříme život ve 24. století, ale nevíme, jak jsme se tam dostali?“

Q: Nebylo vám líto, že jste neobjevovali cizí světy stejně jako posádka Enterprise?
AJR: „Ne.“

Q: Jak vidíte budoucnost Star Treku?
AJR: „Bude velmi tichá.“

Po této poslední otázce a odpovědi Andrew J. Robinson přečetl úryvek ze své knihy „Star Trek: Deep Space Nine – A Stitch In Time“, u které se fanoušci dobře pobavili hlavně díky neodolatelnému přednesu, kdy pan Robinson na sobě nemusel mít ani masku, aby v něm každý poznal Garaka.

Po malé přestávce následovalo jako vždy skupování a podepisování fotografií tohoto herce a samozřejmě i nezbytné fotografování ve skupince.
Co více si fanoušci mohli přát. Snad jen jediné. Aby tyto chvíle byly snad delší a bylo jich více. Ale za každou byť jen chvilku v přítomnosti těchto herců nemůžeme dost poděkovat organizátorům. Fanouškům tak zbývá jen jediné přání, aby se podobná setkání organizovala i nadále.
CZ Kontinuum, děkujeme.

Nejen publikum

Autogramiáda