Pobolívá mě zub. Tak s tímhle strašákem pro mě začal další úžasný víkend s mými kamarády od Star Treku. Asi nemusím zdůrazňovat, jak jsem se cítila v pátek dopoledne, když jsem mohla svou náhlou zubní situaci řešit ještě tak nějak diplomaticky (lékařem). Nechtěla jsem si to ale přiznat a proto nasadila svoji "práškovou léčbu" v podobě vysokých dávek C vitamínu, koenzymu Q10, Selenu a protizánětlivých mediátorů. O pečlivější péči ústní dutiny nemluvě. Saliho jsem připravila na to, že mě možná bude muset z hodiny na hodinu odvést na zubní pohotovost. Proč se o tom vůbec zmiňuji... už jednou jsem takto přesně přešla nevinně vyhlížející pobolívání stoličky, což pak skončilo jako jeden z nejhorších mých zážitků vůbec. Do té doby jsem vskutku netušila, co je to bolest. Na druhou stranu, tentokrát jsem byla připravená na nejhorší a mohlo to být už jenom lepší :P A bylo. Bylo to báječný. Byl to jeden z víkendů, na které se nezapomíná... takže k ději. Omi se kvůli brzkému sobotnímu odjezdu rozhodl přicestovat v pátek do Prahy a protože mu bus ujel před nosem, kája ho vyzvedl na Hájích. Pochlubil se nám se svou novou uniformou mirror Spocka, kterou si nechal ušít na míru a já ještě jednou zdůrazňuji, teď a tady, ta modrá je dobrá!!! :) (ale to už teď stejně víš :P)

V sobotu jsem vstala už v šest, po mém půlhodinovém dýchánku v koupelně jsem různě poklízela a balila věci na výlet. Čas se nachýlil celkem rychle a paradoxně jsem to byla já, která opět nestíhala. Všichni vstávali až po sedmé, Sali dojel podle plánu na půl osmou. Trochu se čertil, že už nejsme připravení před barákem, já jsem z ICQ dokonce pochopila, že zajde ještě nahoru a vyrazíme až před osmou. Raději jsem neškádlila býka červeným hadrem, rychle si vyčistila zuby, sbalila pití, opalovák, repelent, 'odklíšťovák', náplasti, vodu ve sprayi, makovou buchtu a 1 kg jablek a rychle seběhla s klukama dolů k vozu. Ze Saliho rázem vypadlo, že omimu zapomněl vzít plíšky, takže se jelo nejprve k němu domu, resp. do garáže, resp. před ní. Ale já byla vděčná i za to, protože jsem na pár okamžiků na balkóně zahlédla Jirkovu maminku :P Zrovna 'paní Salivenová' mě zajímalo, jak vypadá, protože třeba 'paní Snorchlová' je Martinovi až nebezpečně podobná a vidět Saliho v ženském provedení by patřilo k důležitým momentům dnešního dne :)) Ale bylo to daleko a už jsme odjížděli, takže stále to mám na pořadníku s názvem: "Spíš ne, a když ano, bude to super!" hnedka za dovolenou u moře :) Zvědavost se na mě občas dost slušně podepisuje a tohle je zrovna ukázkový příklad :P Úsměv mi nezmizel po celou cestu ... mně jako jediné, protože ... protože! Abych to vysvětlila. Sali mi samozřejmě nakázal vzít mapu a já místo toho, abych vzala lísteček a napsala na něj "Vzít mapu!" jsem během jiné činnosti hodila do předsíně na skříňku jediný autoatlas, který mi padl v tu chvíli do zorného pole. Neřešila jsem, že obsahuje jen mapu Prahy. Mělo to posloužit jako asociace, že tedy mapu na víkend vzít. Při rychlém odchodu však nikdo nepátral po tom, proč se tu povaluje nějaká mapa Prahy, zkrátka se sbalila a já to řešit prostě zapomněla. Suma sumárum. Cestu do Berouna jsme museli absolvovat bez mapy a bez GPS navigace. Na tomto místě musím podotknout, že jsem Saliho auto už autoatlasem České republiky vybavila, ale že i zbrusu nový autoatlas by nezobrazoval uzavírku, na kterou jsme těsně před cílem narazili. Chtě nechtě jsme se vlastně vrátili do Prahy a vydali se do Berouna po zaručené dálnici. Ve městě zapnul své mozkové závity kája a musel oprášit čtyři roky staré vzpomínky. Nicméně selhal, nebliklo mu ani na kruhovém objezdu u Lidla (kolikrát že jsme ho objeli kolem dokola? :P), ani u jednosměrné benzínky a už vůbec ne na té polní cestě :) Po několika telefonátech se Samuelem jsme se konečně dokodrcali na parkoviště. Teďka zpětně mi dochází, že kdybychom nehledali lom Kobyla ale jeli na Koněpruské jeskyně, byli bychom za vodou ... ale to bloudění... to už se jen tak nepoštěstí, protože mapa už v autě bydlí natrvalo, vlastně jsme novým autoatlasem vybavili všechny vozy, u kterých hrozí, že bychom je na výlet zneužili. Samuel na nás na parkovišti čekal, čímž mě docela překvapil. Mile samozřejmě. Po asfaltce jsme šli mírným kopcem nahoru, pak odbočili doprava na prašnější cestičku a už se kochali nádherným výhledem na lom. No posuďte sami.

To už jsme byli v šesti, protože na nás na samém vrcholku čekala Mirka. Po parodii na Titanik :) jsme sešli dolů po cestě k tomu určené, kde na nás pak čekali ostatní (jak vidite na jedné z fotek, čas nemarnili :P). Pro naši posádku byl překvapením Burdýs, kterého jsme tam skutečně nečekali :) Jirko, bod pro tebe! Já jsem moc ráda po dlouhé době viděla Dana, který si Hikaru říká už dlouhá léta. Já jsem se potom pokud možno se všemi pozdravila po svém :) Takže kdo všechno se zúčastnil tohoto setkání CZK? Celkem 19 entit, podle abecedy: Annais, Annie, Burdýs, Helča, Hikaru Sulu, HKMaly, Hypo (já), Lyta, Margh (kája), Molir, omi, Paldík, Praotec Trekkie, Saliven, Samuel, Xsoft, Xyll, Zephram a Ziina.

Šlo se po naučné stezce Zlatý Kůň do míst, kde se fanfilm Metrénský incident natáčel. Tak tak, byl to právě fanouškovský počin členů CZK, který nás zavedl do těchto končin...

Protože má film nyní po premiéře (několikanásobné :P), dokonce i Italské na Sticconu, mohli jsme i my ostatní smrtelníci poodhalit něco málo ze zákulisí... Cesta byla v jeden moment docela zrádná, ale nikdo nepřišel k úrazu a můj zub si také dával říct a zůstával v klidu.

Když jsme dorazili na přesné souřadnice, rozhodně nás nenechala v klidu Annie, která pro nás měla připravenou soutěž. Někteří z nás už poznávali exteriéry, které byly vidět ve filmu, takže soutěž s názvem "Výprava po stopách výsadku USS Avatar (a filmařů Metrénského incidentu)" nebyla překvapením :)

Všichni se rozdělili do družstev. Já, Zephram, Praotec Trekkie a Mirka máme spolupráci vyzkoušenou z KKáčka, takže jsme se opět dali dohromady. Co bylo úkolem? Barvou svého týmu (tentokrát zelenou), fáborkem, označit místo, kde se jaké scéna z Metrénského incidentu natáčela. No, já byla prd platná. Film jsem v té době viděla jednou (loni v listopadu) a většinou sleduji hlavně děj a jednání postav než všechno okolo, takže jsem svoje znalosti nabídnout nemohla. K tomu se připočítali čtyři roky změn vegetace a nevýhodu, že v týmu nemáme žádného z přítomných herců, třeba káju :/ Je jasné, že třeba charakteristickou skálu, ze které padal Metréňan přehlédnou nešlo, stejně jako tunel, kde mi tolikrát zabili manžela :)

Než jsme se s Annie a dalšími, kteří tu v roce 2004 natáčeli první český ST fanfilm, vydali na obchůzku a kontrolu umístěných fáborků, odpočívalo se převážně na dece a občerstvovalo. No, ještěže jsem vzala ty jablka, protože jsem díky náhlému mozkového zkratu, doteď ani nevím proč, vyndala omimu ze svého batohu jeho svačinu. Opravdu nevím, proč jsem to udělala, nejspíš se spěchalo a mě nedošlo, že si to Michal přibalil záměrně. Takže dodatečná omluva je na místě.

Tak tady se simuloval souboj Aldyho a káji, Talvina Tose s Garoghem. Za Aldyho zaskočil omi :) A šlo se dál, Annie ukazovala, kde byla přestřelka a kde třeba stála Hvězdná brána.

Pak se šlo k místu transportu Talvina Tose, Terminátorce a vchodu do podzemního komplexu - tedy k místní jeskyni, kam se mnozí z nás neodolali podívat (vyškrábat se nahoru). Já teda ne :P
Na závěr prohlídky jsem všechny s vlajkou CZK vyfotila, takže mě na té hromadné fotce nehledejte :P

Pak jsme se vrátili k našim věcem, které tou dobou obětavě hlídala Lyta. Annie vytáhla z tašky další rekvizity z natáčení a dost jsme potom blbli s metrénským tričkem, které bylo ušité z unikátní látky :) ... díky tomu vznikly tyhle unikátní fotky :))

No, radši rychle přejdu k dalšímu budu programu a to frisbee :P Házelo se vyjma klasických i plátěným létajícím talířem a i ten létal :)

Bylo krásně, slunečno, až moc, počasí akorát vhodné na koupání a polehávání u vody. Ale to nebylo na programu, proto jsme se vrátili zpátky do civilizace a aspoň si koupili vychlazený nápoj. Někteří z nás si šli ochladit celé tělo do Koněpruských jeskyň. Bohužel, protože jsem ani já, ani nikdo z posádky Saliho auta, neměli nic teplého na sebe, prohlídku podzemí jsme vynechali. Docela mě to mrzí, já jeskyně, šachty a podobné podpovrchové "stavby" naprosto zbožňuju a nedošlo mi, že tady ta možnost dneska bude. Musela jsem dát přednost zdraví. Nemohla jsem si tam dovolit prochladnout, protože i dítě ze základní školy ví, že teplota v jeskyních jde oproti okolní teplotě rapidně dolů. Před cestou zpátky do Prahy jsme ještě dobrovolné dobrovolníky požádali o propagaci Festivalu fantazie pomocí Trekfesťáčkových letáčků.

Super den. Super akce. Až na ty zbytečně najeté kilometry neměla chybu. V úvodu jsem mluvila o celém víkendu. Neděle byla, pro mě osobně, ještě lepší. O fotky se s vámi tentokrát nepodělím, nicméně má natrvalo místečko v mých vzpomínkách a protože se nejspíš 'blízká na horší časy', jsem za ní o to víc vděčná...

Takže příště ... zase na nějakém výletě na zelenou :)

© Hypospray 2008
www.KONTINUUM.cz