04.07.2006 - úterý

Úvod do TNG.
Přednáška "Úvod do TNG" od Hypospray byla ten den první, kam jsem zavítal. TNG je má nejoblíbenější ST série, a tak jsem se orientoval více než v případě TOS. Obsah přednášky si však kupodivu moc nevybavuji. Je dokonce docela možné, že mám nepřesné záznamy a místo přednášky jsem se ještě bavil s Johansonem o Galavečeru a jeho důsledcích.

Smallville a kousek pátrání po Spockovi.
Další linie, na kterou jsem se těšil, začala. A sice linie Supermana. Odehrávala se sice v širším rámci MutantConu, ale to nevadí. Přemístil jsem se do místnosti zvané Akvárium a zde shlédl film Smallville. Vypráví o studentských letech Clarka Kenta. Obsahuje mnoho zajímavých podnětů a vysvětluje nejeden povahový rys pozdějšího Supermana. Jak jsem pochopil, byl to pouze první díl. Docela rád bych někdy viděl další.
Film skončil dříve než měl uvedeno v programu, a tak jsem přešel do vedlejší místnosti a shlédl některé bonusy k druhému StarTrek filmu. Byly zajímavější než ty první, ale stále nic moc. Asi by to chtělo si je někdy v klidu pustit všechny.
Z následujícího filmu StarTrek:The Search for Spock, jsem si poslechl pouze znělku a začátek. Pak jsem se vydal na oběd. Předtím jsem však ještě zavítal k baru v prvním patře a pozorně pátral v programu po tom, zda čtvrteční dopolední přednáška o panu Spockovi není přesunuta, nahrazena něčím jiným nebo dokonce zrušena. Nebyla...

SUPERMAN.
Vidět Supermany v originálním znění jsem si dlouho přál. Ještě několik dní před Festivalem Fantazie jsem se mylně domníval, že zde bude mít premiéru nový film "Superman Returns". Ale i původní Superman byl ... super. Překvapením hned od počátku filmu byl výrazně rozšířený počet scén. Nejen, že byly zajímavé, ale také mnoho věcí vysvětlovaly. Tím více jsem se těšil na Supermana II, kde je jeden nepochopitelný skok v ději. Uprostřed filmu se však dvouvrstvé DVD zaseklo. Na Supermanovi v originálním znění a s rozšířenými scénami mi záleželo, nechtěl jsem náhražku v podobě českého TVripu. Naštěstí s pomocí Vaška Pravdy byla situace úspěšně vyřešena. Nikdy předtím jsem se k organizační části FF moc nepřiblížil, takže jsem rád, že hned první dojem z jednání s Vaškem byl takto pozitivní. A svým způsobem vyvážil i to čtyřhodinové čekání na začátku. Supermana jsme dokoukali z notebooku, i když se tak program poněkud protáhl.

Opět StarTrek.
Na tradičním místě sálu v přízemí jsem stihnul rekapitulaci StarTrek Jukeboxu (TOS,TNG,DS9,ENT). Sice bych ještě stihnul vyzvednout si lísteček a hlasovat, ale z rekapitulace bych toho asi moc neohodnotil. Pak jsem ještě shlédl epizodu TNG "Tapestry". Tento den jsem jaksi vůbec nefotil, tudíž logicky ani nemám žádné fotky (alespoň do doby, než si je povyměňuji s kolegy.)

OnCon.
V rámci Festivalu Fantazie se odehrává hned několik "Conů". Některých jsem se účastnil z velké části, na některé jsem nezavítal vůbec. OnCon mne oslovil filmem, který jsem v jeho době velice chtěl vidět, ale byl jsem na něj příliš malý. Je mnoho věcí, které nám byly kdysi zakazovány a nyní, když důvody pominuly, máme potřebu je realizovat. Před samotným trávníkářem jsem se ještě podíval na kus dokumentu o komunikaci a o hackerech. Další velký svět... Ale to už začínal film "Trávníkář". Grafika na dnešní dobu úsměvná, nápad zajímavý, ač silně přehnaný, film zajímavý a patřící k základnímu vzdělání někoho, kdo se účastnil vzestupu Internetu a virtuální reality.

Opět Superman.
Ještě před druhou epizodou Supermana jsem shlédl jednu důležitou epizodu TNG "The Chase". V této epizodě je vysvětlena jedna z velkých záhad StarTreku a sice proč si je většina ras tak podobná, proč vypadají "jako lidé s nějakými výrůstky". Teorie o omezeném rozpočtu filmového studia nedostatku jiných než pozemských herců dostává v této epizodě vážnou a idealističtější konkurenci. Všichni, jakkoliv odlišní, máme cosi společné. Hezká myšlenka a nejen to.
Superman II už běžel v pohodě celou dobu. Opět v originálním znění, opět s rozšířenými scénami. Ona klíčová scéna, kdy Superman získává své schopnosti zpět, však o moc více vysvětlena nebyla. Snad se dá pochopit tak, že se vrátil k samotným svým kořenům, k tomu, co z něj na počátku udělalo Supermana. A opět ona otázka, zda je možné získat a udržet si lásku aniž by člověk ztratil něco velmi důležitého (a s ním celé lidsvo).
Po tomto dlouhém dni bez jediné fotky jsem šel opět spát. Noci obvykle nebyly nijak zajímavé.

05.07.2006 - středa

Začátky.
Ten den jsem spal opravdu dlouho. Dostavil jsem se až na konec dokumentu "How William Shattner Changed the World". Následovala beseda se "zasloužilými Trekkies". Moderátorem byl (tuším) Little. Zasloužilí Trekkies byli čtyři. T'Pel, Zirland, praotec Trekkie a Alko. Rozhodně reprezentuji nebo alespoň reprezentovali jednu část české StarTrek scény. Avšak ani zdaleka ji nepokrývají a ani ve své době nebyli jedinými výraznými osobnostmi. Avšak masové setkání všech V.I.P. Trekkies by se asi realizovalo obtížně. Beseda spočívala především ve vyprávění zmíněných o tom, jak se dostali ke StarTreku a jaké byly dříve poměry. Vhodným doplněním byla diskuse se současnými českými StarTrek kluby, která proběhla asi o 28 hodin později. Osobně si všechny čtyři pamatuji už ze svého prvního Conu, kterým byl PSSTCon. S T'Pel jsem si dokonce podával ruku jelikož mne porazila v StarTrekovském kufru. Moc se jí to tehdy jakožto Vulkánce pochopitelně nelíbilo. Kdo přivedl ke StarTreku ji, jsem odhadl správně, jak se zanedlouho ukázalo. Většina lidí byla buď ke StarTreku přivedena někým, nebo něco zahlédla v televizi. Doby, kdy byl Internet ještě v plenkách, byly o něčem jiném, než je doba současná. Lidé, kteří se chtěli zajímat o StarTrek museli rozhodně vynaložit mnohem více iniciativy a úsilí. Ale otázky jak se liší dnešní Trekkies od těch minulých, a kam celá komunita spěje by vydaly na dlouhou úvahu a byly obsahem nejedné diskuse. Bylo to hezké si zavzpomínat. Třeba na Zirlandova tykadla ze slámek.

Fenomenální přednáška.
V kině jsem zůstal vlastně ze setrvačnosti. Přednáška Ondřeje Herce "Fenomén StarTrek" byla jedním z největších zážitků celého Conu. Šlo o úvahy o tom, co vlastně StarTrek představuje a symbolizuje. Samozřejmě... jde o optimistickou vizi budoucnosti, o víru v dobré stránky lidství a to, že jako lidstvo nakonec překonáme své dětské "celocivilizační" nemoci a neduhy. Jde o vizi tolerantní společnosti, která respektuje odlišnosti a učí se z nich. Ale jde také o příběh o lidských nedostatcích, temných stránkách a problémech, které musíme překonávat.
Vůbec celé přirovnání StarTreku k dospívání a dozrávání jednotlivce bylo zajímavé. StarTrek je o dospívání a dozrávání lidské společnosti. Celospolečenské problémy lidstva, i problémy skryté v nás samých nezmizí. Pouze budou překryty a usměrněny do patřičných mezí. A mezilidské vztahy budou oplývat stejnými principy, jako dnes. Snad by se dal najít jistý vývoj i v samotném StarTreku. Série Enterprise může představovat dětství s jeho objevováním světa a učením se jeho pravidel. Zprvu pod dohledem, ale brzy na vlastní pěst a po svém. TOSka by pak mohla představovat dospívání s jeho bouřlivými zvraty, energičností a také silným sexuálním podtextem. Pravidla jsou občas překročena, protože je to považováno za subjektivně správné.
TNG by se pak dalo přirovnat k zodpovědné dospělosti, s důrazem na slovní řešení a diskusi oproti fyzické síle. Pravidla jsou již zralejší a když už jsou porušována, pak s váháním a značnými pochybnostmi. K čemu přirovnat DS9 nevím. Snad ke složité pavučině společenských vztahů, do kterých člověk v životě vstupuje. Politika, zájmové skupiny, hájení si osobních zájmů, to vše v DS9 je. Pokoušet se přirovnat Voyager k rodičovství a kapitánku Janeway k matce pečující o svou posádku by už asi bylo trochu násilné. To už bychom se mohli zamýšlet nad tím, co symbolizuje "První kontakt" a zda animovaná série je předělem mezi dětstvím a dospíváním.
Nicméně do takovýchto úvah přednáška nešla, zamýšlela se spíš nad klasickou projekcí pozitivní vize budoucnosti a na paralely s problémy současného světa. Avšak vzbuzovala mnohé další otázky a úvahy, které (věřím, že nejen) mne napadaly. Snad právě proto na mne tak zapůsobila. Ondřej nás také upozornil na to, že StarTrek nejenže těží z ideálů osvícenství, ale dost možná představuje vrchol racionalismu. Tedy spíše představoval, protože ten vrchol již máme za sebou. V průběhu dějin lidské civilizace a kultury docházelo ke střídání dob s důrazem na racionalitu i na iracionalitu. Od živočišného, instinktivního a nekomplikovaného pravěku, přes první civilizace uctívající svá božstva a řídící se mysticismem, přes velké filozofy antiky, kteří dovedli čiré uvažování a myšlení k dosud nepřekonaným výšinám. Pak následoval středověk se svým náboženským dogmatismem, i když i ten se později začal pomalu reformovat. Od realismu s jeho výběžkem naturalismem, přes romantismus s jeho důrazem na emoce, prožitek a snění o nepravděpodobnostech, přes osvícenství a racionalismus s jeho průmyslovou a posléze vědeckotechnickou revolucí.
Technizace společnosti a důraz na vědu dostoupil svého vrcholu ve 20. století. Avšak tento vrchol je již za námi. Společnost se opět uchyluje k pochybnostem o vědě, technice a o rozumu samotném. Bují iracionální a transcendentní směry. A nedůvěra až odpor k přílišné technizaci, digitalizaci a představě, že vše má své racionální a pochopitelné zákonitosti. Dnes je mnohem více "in" být ekologem než jaderným fyzikem, věřit v nepravděpodobné sny než sledovat zákonitosti a vztahy mezi příčinami a očekávat racionálně zdůvodněné důsledky. Heslo "poručíme větru dešti" je spíše pro smích, ač časem nám nic jiného nezbyde, máme-li jako druh přežít. Neznat historii a literaturu je považováno téměř za barbarství, zatímco pohrdat matematikou (zvláště vyšší), statistikou a nedůvěřovat zákonitým pravidlům je mezi intelektuály považováno téměř za nutnost. Sportovci a svaly jsou oslavování mnohem více než vědci a mozky. Herci, kteří umí dobře předstírat a dávat důraz na emoce a prožitek, jsou velmi slavní. A do toho najednou přijde Spock, který má ctnosti úplně opačné. Je racionální, logický, přesný, nelže, dodržuje pravidla... A má obrovský úspěch.
Je to samozřejmě celý StarTrek, který náhle prezentoval alternativu vůči většinovému proudu. Vykresluje budoucnost, jiné civilizace, technizaci, jako optimistické vize. Kontrastuje a nabízí alternativu. I se svým důrazem na kázeň a respekt k pravidlům, úctě k odlišnosti a přitom pevné trvání na základních principech. Ano, dá se říci, že StarTrek představuje vrchol racionalismu, destiluje to, co je nyní na ústupu. Bylo by zajímavé položit si otázku, co bude dál, ve století 21.. Dalo by se čekat, že racionalismus ještě ustoupí, populární se stane důraz na intuici, "tradiční hodnoty", dogmatické hájení si vlastních ideologií. Zesílí propasti mezi civilizacemi, poroste fundamentalismus náboženský, ale i samotná demokracie začne nabírat dogmatické prvky, které nebudou logické a ospravedlnitelné obecnými principy, ale budou ospravedlnitelné zájmy, pragmatismem, a sebezáchovnými pudy. Jistě budou sílit skupiny, které se nás budou snažit tlačit do předchozích stádií, k menší spotřebě, k větší pokoře, stanovovat "nepřekročitelné bariery" pro výzkum a vědecký pokrok. Kritické myšlení bude v defenzivě a věda bude zneužívána jako nástroj pro mocenskou politiku. Jak z toho ven? Možná bude muset přijít krize, globální konflikt, zhroucení hodnot. Zda poté přijde katarze a začne nová éra racionalismu, důvěry ve vlastní schopnosti, logiky a důrazu na obecná pravidla a rovnost rozmanitých názorů, to je ve hvězdách. Možná to už nezvládneme sami a budeme potřebovat podnět zvenčí. Něco extrémně racionálního a ... logického. Nebo někoho...
Ano. Tato přednáška mi mnoho dala, mnohé podnítila a připomněla. Závěr přednášky spočíval v diskusi o tom, zda je StarTrek utopie socialistická nebo socialistická není. Ondřej byl přesvědčen, že StarTrek socialistický je, prý je to i dokázané. S tím jsem sice nesouhlasil a uváděl protipříklad přístupu Picarda k Baku jako reprezentaci nesmírné úcty k osobnímu vlastnictví a právu uspořádat si věci dle sebe (i když by mohly na první pohled pomoci miliónům jsouce organizovány zezhora). Ale to možná podporuje spíše tezi (Misesova pojetí) liberalismu než kapitalismu. Nebyl jsem přirozeně sám, kdo se ozval s dotazy a diskuse byla docela zajímavá. Bylo též zmíněno, že je třeba rozlišovat Hvězdnou flotilu s její vojenskou organizací a Federaci. Ostatně StarTrek se za těch 40 let stal širokým fenoménem, kde je prostor pro více názorových a ideových proudů.
Člověk by však ani hlubokomyslných myšlenkách neměl zapomínat na okolní svět a jeho běžné problémy. Během přednášky jsem si opakovaně všiml (nebo jednou všiml a opakovaně potvrdil), že vedle sedící Diegina je zřejmě nějak nachlazená. Posmrkávala a vypadlo to, že se necítí zrovna nejlépe. Přinejmenším jí byla zima. Byla to škoda, protože si tu přednášku asi nevychutnala tak, jak by mohla. Uzavřené prostory tříd a přednáškových místností na Conech vždy podporují šíření lehkých nachlazení, které si zde prodělá snad každý. (Navíc to kolísající počasí...) Kupodivu jsem na to letos nepamatoval a nepřibalil si vitamín C. Ondrova přednáška mne sice intelektuálně zaměstnávala téměř naplno, ale úvahy o vitamínu C byly docela nenáročné, ba možná dokonce myšlenkovou bohatostí přednášky povzbuzené. Vitamín C jsem Diegině tedy nabídnout nemohl, ač bych to v tu chvíli rád udělal. Ani žádné ovoce jsem u sebe tehdy neměl. Udělal jsem docela logickou analýzu, že v případě Dieginy to (že jí je zima) bude způsobeno také její uniformou. Holt odvrácená stránka slušivého kostýmu. Jistou odvrácenou stránkou přednášky bylo, že ladila mozek až do přílišného racionalismu, a tak jsem sice řekl ono "B" o odvráceně stránce kostýmu (koneckonců je ze zrcadlového vesmíru), ale už nějak nedošel k tomu "A", tedy že Diegině ten kostým velice sluší (koneckonců byl tak navržen). Konstatovat něco, co je víceméně zřejmé, by bylo docela nelogické (či spíše redundantní) a nekompatibilní s úvahami podněcovanými přednáškou.
Po přednášce bylo poledne a čas na oběd, který jsem měl opět objednaný v hotelu Vysočina. Dále mám v programu asi dvouhodinovou pauzu, ve které jsem sice zavítal do nejedné místnosti, ale nic mne příliš nezaujalo. Tak jsem pozorně studoval program na další den, povídal si se známými lidmi, doplňoval zásoby, odpočíval, fotil a věnoval se všemu možnému.

Poslední BANG, fotky a Vanishing point.
Nakonec jsem skončil opět u BANGU. Zřejmě opět v čajovně. Jelikož jsem tentokrát nefotil, nevím už, jak se obměnilo osazenstvo. Vzpomínám si pouze, že jsem hrál za Romulana a že mne někdo zastřelil. Po hře jsem se šel projít a během necelé hodiny nafotil pár fotek. Snad je nikdo nebude chtít cenzurovat [-:.
Následovala epizoda Enterprise nazvaná "Vanishing point" a večeře.

Trekmaňáskové.
Na 19:30 bylo v kině připraveno divadelní minipředstavení "24". Šlo o maňáskové divadlo zasazené do dob TOS. I když se zde objevila i Esmeralda. Děj byl prostý. Dědictví, jehož podmínkou bylo se do 24 hodin oženit. Ukázalo se, že dlouhodobé vztahy dělají Kirkovi problémy na rozdíl od těch krátkodobých.
Dobrým nápadem bylo simultánní promítání scény na plátno, takže viděli i lidé v zadníh řadách. Zapomněl jsem vypnout vyzvánění u svého mobilu, a zrovna při konci představení mi zazvonil. Člověk by v tom skoro hledal Murphyho zákony, protože to byl jediný příchozí telefonát za celý Con. Ale co se dá dělat.

Dabéři.
Klub Trekkies uspořádal besedu s dabéry Enterprise. Byla to jedna z nejzábavnějších přednášek. Dozvěděli jsme se leccos o dabování nejen StarTreku. I když diskuse se točila kolem Enterprise. Dozvěděli jsme se o vztahu dabérů k jejich postavám, o tom, že Travis skoro vůbec nemluví, o doktorově odborném slovníku, obtížně lingvistice Hoshi a také o dabování T'Pol. Povídání a diskuse byly velice nabité a plné zábavných dabérských historek. Došlo i na simultánní dabing, který však byl pojat jako improvizace. Efekt byl výborný. Pohotovost a invence dabérů byla skutečně obdivuhodná.
Zvláštním hostem večera byl také překladatel epizod Enterprise, takže jsem se dozvěděli také to, jak práce pokračuje, a kdy se snad můžeme těšit na další sezónu. Poctou pro české Trekkies je jistě i fakt, že v případě terminologickcýh nejasností je využíváno i titulků z českých fanovských stránek.
Inspirováni simultálním dabingem změnili pořadatelé mírně program a pustili dabérům Sexenprise. Bylo krátce po 22. hodině. V sále bylo (mimo dabérů) i pár jedinců, kteří ji viděli poprvé. Sklidila značný ohlas.

Borgové a První kontakt.
Po Sexenprise přišla přednáška o anatomii Borgského společenstva. Little vyprávěl o Borzích z Borgského pohledu. Své, ne příliš hlasité povídání, doprovázel názornými ukázkami z různých StarTrekovských sérií. Dozvěděli jsme se o funkci jednotlivých implantátů a něco málo o jejich fyziologii. Little také popsal všechny tři fáze asimilace. Zajímavá, nelineární a poznamenaná cestami časem je historie prvních kontaktů Borgů s lidmi. Setkala se s nimi už Lily v 21.století. První krátký kontakt s lidstvem nastal ve století 22., ale až teprve za další dvě století vypukl kontakt naplno. Zato se však už netýkal Borgů z (tehdejší) budoucnosti, ale z přítomnosti.
Rovněž o lodích Borgského společenstva jsme získali představu. Přednáška nešla příliš do hloubky, ovšem pokryla docela širokou oblast Borgského života. Jako předehra k nadcházejícímu filmu byla ideální.
Onen nadcházející film, který tento den završil, byl osmý StarTrekovský film "První kontakt". Pro mne téměř povinný a druhý nejoblíbenější (po Vzpouře). Film o prvním kontaktu lidí s mimozemskou civilizací. O lidstvu, které se odrazilo ode dna. Ale také o osobních slabostech jako je touha po pomstě nebo teqilou opojená honba za sebestřednými cíli kdesi na tropickém ostrově. A o jejich překonávání a kořenech. Je velkou otázkou, zda by kontakt s mimozemskou civilizací skutečně vedl ke sjednocení lidstva. Byla by to zajisté obrovská inspirace nejen pro vědce či lékaře, ale i pro filozofy, umělce a v neposlední řadě politiky a vedla by značným změnám napříč celou společností. Jaké by ty změny byly, to by záleželo na charakteru oné mimozemské civilizace a na připravenosti lidstva.
Avšak lze si všimnout, že lidé se vždy měli potřebu se vůči něčemu vymezovat. A v průběhu historie se skupina, již se cítíme být součástí, stále rozšiřovala. Od pravěkých tlup, které se vymezovaly vůči jiným tlupám, přes kmeny, až po národy a státy. V předchozím století se už hlavní konflikty odehrávaly mezi celými skupinami států. Potkáme-li na české ulici neznámého českého člověka, je to pro nás prostě neznámý člověk. Potkáme-li Čecha v cizí zemi, obklopeni cizinci, cítíme, že je to kolega, že sdílíme stejný domov, stejný stát. V Africe bychom se například cítili býti Evropany. Kosmonauti vyprávěli, že první dny na oběžné dráze si jako na domov ukazovali na "své" státy, později už jen na "své" kontinenty. A po dalších několik dnech už si všichni byli vědomi pouze naší krásné a jedinečné Země, planety, která nás všechny spojuje. Snad opravdu potřebujeme něco venku, abychom si uvědomili, že jsme všichni lidé, a abychom se sjednotili. Má-li však celoplanetární systém vlády fungovat, musí být velice strukturovaný, hierarchický, ve svých principech jednoduchý a dostatečně tolerantní a liberální, aby se do něj vešly všechny odlišnosti. Zároveň však některá základní pravidla musí být všeobecně platná. Globalizace je nezadržitelný proces, který však nemusí znamenat unifikaci. Pokud budou její náplní hodnoty jako úcta k odlišnému názoru, koncepty spravedlnosti, které nebudou zvýhodňovat žádnou skupinu na úkor jiné, otevřenost, kritické myšlení, ochota se neustále učit, pochybovat a být otevřen alternativám, pak snad jednou skončíme u Vulkánského IDICu - nekonečné rozmanitosti v nekonečných kombinacích.
Film "První kontakt" je o prvním kroku ke světu StarTreku, i když nechává velmi mnoho otázek nezodpovězených. Propojit současný svět se světem po třetí světové válce a svět těsně po Prvním kontaktu se světem Enterprise by byla velká výzva pro budoucí tvůrce StarTreku. Ale třeba doba ještě nedozrála... Prozatím je zde stále alespoň rozsáhlá komunita, která je k těmto tématům vnímavá.
Samotný koncept "kontaktu" se ve filmu objevuje více než by se na první, druhý nebo třetí pohled a shlédnutí zdálo. Cokoliv, co pozorujeme dostatečně pozorně a podrobně, začne být zajímavé. Nejde jen o kontakt sociální ve smyslu prvního kontaktu lidstva s Vulkánci, lidí s Borgy nebo kontaktu minulosti a budoucnosti. Velkou roli hraje ve filmu i kontakt fyzický. Když pominu onen Borgský asimilační, pak si lze všimnout například toho, co udělá Picard jako první věc poté, co získá důvěru Lily. Představí se, zeptá se jí na její jméno, a... chytne jí za ruku. A nebo zdánlivě drobné, ale nesmírně důležité gesto, kterým Lily v pravý okamžik, krátce po přistání Vulkánské lodi, dodá odvahu Zeframovi. Opět stisknutím ruky. (Mimochodem... všimněte si, s jakým podezřením sleduje Lily v poslední scéně jednu konkrétní osobu z Vulkánské trojice.) První scéna filmu končí také kontaktem, i když velice nepříjemným. Hrot vrtáku a rohovka zde tvoří intenzivní kontrast. Sám kapitán Picard hovoří o významu fyzického kontaktu, když se dotýká Phoenixe. A Datovo 0,68sekundové dilema je podníceno velice intenzivním kontaktem s Borgskou královnou. Není sice jeho první, ale se zapnutým emočním čipem je to úplně o něčem jiném...
Jelikož Vzpouru už jsem na Conu nestihl, byl toto můj poslední StarTrek film.

06.07.2006 - čtvrtek

Na hranicích Federace.
Vše začalo jako obvykle. Budíček, snídaně, přehození vstupenky na aktuální den. V sále v přízemí KD Junior, kde se ostatně odehrávala většina ST programu, jsem stihl konec epizody DS9 "The Search". DS9 je série, z níž jsem toho viděl nejméně. Díky svým přátelům a informacím na Internetu sice znám děj a podstatné dějové zvraty, ale tento důležitý díl jsem viděl poprvé. Zdál se mi nějaký neukončený a slova "to be continued..." na závěr epizody to potvrzovala.
Následoval Yakuzzův "Úvod do DS9", povídání o stanici na hranicích prostoru Federace, seznámení s hlavními postavami i tehdejší politickou situací. Byla to dobře udělaná přednáška, která by i neznalému člověku poskytla solidní základy. DS9 je komplikovanější než ostatní StarTrekovské série, velkou roli zde hraje politika, postavy nejsou tak ideální jako v TNG. Ovšem v mých očích kvalit TNG nedosahuje. Každopádně lidem, kteří toužili po větším množství bojových scén tento seriál jistě vyhověl a přitom zůstal věrný nejlepším tradicím StarTreku.

Za hranice Chotěboře.
Přednášku Karoliny zvané Spock o panu Spockovi jsem očekával se značným očekáváním. Karolinina nepřítomnost byla poněkud matoucí, vzhledem k tomu, že ještě ráno v programu žádná změna avizovaná nebyla. Sledoval jsem pozorně výrazy šéfa ST bloku Johansona a Hypo a snažil se z nich něco odvodit. Vypadali poněkud zmateně. Když se Johanson v průběhu přednášky o DS9 zeptal mne samotného, zda už je tu Karolina, došlo mi, že asi neví o moc více, než já. Stále tu ale byla možnost, že se Karolina s Vulkánskou přesností objeví pár sekund před desátou. Až následující den jsem se dozvěděl, že cca 10 minut před 10:00 už bylo jasné, že se přednáška konat nebude. Přednášející nedorazila. Snad proto, že jí to nikdo nepřipomněl a ona s tím přestala počítat, snad z nějakých hlubších důvodů, které v tento komunikační šum vyústily. Je docela netypické začít shánět přednášející pouhých deset minut před přednáškou, mám-li pochybnosti, zda se dostaví. A je nezodpovědné a neprofesionální nedostavit se a nedat vědět. Tak to dopadá, když obě strany čekají, že starat se začne ta druhá strana. Komunikace je základ, kterého bychom se měli vzdávat jen v případě značné nouze. Nemohu však říci, že bych to vůbec nechápal.
Vulkánská přednáška tedy zkrachovala na zcela nevulkánských nectnostech k nejen mému zklamání. S touto variantou jsem (opět značně neprofesionálně) předem nepočítal, a tak teď měl v programu díru. Vydal jsem se tedy ven, vypnul jsem vyzvánění na mobilu, a šel, kam mne nohy nesly.

Poslední objednaný oběd v hotelu Vysočina jsem nevyužil a dal si raději párky a toasty, které k Festivalu Fantazie prostě patří. Do dalšího bodu programu, který jsem měl zatržený, zbývalo asi půl hodiny.

České ST kluby.
Ve dvě hodiny se konala beseda s českými StarTrekovskými fankluby. Zástoupeni byli UPKB-Dominion (kteří se nedávno sloučili), CZ Kontinuum, Trekkies a klub neuvedený v programu, jehož název se mi (až na lomítko mezi dvěma písmeny) vykouřil z hlavy. Kluby povyprávěly o své historii a o své činnosti.
Kontinuum představuje zavedený klub, který na mne působil trochu formálněji než ostatní kluby. Pořádají významné akce a mají dobré kontakty, díky kterým zprostředkovali setkání s nejedním hercem či herečkou ze světa StarTreku. Na svých stránkách rozjeli fanlisting - seznam fanů, což by mohl být velmi užitečný projekt. Prezentace webových stránek byla ostatně součástí informací u všech klubů.
Trekkies představují klub relativně nový, který, zdá se, teprve hledá své místo. Výhodou klubu je značná aktivita a nadšení, které se ještě nevyčerpalo a nezaběhlo do stereotypu. Snaha publikovat na www (téměř?) každý den nějakou novou informaci ze StarTreku je úctyhodná.
UPKB-Dominion mi připadá jako dobrý kompromis. Je to klub s delší tradicí (tedy jeho součásti jsou), má vazby i na Slovensko, ovšem nepůsobil na mne tak formálně. Samozřejmě je to také o tom, se kterými lidmi z Fanovské komunity se člověk zná osobně. Z tohoto pohledu mám k tomuto klubu nejblíže. (Částečně i ne vlastní vinou.) Zatím se však do něj nechystám. Zastávám názor, že člověk by měl se měl nejprve angažovat neformálně, účastnit se akcí klubu a misí, pomáhat, využívat a na druhé straně něco přinášet či tvořit, a teprve poté tuto (již existující) vazbu postavenou na osobních známostech a přátelstvích formalizovat vstoupením do nějakého klubu. A ne vstoupit a čekat, že se najednou vše samo změní, že člověk brzy automaticky získá nové přátele a začne dělat něco, co by předtím nedělal.
Zajímavým klubem byl klub sedmi dívek a jednoho webmastera. Tato feminizace je docela zajímavá. Žel název jsem si nezapamatoval ani nepoznamenal. Jde rovněž o klub relativně nový. Jeho prezentace vznikala "na koleně" před samotnou přednáškou i v jejím průběhu, ale základní informace rozhodně poskytla.
Po prezentaci následovala diskuse. Dozvěděli jsme se tedy nejen o minulosti a současnosti, ale i polooficiální informace o vyhlídkách na příští Festival Fantazie a problémech v rámci současného. Fámy, že česká StarTrek komunita je rozhádaná, byly však důrazně popřeny. Nedostatek aktivních lidí a absence přirozených autorit, které by byly za autoritu přijímány všeobecně, je problémem v každé uzavřené zájmové komunitě. Na závěr jsem už potřetí shlédl video o tom, jak se čeští Trekkies mají radí.

Zbytek DS9 a bonusy.
Podíval jsem se na závěr druhého dílu DS9 "The Search", který dopadl tak, jak jsem očekával. Odo se rozhodl zůstat loajální Hvězdné flotile. Zároveň se ukázalo, že odhodlání hlavních postav bránit Fedraci by bylo velice vysoké. K nelibosti Dominionu.
Po 18. hodině jsem shlédl bonusy k pátému StarTrek filmu. Byly mnohem kvalitnější než ty předchozí, takže jsem se zájmem poslouchal. Úvahy o náboženském motivu ve StarTreku, o hledání našeho místa ve vesmíru, to vše bylo velmi zajímavé. Jako atheistovi je mi StarTrek sympatický mimo jiné tím, že nadpřirozené jevy v něm mají obvykle zcela přirozené vysvětlení, že domnělí bohové jsou ve skutečnosti velmi mocní, ale přitom omezeni stejnými zákonitostmi fyziky, pravděpodobnosti, logiky a psychologie, jako my, a rozhodně nejsou všemocní. Ony bonusy byly zajímavým rozjímáním.
Večeři už jsem objednanou neměl, mé vstupenky na Festival fantazie ostatně končily tou páteční. Má večeře tedy sestávala z ohřáté bagety z baru.

Králíkodlak.
Film "Walace&Gromit: Prokletí králíkodlaka" byl dalším z filmů, které jsem chtěl vidět a Festival Fantazie mi k tomu dal příležitost. Na úvod byl promítnut krátký film o vánoční misi tučňáků (těch z filmu Madagaskar). Hlavní film pak těžil z osvědčeného schématu humoru, posledního vývoje počítačové grafiky a příběhu zábavného pro děti i oslovujícího díky množství narážek na jiné filmy zkušenějšího diváka. Velmi zábavný film "pro celou rodinu" na odreagování.

Románková soutěž.
Původně jsem se této soutěže zúčastnit nechtěl, ale nakonec jsem se také dal do vyplňování listu papíru. Hana'an nám promítala různé postavy ze StarTreku (mimo Enterprise a animované série) a my jsme měli určit jejich jméno, rasu, s kým měli románek a název epizody, v níž k tomuto došlo. Zjistil jsem, jak katastrofálně děravé jsou mé znalosti StarTrek světa. Některé osoby jsem vůbec nepoznával, u některých jsem jen tušil. Kompletně jsem odpověděl snad jen na Anij ze Vzpoury. To nedaleko sedící Johanson s Paldíkem společnými silami dosáhli úctyhodného výkonu zhruba poloviny maximálního počtu bodů.
Některé otázky byly docela zapeklité. To třeba když postava byla napůl Klingon a napůl člověk. Ale hodnocení v těchto případech bylo celkem velkorysé. Druhý den se ukázalo, že vyhrál Johanson. Paldík svůj list neodevzdal s pocitem falešné skromnosti, že tam toho má hrozně málo. Já jsem si potvrdil, že jsem toho za ta léta opravdu už mnoho zapomněl.
Po soutěži jsem už šel spát a StarTrek film "The Undiscoveder Country" jsem si nechal ujít. I když dle mého soudu patří k těm lepším.

07.07.2006 - pátek

Voyager.
Přišel poslední den. Už předem jsem měl vypsané a v programu vyznačené vlaky, kterými jsem mohl odcestovat. Ráno to však ještě aktuální nebylo.
V 9:00 jsem se šel podívat na přednášku Lyty "Úvod do Voyageru". Po úvodu do TOS(+TAS), úvodu do TNG a úvodu do DS9 to bylo takové završení. Dozvěděli jsme se o příběhu Voyageru, jeho odlišností od ostatních StarTrek sérií a seznámili se s hlavními postavami, jejich historií i jejich současnými osudy. Vzpomínám, že kolem Voyageru bylo v jeho době mnoho sporů, fanoušci StarTreku se docela štěpili. Někteří zatracovali Voyager, někteří naopak TOSku. Nakonec se však zdá, že převážil tolerantní názor, že StarTrek je všechno. Od Enterprise, až po Voyager a snad i Nemesis. Prezentace Lyty byla docela informačně vydaná.

Neobjevené bonusy.
Bonusy k šestému StarTrek filmu byly zřejmě nejlepší, které jsem viděl. Zabývaly se Klingony a také paralelami s děním v tehdy hroutícím se Sovětském bloku. Věnovaly se otázkám vyjednávání, překonávání kulturních barier, prolamování nedůvěry, což jsou všechno velice aktuální témata. Tradiční StarTrekovská témata jako důraz na porozumění a snahu pochopit druhou stranu před unáhleným rozhodnutím byla promítána do našeho reálného světa. Fascinující byla úvaha o důvěře jako o něčem, co je budováno upřímnou snahou o nalezení kompromisu, pochopení cílů i obav protivníka spolu s jejich kořeny. A zdůrazněna byla nezbytnost otevření se a neskrývání svých obav, cílů a motivace. Zkrátka hraní s odkrytými kartami. To je něco, co současnému světu chybí, a co se nezmění přes noc. Film "Neobjevená země" je i o této obtížné cestě.
Tyto bonusy pro mne byly nové, netušil jsem, že jejich součástí jsou rozhovory s lidmi, kteří jsou spojeni se současným světovým děním. Jestli něco ukázalo provázanost světa StarTreku s naší realitou, pak to byly tyto bonusy. Patřím ke generaci, která zažila pád železné opony akorát v době, kdy začala brát svůj politický rozum. I proto mne ty paralely tak zaujaly.

Jukebox.
Setrval jsem ve stejné místnosti a zúčastnil se StarTrekovského Jukeboxu. Tento byl zaměřený na Voyager. Lyta a Lina nám pustily několik music videí a my je měli oznámkovat 1-5 jako ve škole. Většina videí si u mne vysloužila dvojku nebo trojku. Jedničky jsem si schovával na něco, co se mi opravdu líbilo. Zde už nestačila jen hudba a střih, ale video muselo mít i nějakou symboliku. Jedničky jsem nakonec udělil dvě, stejně jako čtyřky. Pětka byla jedna. Nakonec jedna z mých jedniček skončila na třetím místě a první a druhé místo byly tuším dvojky. Některá music videa byla opravdu zajímavá. Ocenil bych při vyhodnocení více statistik, celové pořadí, průměry, nejlepší a pokud možno histogramy hodnocení u jednotlivých písniček, ale to se asi holkám dělat nechtělo.

Poslední oběd a posezení u čaje Earl Gray.
Na oběd jsem si dal opět toasty. Další přednáška, kterou jsem chtěl rozhodně navštívit byla až v 17:00, tedy za nějaké 4 hodiny. Takže vyvstala otázka, zda už nejet domů. Nebo nechat si ujet dva vlaky a jít na tu přednášku? A co dělat do té doby?
Byl už jsem po tom týdnu trochu nasycen jednotlivých programů. Usadil jsem se v čajovně, či spíše za rohem, kde bylo více místa, a objednal si Earl Gray. Čaj vhodný ke klidnému, mlčenlivému posezení. Popíjel jsem jej snad hodinu. Vedle dováděli dva psi a Diegina spolu se svými kolegyněmi se bavily s figurkami Kirka a Spocka ve stylu blížící se slashové přednášky. Aranžovaly je do různých možných i nemožných poloh a Diegina vše fotodokumentovala. Já mlčky seděl u vedlejšího stolu, rozjímal nad svým Earl Grayem a poslouchal to dámské štěbetání o ženských záležitostech. Od sporů o foťák, přes rozebírání různých bot, ok na punčoše, vodou ohozených šatů, poměrů na ubytovně, až po komentáře milostných poloh Kirka a Spocka. Než jsem dopil čaj, stačila odejít jedna fenka a později i zmíněné slečny včetně psa. V klidu jsem dopil Earl Gray a nechal své myšlenky plynout bez směru a cíle.

Něco o StarTrek hercích.
Kolem 14:30 jsem zavítal na přednášku Samuela Thorna o hercích StarTreku. Tedy těch, kteří navštívili ČR. Přednáška byla zrovna v polovině. Vyslechli jsme si zkušenosti CZ Kontinua s jednotlivými herci a povídání o jejich zážitcích v Praze. Můžeme se prý v budoucnu těšit i na další návštěvy. Do Prahy údajně chtějí skoro všichni najednou. Součástí povídání byly i fotografie. Je skvělé, že jsou mezi námi lidé, kteří mají tak dobré kontakty a mohou podobná setkání zprostředkovat. Ač zřejmě jako akci s placeným vstupem. Celkově vzato byly dojmy z herců až na výjimky nadprůměrně dobré.

Zoologie Voyageru do podrobna.
Hana'an předvedla ve své přednášce skutečně podrobný výčet různých živočišných forem, které se objevily ve Voyageru. Vždy nám předvedla snímek z nějaké epizody. Některé postřehy, jako třeba "žena s bílým psem", "muž se dvěma psy", "hmyz lítající kolem lampy", byly velmi obdivuhodné. Když se snímky zvířátek vyčerpaly, neváhala Hana'an sáhnout po přirovnáních a ocitovala mnoho případů, kdy někdo někoho k něčemu přirovnal nebo prostě jen nějaké zvíře zmínil. Vše dále doprovázela snímky zvířátek. Tato přednáška jistě dala mnoho (velice důkladné) práce.

Balení, bystré oko a vyhlášení Jukeboxů.
Po předchozí přednášce jsem si šel zabalit věci a nachystat se na cestu. Po návratu ze ZŠ Smetanova jsem ještě sithl kus soutěže "O nejbystřejší oko", kterou organizovala Lina. Soutěžní dvojice střídavě odkrývala pexesovitá políčka a hádala, co je na obrázku. Starý známý princip ještě z dob prvního Kufru. Obrázky byly docela promyšlené. Enterprise NX-01, oko Sedmé, druhé oko Sedmé, ... Johanson vyhrál v této soutěži další obrázek. Pak byl ještě vylosován z lístků pro Jukebox, takže měl obrázky tři. Vyhlášení výsledků obou Jukeboxů a puštění vítězných videí následovalo. Akorát nás obtěžovalo čím dál větší množství much.

Třešnička na dortu.
Toho, že jsem zůstal na přednášku o K/S slashi, jsem rozhodně nelitoval. Byla to fascinující přednáška! Diegina nás seznámila s tím, co je to slash, a z jakých indicií vycházejí spekulace, že Kirka a Spocka pojí mnohem více než jen přátelství. Viděli jsme ukázky z TOS epizod, z nichž spekulace vycházejí, a slyšeli jejich možnou interpretaci. Pokud to ze strany Dieginy byl pokus o mystifikaci, pak byl mistrně provedený, včetně ve vhodnou chvíli absentujícího zvuku svedeného na špatné kodeky. Diegina analyzovala fakta a indicie s fascinující, téměř Vulkánskou logikou. Samotní herci zvěsti o vztahu Kirka a Spocka nikdy nepotvrdili ale ani nevyvrátili. Diegina přesvědčivě vysvětlila, proč by je nepotvrdili v případě jejich pravdivosti a že by je mohli vyvrátit při mnohých příležitostech v případě jejich nepravdivosti. Její všímání si detailů a drobných náznaků v epizodách je vsktuku pozoruhodné. Od faktu, že Kirk a Spock spali nejednou v místnosti, kde byla jen jedna postel, až po Spockovu nevulkánsky dotekovou vstřícnost vůči Kirkovi a výrazy či pohledy obou postav. Stejně tak byly rozebrány i filmy.
Diegina se nesnažila navršit maximum indicií, ale vybrat ty přesvědčivé a podrobit je velice kritickému pohledu. Definitivní důkaz sice prezentován nebyl, ale jedna údajná Rodenberyho výpověď se mu velice blížila. Člověk se zde pouští na tenký led lingvistiky a otázky významu anglického slova "love" (který je docela široký), stejně jako do otázek, nakolik bylo možné v době 60. let některé věci přiznat a k jiným omezením reálného světa. Pokud by Diegina fungovala v paralelním vesmíru jako šiřitelka propagandy, byla by jistě velice úspěšná. Těžko rozeznatelná hranice mezi tím, co myslí vážně, čemu sama věří, a v čem s námi manipuluje, byla děsivější než její energické ohánění se srolovaným papírem po mouchách, kterým svou přednášku oživovala.
Alternativním neslashovským vysvětlením prezentovaných indicií by mohlo být to, že Kirka a Spocka sice pojí něco více než jen přátelství, ale že přitom vůbec nejde o vztah milostný, ale o hluboké, niterné přátelství, které (?možná?) v ženském světě vůbec neexistuje a jehož ctnosti my muži u žen marně hledáme. Bylo by zajímavé z tohoto hlediska rozebrat třeba vztah Old Shatterhanda a Vinetoua, tam také nešlo o "pouhé" přátelství. Ale otázky, jak se liší blízké přátelství dvou žen a dvou mužů, nebo otázky, zda může existovat niterné a těsné přátelství mezi mužem a ženou, aniž by se do něj začaly vkrádat milostné příchutě a odstíny lásky, patří k nejsložitějším otázkám vůbec. Tato poslední přednáška, kterou jsem absolvoval, byla jakousi třešničkou na dortu, důstojně završující můj pobyt na Festivalu Fantazie.

Loučení a cesta domů.
Vlak mi jel až více než za hodinu. Vydal jsem se pro věci, přinesl si je do sálu v KD a zde čekal. Na plátně běžely bonusy k sedmému StarTrek filmu "Generations". Přesněji řečeno nepublikované scény, snad i alternativní smrt Kirka. Počkal jsem si ještě na scénu, kdy se kapitán Picard loučí s dvěma velkými symboly Federace. S kapitánem Kirkem a s Enterprise D. A šel se rovněž rozloučit. Někdy v těchto posledních minutách přišel do sálu Yakuzza. A usadil se nedaleko. Seděl jsem v zadním rohu, kde jsem měl svůj batoh. Kousek přede mnou seděla Diegina, o něco dál, asi v polovině sálu Capri, a úplně vpředu, za počítačem, Johanson. V místnosti byli i další lidé, ale moc jich nebylo. Johanson, Yakuzza, Capri a Diegina. Stejná sestava jako na začátku při večeři v panském domě. Přešel jsem tu místnost, rozloučil se s Johansonem, pak s Caprim, kývl jsem na Yakuzzu a podruhé se rozloučil s Dieginou. Trochu smutně jsem se pak vydal zpět do světa počátku 21. století.
Cesta na nádraží proběhla ovšem ještě s drobnou komplikací. Vyšel jsem trochu pozdě a trochu zabloudil. Ale doptal jsem se a vlak jsem s rezervou stihnul. A to je téměř vše...

08.07.2006 a 09.07.2006 - víkend

Report.
Program Festivalu fantazie samozřejmě pokračoval i o víkendu. Já jsem během víkendu sepsal tento report.
Je právě neděle 9.7.2006 21 hodin 56 minut a nějaké drobné. Teď ještě najít vhodný prostor na webu.
Mějte se krásně a rozumně mí drazí kolegové! Buďte sami sebou a nechte historii, ať vás sama ohodnotí.

© Zephram (2006)